Panchart EBR (francouzský průzkumný vůz)

Panhard EBR vybavený 90 mm kanónem

Panhard EBR (Engin Blindé de Reconnaissance - něco ve smyslu průzkumné vozidlo) je francouzský spotovací a velmi prazvláštní vůz vyráběný mezi lety 1951 až 1960 a primárně používán UN Magnifique Armádou de la France. Tento stroj se stal známým kvůli hře World of Tanks, kde jsou jeho dvě historické varianty a jedna fiktivní, což jen potvrzuje, že Wargaming rád znásilňuje historii a rozhodně v tom nehodlá přestat.

Vývoj

Vývoj Panhard EBR začal v roce 1945, když se Francie, znovu sbírající své síly po druhé světové válce, rozhodla vytvořit něco, co by mělo zabránit dalšímu rychlému vyvěšování bílých vlajek. Vznikla tak myšlenka osmikolového obrněného vozidla, které mělo kombinovat rychlost sportovního auta s odolností tanku. Francouzští inženýři ve společnosti Panhard, v návalu poválečného optimismu, přišli s nápadem, že čtyři z těchto kol by se mohla zvedat, aby se zlepšila manévrovatelnost. Tento koncept zněl skvěle na papíře, ale v praxi se z něj stal jeden z nejvíce mechanicky komplikovaných a poruchových systémů, jaké kdy francouzská armáda přijala.

První prototypy byly dokončeny v roce 1948 a vypadalo to, že Francie našla způsob, jak čelit budoucím konfliktům. Ovšem po několika testech se ukázalo, že vozidlo je stejně nespolehlivé jako francouzský odpor během Blitzkriegu. I přes technické problémy a sklony k častým poruchám se Francie rozhodla, že Panhard EBR půjde do výroby – přeci jen, jaké jiné možnosti měla? Byla to buď komplikovaná a poruchová francouzská technika, nebo rychlé vyvěšení bílých vlajek.

Varianty

EBR model 1951 s kanónem SA 49 během finální montáže.

Panhard EBR, vozidlo, které se dá považovat za symbol neústupného ducha poválečné Francie. Anebo možná spíše za zoufalý pokus ukázat, že se po Druhé světové válce stále ještě zvládají držet na technologické špičce... ačkoli ta špička byla možná už v roce 1940 ztracena někde u Dunkerque.

1. Panhard EBR Model 1951 První verze, vybavená kanónem SA 49 ráže 75 mm, se chlubila municí M61, což byla stejná munice, kterou používal americký tank Sherman. Jen taková drobnost – tato munice byla neefektivní už koncem roku 1942, tedy v době, kdy Francie ještě vůbec nevěděla, jak znovu postavit na nohy vlastní armádu, natož obrněné vozidlo. Ale to přece nevadí, protože kdo by potřeboval moderní zbraně, když vám za zády stojí vítězné mocnosti, že?
2. Panhard EBR Model 1954 Zlepšení? Ano, dostali nový kanón SA 50, opět ráže 75 mm, který zněl na papíře o něco lépe. Ale co si budeme povídat, nebylo to nic, co by se dalo považovat za revoluci ve vojenské technologii. Jako by se Francie stále nemohla rozhodnout, zda chce jít dopředu, nebo jen nostalgicky vzpomínat na časy, kdy se ještě bojovalo o Paříž. A jak ten boj vlastně dopadl? Inu, vzpomínky mohou být různé.
3. Panhard EBR Model 1963 A konečně verze z roku 1963, vybavená modernějším kanónem CN-90 F2 ráže 90 mm. Konečně něco, co mělo šanci na skutečné bojiště 60. let. Ale kdo by si nepřipomněl, že v té době už jiné země testovaly i mnohem pokročilejší techniku? Francie se sice snažila, ale když už je člověk jednou na kolenou, vstává se dost těžko.

Závěrem lze říct, že Panhard EBR je nejen ukázkou francouzské odolnosti, ale i připomínkou toho, že inovace přichází pozdě, když jsou základy otřeseny válkou, kterou jste nevyhráli.

Bojové použití

Panhard EBR, s veškerým svým elegantním designem a technickou inovativností, měl ve svém osudu napsáno mnohem víc než jen tiché projíždění francouzským venkovem. Přesto se bojové použití tohoto vozidla dá shrnout několika slovy: vyvěšování vlajek, a ne vždy čistých.

1. Alžírská válka (1954-1962)

V této brutální kolonizační válce se EBR pokusil ukázat svůj potenciál, když pronásledoval alžírské povstalce v obtížném terénu. Co si budeme povídat, nebyl to zrovna Blitzkrieg. Místo bleskového vítězství často přicházely situace, kdy se francouzské jednotky ocitaly pod tlakem, a zdálo se, že bílá vlajka byla téměř součástí standardní výbavy každého EBR. V některých případech dokonce vojáci přidali polní úpravu – hydraulický systém pro rychlejší zvedání bílých vlajek, což byla taktická inovace... která, bohužel, zůstala neoficiální.

2. Suezská krize (1956)

Francouzské jednotky se opět ocitly v nelehké situaci, tentokrát při intervenci na Sinajském poloostrově. Ačkoli EBR byly nasazeny s odhodláním, mnohem častěji než střelba z jejich kanónů přicházelo na řadu vyjednávání – a k tomu, jak známo, je bílá vlajka ideální nástroj. Naštěstí alespoň tehdy ještě spodky zůstávaly relativně bílé.

3. Africká postkoloniální éra (60. léta)

Nasazení EBR v bývalých francouzských koloniích v Africe ukázalo, že tento obrněný vůz sice může být hrdě označen jako "bojový", ale při každé vážnější situaci se jako nejvýhodnější možnost jevilo spíše ústupové řešení. Francouzské jednotky, jakmile se ocitly pod palbou, často musely vzít zavděk vyvěšením vlajky, a pokud už čistou nenašly, improvizovalo se, třeba i s bílými spodky (někdy i s hnědou skvrnkou – kdo by se divil?).

4. Intervence v Čadu (70. léta)

V závěru svého aktivního nasazení se EBR dočkaly ještě vyslání do Čadu, kde francouzské jednotky musely čelit povstaleckým jednotkám. I zde se prokázalo, že hydraulická úprava pro zvedání bílých vlajek by byla vítaným zlepšením. Francouzské posádky si často musely poradit s neustálým tlakem nepřátel, a tak bílá vlajka, opět, nezůstávala v rozkaze jako poslední možnost, ale spíše jako osvědčené řešení.

Specifikace (mod. 1963)

Průřez EBRem. Ten nešťastník vzadu je druhý řidič, který tahal celou posádku z prekérních situací.

Panhard EBR (Model 1963) s kanónem ráže 90 mm, technický zázrak své doby, byl vozidlem, které mělo všechno, co by Francie mohla potřebovat k obraně své cti... pokud by nějaká čest zbyla po Druhé světové válce. Když šlo o elegantní ústupy, byl EBR mistrem svého řemesla. Ale někdy bylo třeba i trochu bojovat, a proto nemohl chybět pořádný arzenál, i když byl spíš na okrasu než na skutečné boje.

Výkon, který (ne)měl hranice

• Motor: Panhard 12H 6000, dvanáctiválcový boxer s výkonem 200 koní. Zní to impozantně, ale realita byla trochu jiná. Francie chtěla rychlé vozidlo, které zvládne utéct z jakékoliv prekérní situace – ať už vpřed nebo vzad. Proto EBR dostal dvojitou převodovku, která mu umožňovala jezdit stejně rychle vpřed i vzad. Útěk stejnou rychlostí, jakou jste přijeli, je přece základní výbava každého moderního vojáka, nebo ne?

Mobilita pro opravdové mistry ústupu

• Pohon 8x8: Francie si uvědomila, že zvládnutí jakéhokoli terénu je důležité, když se vám hroutí další koloniální impérium. Proto dostal EBR speciální podvozek s osmi koly, z nichž čtyři byla střední a výsuvná pro jízdu v terénu. Francouzi se tak mohli s EBR elegantně stahovat přes hory, pouště a džungle. A proč ne? Čím těžší terén, tím delší cesta ke konečnému kapitulaci.

Dva řidiči, dvakrát větší šance na ústup

• A teď ta nejlepší část: EBR měl dva řidiče! Jeden pro jízdu vpřed a druhý pro jízdu vzad. Když bylo potřeba rychle se stáhnout, nemuseli se vojáci ani obtěžovat s otáčením vozidla. Stačilo jen komandovat druhého řidiče a hurá, jelo se směrem k Paříži. Obě pozice řidičů byly vybaveny plnohodnotnými ovládacími prvky, což bylo v chaosu ústupů k nezaplacení.

Pancéřování: Víc pro ozdobu než pro ochranu

• Pancíř dosahoval tloušťky až 40 mm, což bylo tak akorát na to, aby to vydrželo střet s nepřítelem... tedy za předpokladu, že nepřítel používal stejně zastaralé zbraně jako Francie. Ale to se bohužel příliš často nedělo. Takže pancíř sloužil spíše jako další vrstva materiálu, která bránila tomu, aby byly bílé vlajky příliš brzy zničeny nepřátelskou palbou.

Rychlost: Rychle pryč z bojiště

• Maximální rychlost 100 km/h na silnici byla impozantní, pokud jste se chtěli dostat rychle pryč z nebezpečné zóny. A vzhledem k tomu, že EBR měl i dojezd 600 km, bylo zajištěno, že při ústupu nemusíte zrovna často zastavovat na natankování.

Výzbroj: Nejen útěk, ale i pár ran

• Hlavní zbraní Panhard EBR byl 90mm kanón CN-90 F2, což bylo skutečné vylepšení oproti předchozím verzím s jejich děly, která střílela munici zastaralou již koncem roku 1942. Tento kanón už zvládal modernější munici, jako například APFSDS (průbojnou podkaliberní střelu s oddělitelným sabotem), HEAT (kumulativní střelu) a HE (tříštivo-trhavou střelu). Pokud šlo o střet s nepřítelem, aspoň bylo čím střílet – tedy za předpokladu, že nebylo výhodnější se stáhnout.
• Sekundární výzbroj tvořily dva 7,62mm kulomety – jeden koaxiální s kanónem a druhý protiletadlový na střeše. Tyto kulomety se ovšem nejlépe uplatnily při plašení civilistů a ptactva. Pro boj proti skutečným nepřátelům už byly o poznání méně efektivní, ale na vyvolání paniky mezi holuby v městských oblastech to zřejmě stačilo.

Polní vylepšení: Rychlé zvedání bílé vlajky

• Někteří vojáci, vědomi si pravděpodobnosti náhlé potřeby kapitulace, dokonce instalovali polní vylepšení v podobě hydraulického systému pro zvedání bílých vlajek. Tento nenápadný, ale neocenitelný doplněk zajišťoval, že vlajka byla viditelná co nejdříve, jakmile se začalo bojovat – nebo, což bylo častější, když bojovalo to druhé, lépe vybavené a odhodlané vojsko. V krizových situacích dokonce sloužily i bílé spodky, a pokud se na nich objevila hnědá skvrnka, nikdo to moc neřešil.

Takže když to shrneme, Panhard EBR byl vozidlem, které mělo všechny předpoklady pro hrdinské ústupy, ale občas se také nebálo vystřelit. Díky dvojité převodovce, dvěma řidičům, hydraulickému systému pro vlajky a výzbroji vhodné spíš na plašení než boj, byl připraven čelit jakémukoli neúspěchu s typickou elegancí.

Kulturní dopad

Panhard EBR ve hře World of Tanks je prakticky herní ekvivalent francouzského selhání, dokonale vystihující to, co si všichni představí, když se řekne „francouzská vojenská doktrína“ – rychlý ústup a totální ignorace reálného boje. Tento „kolový zázrak“ přinesl do hry novou úroveň frustrace a beznaděje.

Ztělesněná herní otrava

EBR je toxický parazit WoT, který zamořil každou bitvu. Místo poctivého pancéřového boje sází na zběsilé kolečko, které se potácí po bojišti rychlostí, kterou by Francie možná ocenila v roce 1940 při úprku z bojiště. Ale tady? Zde jeho neúnosná rychlost jen přispívá k tomu, že hráči přicházejí o rozum, zatímco se marně snaží trefit tuhle žertovnou figurku na kolech.

Devalvace tankové hry

Když už si myslíte, že World of Tanks má nějakou úroveň taktického hraní, EBR přijede a znehodnotí každý pokus o skutečnou bitvu. Proč plánovat, proč manévrovat, proč se vůbec snažit o týmovou koordinaci, když stačí jezdit v kruzích a dělat z bitvy frašku? Tento francouzský „dáreček“ posílá hrdé tankisty do zoufalství a nutí je přemýšlet, jestli místo taktiky nemají radši nainstalovat simulátor formule 1.

Podobnost s francouzským bojem: Maximální

Nic nevyjadřuje kulturní dopad tohoto vozidla lépe než jeho bezduché kroužení po mapě, které je stejně efektivní jako francouzská válečná strategie během druhé světové. Když se EBR objeví, místo boje většina hráčů začne uvažovat, jestli se prostě nemají vzdát – stejně jako Francie. Ale to ještě není všechno, protože hráči často dodávají, že WoT už se nehraje jako tanková hra, ale spíš jako cirkus na kolech s jediným klaunem, který ovšem nikomu nepřináší radost.

Nekonečný zdroj frustrace

EBR je jako komár na steroidech, který vás otravuje do té míry, že začínáte uvažovat, jestli stojí za to vůbec zůstat v boji. Jeho příspěvek ke hře je stejný jako francouzský tankový pluk v roce 1940 – katastrofální.

Panhard EBR 105

EBR 105 zezadu. Pokud se pozorně podíváte, uvidíte prostor pro motor, který by negoval pozici druhého řidiče

Tato linie vedoucí z lehkého tanku AMX ELC Bis (což ve skutečnosti byl stíhač tanků) končí jakýmsi Panhardem EBR 105. V tom by nebyl žádný problém, pokud by...... to nebyl absolutní nesmysl.

Historie dle Wargamingu:

"Varianta obrněného vozidla Panhard EBR s výkonnější výzbrojí. Mělo zdokonalený podvozek a dvoumístnou věž GIAT TS 90, vylepšenou tak, aby pojala 105mm dělo. Vozidlo nebylo nikdy zařazeno do sériové výroby ani do služby."

Nicméně Panhard EBR 105 ve hře "World of Tanks" představuje jeden z nejhorších příkladů toho, jak může Wargaming překrucovat historickou realitu a technické detaily, aby vytvořil něco, co je v konečném důsledku směšně nereálné. Tento tank je doslova pseudosráč, který nejenže ignoruje historii, ale především nevyužívá skutečných možností, které by francouzská linie mohla nabídnout.

Například místo toho mohli vývojáři do hry přidat AMX 10 RC, skutečné kolové vozidlo, které bylo vyvinuto a používáno francouzskou armádou. AMX 10 RC je vybaveno 105mm dělem, což by dávalo mnohem větší smysl než nesmyslná kombinace komponentů, které nikdy neexistovaly společně. AMX 10 RC má bohatou historii a byl nasazen v různých konfliktech, což by do hry přineslo nejen autentický zážitek, ale i vozidlo, které by skutečně zapadalo do herního prostředí.

Vozy AMX 10 RC by byly lepší možností než znásilnění historie

Namísto toho se ve hře objevuje Panhard EBR 105 s věží TS 90, která byla navržena pro Panhard ERC, což byl nástupce EBR. Tato věž je navíc špatně vymodelovaná, takže celý tank vypadá bizarně a nerealisticky. Co je ještě horší, Wargaming do této věže umístil dělo CN 105 57, které bylo vyvinuto v roce 1957 a používáno na tancích AMX 13. Toto dělo by nikdy nebylo použito v kombinaci s věží TS 90, což dává smysl asi jako dávat motor z Fiatu do Ferrari.

Aby toho nebylo málo, vývojáři přišli s fiktivním motorem "Panhard 12H 6000 X", který sice existoval, ale bez písmenka X a opravdu poháněl stroje EBR. Jenže tento motor má ve hře výkon 720 koní, což je naprostá fantazie, protože skutečný motor 12H 6000 měl jen 200 koní. Wargaming se dokonce obtěžoval změnit model tanku tak, aby odstranil pozici druhého řidiče a nahradil ji prostorem pro motor, ale historický výzkum evidentně šel úplně mimo.

Celkově vzato, Panhard EBR 105 je jeden z nejhorších přešlapů Wargamingu a ztělesňuje jejich schopnost ignorovat historickou přesnost ve prospěch vytvoření něčeho, co je z hlediska herní reality absurdní. Místo aby hráčům nabídli vozidlo, které by mělo skutečný základ v historii, jako je AMX 10 RC, dostáváme směšný výtvor, který nemá s realitou nic společného. Tento krok je bohužel jen dalším příkladem toho, jak Wargaming často zachází s historickou přesností na lehkou váhu.

Reference

Panhard EBR 105