Char B 1: Porovnání verzí

==Popis==

Jednalo se o útěčný tank vybavený dvěma kanóny, ten hlavní, lafetovaný v korbě měl za úkol zastrašovat nepřátele a menší, umístěný ve věži, likvidovat případné překážky při taktickém ústupu (obvykle byl natočen dozadu; ve věži byl i koaxiální kulomet sloužící k rozhánění pěchoty, která z bojiště obvykle prchala nižší rychlostí, než tanky, a tudíž překážela v cestě). Zásobník na munici byl využíván jako skladiště lahví s vínem, takže množství vezené munice bylo proměnlivé, záleželo na tom, kolik posádka vezla vína, obvykle cca 10 granátů. Pancéřování dosahovalo zepředu korby 70 mm, u věže v přední části pouze 40 mm, jelikož nepřátelské palbě byla natočena obvykle její zadní strana, kde to bylo 50 mm. Tank byl poháněn motorem Renault, který fungoval na principu náhodných výbuchů ve válcích, a stejně jako dnešní Renaulty v zimě nestartoval. Palivem byl obvykle benzín, někdy obohacený o přepálený olej ze smažení žabích stehýnek. Výkon byl 272 koňských sil, v případě napadení z něj však posádka dokázala vytřískat i 300, což ovšem těžce nesly některé součástky, hlavně výfuk, který nezvládal vypouštět tak obrovské množství kouře. Převodovku měl šestistupňovou, pět stupňů bylo určeno pro jízdu vzad a jeden pro jízdu vpřed (byl používán, když nepřátelé na tank zaútočili zezadu). Ve vozidle byly i pušky, které mohla posádka v boji odhodit (tank toto bohužel s kanónem neumí, tudíž museli vyházet munici). Pásy byly koncipovány tak, aby podávaly nejlepší výkon při couvání. Od roku 1937 byly vyráběny modernizované Char B 1 bis, které byly doplněny i o stožár na bílou vlajku, klakson, který přebral účel kulometu v rozhánění spojenecké pěchoty a byl vyřešen problém ze splodinami, které při nejběžnějším směru jízdy tanku zhoršovaly výhled na cestu. Mimo to byl pozměněn i pancíř, z původního, složitě vyráběného ocelového se stal kartonový, který se dal vyrobit z dostatečně velkého kusu kartonu jako origami.

 

==Bojové nasazení==