Pohřeb: Porovnání verzí

'''Pohřeb''', neboli funus, je společenská událost, konaná u příležitosti [[0|nultého]] výročí [[smrt|úmrtí]] [[člověk|osoby]] (někdy i zvířete, např. [[prasopes|prasopsa]]). Ve většině případů se pořádá po smrti oslavence. Organizaci akce mívá obvykle na starost některý z providerů pohřebních služeb (neboli Havrani), na objednávku pozůstalých, či zastupující státní instituce.

Pro běžného člověka je to ideální příležitost jak se dostat mezi lidi, a na čerstvý [[vzduch]]. Zároveň je to možnost, jak všem tetičkám a babičkám vrátit jejich otravné připomínky ze [[svatba|svateb]], typu: "„''Těm to ale slušelo, viď? A kdy ty se konečně oženíš?"''“, nebo "„''Tak za rok na vaší svatbě?"''“. Pokud proti tomu nezabere ve vhodný čas utroušená poznámka: "„''Tak co, babičko, kdy do toho praštíte vy? Podívejte se na tetu Boženku, jak se pěkně tetelí v urně, strejda Jára už taky čuchá kytičky zespoda, a vy pořád nic?"''“, tak už nezabere nic.

=== Rekuperační -– základní způsob ===

[[Soubor:futral.jpg|thumb|left|Jezděte opatrně, nebo taky dostanete nový futrál.]]

Nevýhody: Namáhavá [[práce]] s kopáním jámy a výrobou futrálu.

Jde o obdobu subterénního typu pohřbívání, v některých případech může jít o kombinaci obou způsobů. Pro [[Miloš Zeman|umrlce]] je vystavěna jakási boudička z [[Prdelit|kamene]] či cihel, uvnitř vybavená úložnými prostorami, připomínajícími palandy. Do nich je posléze dotyčný i s futrálem umístěn. Díky izolaci prostoru jak od nadzemních, tak podzemních faktorů, je rekuperace externími vlivy značně limitovaná. Experty na kryptický způsob pohřbívání v kombinaci s mumifikací (viz. níže) byli zejména [[Egypt|egypťanéEgypťané]], kteří dokázali stavět tak robustní kamenné boudičky, že u jejich zemřelých kolikrát k rekuperaci i po tisíce let téměř nedošlo.

Výhody: Okázalý způsob, způsobuje [[Závist|závistivé]] pohledy a poznámky "„[[Sakra]], ten si teda [[Život člověka|žije]]"“.

Nevýhody: Značně energeticky a prostorově náročné. Při [[megalomanství]] může přerůst do epických rozměrů. Podívejte na [[Pyramida|pyramidy]].

Zdánlivě moderní metoda, známá však už od starověku; používaná např. [[Vikingové|Vikingy]], nebo [[Pohanská božstva Slovanů|pohanskými]] [[Příchod Slovanů|Slovany]]. Také Mistr [[Jan Hus]] byl jejím urputným zastáncem. Funguje na principu prvotní [[OheňJe peklo exotermické nebo endotermické?|exotermické oxidace]], a následné disperzi jejích produktů. Laicky řečeno, tělo je nejprve vystaveno velikému [[Oheň|žáru]], a výsledný popel je posléze rozprášen. V [[Evropská unie|Evropě]] zažívala tato metoda boom v třicátých až čtyřicátých letech 20. století, nicméně klub jejích fanoušků se dosud stále rozrůstá. Z nejznámějších propagátorů uveďme např. Klub[[Společnost přátel žehu]], či novodobou [[Dělnická strana|Dělnickou Stranustranu]].

[[Soubor:polivka_z_pytliku.jpg|thumb|right|Tzv. '[[Jak na: instatní polévku|polívka z pytlíku]]', první fáze recyklačního rituálu u afrického kmene Obulů]]

Tento způsob je oblíbený zejména v rovníkové [[Afrika|Africe]], např. u kmene [[Obulové|Obulů]], nebo také, abychom nemuseli tak daleko, v pražské [[Hostivař]]i. V tomto případě je využito energetického potenciálu zemřelého k okamžitému konvertování vázané energie ku prospěchu okolní komunity. Výrazným přispěvatelem k úspěšné recyklaci je v tomto případě zejména [[sůl]], pepř, snítka bazalky a [[2|dvě]] [[cibule]], předem osmahnuté do zpěnění. Podlijeme, přivedeme k varu, a přidáme nadrobno nakrájenou mrkev a pórek na [[Tůčko|kolečka]]. Podle chuti je možné potřít několika vymačkanými stroužky česneku. Vložíme do trouby rozpálené na 180°. Pravidelně po patnácti minutách kontrolujeme a podléváme. Zhruba po hodině snížíme teplotu a obracíme. Když se objeví křupavá kůrka, je hotovo. Jako přílohu podáváme nejlépe šťouchané [[brambor|brambory]], ale i obyčejný [[chleba|chléb]] se výborně [[Hod hovnem|hodí]]. K dochucení použijeme křen či plnotučnou hořčici, případně obojí smícháme do podoby tzv. [[Sperma|vejmrdy]]. Podáváme horké na předehřátých talířích, k [[Alkohol|pití]] servírujeme vychlazené [[Rasismus|tmavé]] [[pivo]]. Dobrou chuť!

Velmi sofistikovaný systém, který se začal používat až ve dvacátém století. Pokud bychom se zde chtěli vyjadřovat [[Cinik|cynicky]] (což v žádném případě nechceme, a nebudeme!), substituční způsob by se dal nazvat rozebráním na součástky. Z dotyčného jsou za pomoci [[Tlouk|řezných]] a [[Pajsr|sečných]] [[Kladivo|chirurgických nástrojů]] vytěženy součásti, které jsou stále schopné provozu. Ty jsou poté implantovány někomu jinému, kdo je potřebuje, a má dost [[Peníze|peněz]] na [[Kapr|úplatky]] zdravotníkům. Významnými dárci náhradních dílů jsou mezi nadšenci do [[Fichtl|jednostopých motorových vozidel]]. U nich často není ani zapotřebí složitých chirurgických nástrojů, často postačí i obyčejná lopata. Pro zajímavost -– v některých zaostalých zemích je stále ještě potřeba předchozího úmrtí dárce a písemného souhlasu s rozebráním na díly.

Mumifikace je proces, při kterém je tělo zbaveno tekutin, vnitřností, a pomocí [[Kokotový olej|balzamovacích prostředků]] naimpregnováno. Značně se tím zpomalí dekompozice zbylé tkáně. V některých kulturách bývalo zvykem provádění mumifikací u významných vládců, nebo jiných důležitých osob. Jednalo se o národy[[národ]]y, které měly hluboce zakořeněný výrazný a blízký vztah ke smrti. Uveďme alespoň ten nejznámější, ten, který svými [[Hotel Komsomol|stavitelskými]] a [[Zemědělství|zemědělskými]] schopnostmi předběhl dobu o tisíce let. I přes okolní nehostinnou krajinu, přes absenci moderních postupů a nástrojů, pouze díky využití lidských sil miliónů otroků, dokázal postavit stavby tak monumentální, že se dodnes archeologům tají dech. Řeč je samozřejmě o [[SSSR]] a jejich vůdcích, učitelech národů a nejslavnějších mumiích, [[Lenin|V. I. Leninovi]] a [[Josip Stalin|J. V. Stalinovi]].

Při akci může vystupovat i [[Metal|kapela]], případně hrát reprodukovaná hudba. U vesnických funusů bývají poměrně běžné [[Dechovka|umca-umca-umcárárá]] kapely složené z místních [[Tatrman|ochotníků]], kteří kolikrát i v mládí chodili rok-dva do [[Škola|lidušky]]. Jejich místo ale může zastoupit i schopný [[Michal David|klávesák]]. Pokud není ani ten, stále existuje možnost zahrát oslavencovu oblíbenou "„''See you later, aligator!"''“ z vypáleného [[Paměti typu ROOM|CD-ROOM]].

Výborná možnost, jak využít cizích prostředků ke svému prospěchu, a zadarmo se [[Jídlo|nažrat]]. Pokud se tedy najde nějaký [[Iniciativní blbec|dobrák]], který raut zafinancuje. Lze pořádat formou [[Švédsko|švédských]] stolů, nebo klasickým servírováním po jednotlivých chodech. Funící hosté odcházejí až navečer, k prasknutí nacpaní rakvičekrakvičkami a věnečkůvěnečky.