Char B 1
Char B 1 byl těžký tonk, používaný francouzskou armádou za Druhé světové hádky.
Popis[editovat | editovat zdroj]
Jednalo se o útěčný tank vybavený dvěma kanóny, ten hlavní, lafetovaný v korbě měl za úkol zastrašovat nepřátele a menší, umístěný ve věži, likvidovat případné překážky při taktickém ústupu (obvykle byl natočen dozadu; ve věži byl i koaxiální kulomet sloužící k rozhánění pěchoty, která z bojiště obvykle prchala nižší rychlostí, než tanky, a tudíž překážela v cestě). Zásobník na munici byl využíván jako skladiště lahví s vínem, takže množství vezené munice bylo proměnlivé, záleželo na tom, kolik posádka vezla vína, obvykle cca 10 granátů. Pancéřování dosahovalo zepředu korby 70 mm, u věže v přední části pouze 40 mm, jelikož nepřátelské palbě byla natočena obvykle její zadní strana, kde to bylo 50 mm. Tank byl poháněn motorem Renault, který fungoval na principu náhodných výbuchů ve válcích, a stejně jako dnešní Renaulty v zimě nestartoval. Palivem byl obvykle benzín, někdy obohacený o přepálený olej ze smažení žabích stehýnek. Výkon byl 272 koňských sil, v případě napadení z něj však posádka dokázala vytřískat i 300, což ovšem těžce nesly některé součástky, hlavně výfuk, který nezvládal vypouštět tak obrovské množství kouře. Převodovku měl šestistupňovou, pět stupňů bylo určeno pro jízdu vzad a jeden pro jízdu vpřed (byl používán, když nepřátelé na tank zaútočili zezadu). Ve vozidle byly i pušky, které mohla posádka v boji odhodit (tank toto bohužel s kanónem neumí, tudíž museli vyházet munici). Pásy byly koncipovány tak, aby podávaly nejlepší výkon při couvání. Od roku 1937 byly vyráběny modernizované Char B 1 bis, které byly doplněny i o stožár na bílou vlajku, klakson, který přebral účel kulometu v rozhánění spojenecké pěchoty a byl vyřešen problém ze splodinami, které při nejběžnějším směru jízdy tanku zhoršovaly výhled na cestu. Mimo to byl pozměněn i pancíř, z původního, složitě vyráběného ocelového se stal kartonový, který se dal vyrobit z dostatečně velkého kusu kartonu jako origami.
Bojové nasazení[editovat | editovat zdroj]
Tank byl poprvé a naposled využit v druhé světové válce, kde byly používány jako obrněná vozidla taktického ústupu. Pro Němce bylo však jejich použití značným překvapením, jejich tankové flusačky nebyly schopné jejich pancíř za žádnou cenu prorazit, a dohnat a objet couvající Char bylo také prakticky nemožné. Nejvíce se vyznamenal jeden tank kdesi v Ardenách. Němcům se po několikatiminutové honičce povedlo zničit pás couvajícího francouzského tanku, načež se jeho osádka rozhodla postavit nepřátelům čelem. Otočili tedy věž s kanónem proti Němcům, ale když chtěli nabít kanón, zjistili, že místo munice mají pouze padesát lahví s kvalitním archivním šampaňským. Jak je známo, z nahrkané lahve šampaňského dokáže špunt vyrazit s dost velkou razancí, rozhodli se tedy na obranu použít to jediné, co měli. Hrdinně dokázali dva dny zdržet německý postup (což poskytlo dostatek času na evakuaci jednotek u Dunkerque), přičemž vyřadili deset tanků panzerkampfwagen II, čtyři panzerkampfwagen III (oba měli velmi slabý pancíř, jeho síla by se dala přirovnat k lepenkové krabici, takže ve dvou případech dokonce špunt prošel skrz a zastavil až pár desítek metrů za tankem), dva polopásy SdKfz 7, 33 vojáků a dokonce jedno nízkoletící letadlo Junkers Ju 52. Bohužel jim poté došly nevystřelené lahve, takže odhodili pušky, vyskákali z tanku, vyvěsili bílou vlajku a velmi důstojně se vzdali tomu, co zbylo z německých jednotek. Po kapitulaci celé Francie byl po jistých úpravách (hlavně pohonného systému, který byl uzpůsoben k couvání a ne jízdě vpřed) nadále používán Němci.
