M26 Pershing
Tank M26 Pershing, ten americký krasavec mezi tanky, měl být odpovědí na německé ocelové bestie. S kanónem ráže 90 mm a designem, který si říkal o obdiv, vypadal jako příslib rychlého konce války. Bohužel, jeho timing byl asi tak přesný jako hodinky z tržnice – na bojiště dorazil, když už bylo skoro po všem. Přesto zůstává ikonou, ukázkou americké vášně pro velké, drahé a impozantní stroje, které přijdou na párty, když už ostatní jdou domů.
Vývoj[editovat | editovat zdroj]
Vývoj tanku M26 Pershing začal s obrovskými ambicemi – jako když se rozhodnete, že konečně shodíte těch pár kil navíc, co jste nabrali za posledních dvacet let. Američané, inspirováni německými Panthery a Tigery, se rozhodli, že potřebují vlastní ocelovou bestii, která by nebyla jen větší, ale i hlasitější a dražší. Výsledek? Pershing, tank, který měl být tak revoluční, že by i Chuck Norris stál v pozoru.
První krok ve vývoji Pershinga byl postavit něco, co by dokázalo konkurovat německým tankům, což znělo jednodušeji než ve skutečnosti bylo. Američtí inženýři, známí svým sklonem k přehnaným technickým specifikacím a láskou k výbušným inovacím, se pustili do práce s vervou sobotního kutila po třech pivech. Po nekonečných měsících kreslení, přepisování a debatování nad tím, zda tank potřebuje držák na kávu, vznikly první prototypy, které byly těžší, pomalejší a složitější než jakýkoli tank předtím. Vývojové oddělení mělo vizi – vytvořit tank, který by měl takovou palebnou sílu, že by Němci omdlévali jen při pohledu na něj. Výsledný 90mm kanón byl úctyhodný, ale jak se ukázalo, střílení z něj bylo jako zkoušet si odříhnout po obrovské večeři – velkolepé, ale ne vždy přesné. Mezitím, než byl tank konečně připraven k výrobě, Němci stihli stáhnout koule a zdrhnout zpátky do Německa.
Pershing tedy dorazil na bojiště jako největší frajer, co přichází na školní ples, když už kapela balí nástroje. Přestože jeho bojová hodnota byla diskutabilní, tank M26 Pershing se stal symbolem americké snahy dokázat, že umí postavit něco tak monumentálního, že si toho všimnou i jejich vlastní generálové. Nakonec se z něj stala spíše atrakce pro vojenské nadšence než skutečný hrdina bojiště, což jen potvrzuje, že i ty nejlepší plány mohou skončit jako skvělé příběhy pro vnoučata.
Specifikace[editovat | editovat zdroj]
| Specifikace | Faktická hodnota | Přirovnání pro Američana |
|---|---|---|
| hmotnost | 41,7 tun | Těžší než kamion plný cheeseburgerů – přesně pro milovníky velkých porcí. |
| délka | 8,65 m | Dlouhý jako 2 pick-upy plné zásob na BBQ(nebo C?) |
| šířka | 3,51 m | Dostatečně široký, aby se sotva protlačil drive-thru, když objednáváte jídlo pro celou četu. |
| výška | 2,78 m | Vysoký jako hromada plechovek Coca-Coly při promo akci v supermarketech. |
| pancíř | max. 102 mm | Tak silné, že by zastavilo kulku i kdyby střílela z obrovské masové kuličky. |
| zbraň | 90 mm dělo M3 | Střílí s takovou silou, jako když vás střelí hladový kamarád z airsoftky v kuchyni. |
| motor | Ford GAF, 500 koní, V8 | Méně koňských sil než burgerů na grilu při soutěži v jedení. |
| dojezd | 160 km | Přesně tak akorát na okružní jízdu po všech fast foodech ve městě a zpět na základnu. |
| maximální rychlost | 40 km/h (circa 25 mph) | Dostatečně rychlý, aby stihl "happy hour" v nejbližším drive-thru, ale ne dost rychlý, aby utekl zácpě. |
| posádka | 5 | Skládá se z velitele, střelce, nabíječe, řidiče a radisty – všichni připraveni na další burgery a colu. |
Varianty[editovat | editovat zdroj]
T26E1[editovat | editovat zdroj]
První prototyp, T26E1, byl tak úžasný, že jeho výroba byla skoro stejně rychlá jako šnek na dovolené. Dokonce stihli vyrobit několik kusů ještě před koncem války. To je co říct, ne?
T26E3[editovat | editovat zdroj]
T26E3, oficiální sériová verze M26, byla tak efektivní a spolehlivá, že jej Němci ani nezaznamenali jako významnou hrozbu. Samozřejmě, díky tomu, že dorazil až v roce 1945, kdy už bylo po většině skutečně velkých tankových bitev.
M26A1[editovat | editovat zdroj]
Verze M26A1 byla jako třešnička na dortu – vylepšený kanón a další drobné úpravy. Byla tak dobře přijata, že se ji podařilo nasadit v Korejské válce. Korejci z toho museli být opravdu nadšení, že se dočkali dalšího moderního amerického tanku.
T26E4 "Super Pershing"[editovat | editovat zdroj]
A pak tu máme T26E4, známého jako "Super Pershing". Ten měl tak silné pancéřování a tak mohutný kanón, že měl opravdu strach z toho, že by se mohl přetížit a vybuchnout sám od sebe. Ale vážně, jenom jeden jediný kus se dostal do Evropy, protože kdo by chtěl víc takových supertanků, že?
M45[editovat | editovat zdroj]
A ještě M45, velitelský tank s houfnicí ráže 105 mm, protože kdo by nechtěl tank s obrovským dělem, které je naprosto ideální pro boj s nepřátelskými... budovami? Ano, dělostřelecká podpora na pásech, to je prostě něco!
M26 "Dragoon"[editovat | editovat zdroj]
Nakonec tu máme M26 "Dragoon", který byl tak úžasně důležitý, že se jeho nasazení stihlo až v Korejské válce. Přesně tak, původně mělo jít o revoluční stroj pro druhou světovou válku, ale nakonec musel počkat až do Koreje, aby mohl zářit na výsluní.
Provoz[editovat | editovat zdroj]
Tank M26 Pershing, hrdý ocelový orel bělohlavý americké armády, vstoupil do druhé světové války s pompou a sliby, které by slušely spíše prezidentské kampani. Přestože jeho debut připomínal spíše opožděnou dodávku pizzy, než triumfální vstup na bojiště, Pershing se dokázal prosadit – a to s elegancí, která se dá přirovnat k rozjetému food trucku na festivalu fast foodů.
Na začátku roku 1945, když Němci už měli plné kalhoty z obav z Rudé armády (nebo spíš z toho, že jim dojdou brambory na hranolky), Pershing dorazil do Evropy. Jeho první nasazení připomínalo výpravu za legendárním burgerem: všichni se těšili, ale nakonec zjistili, že na místě už jsou všichni napapaní a spokojeně odpočívají. Přesto se M26 podařilo pár zajímavých momentů – například když jeho 90mm kanón udělal z německého Panzera víc děr než průměrná sračka z Taco Bell udělá v žaludku.
V bitvě u Remagenu M26 předvedl svůj hlavní talent: vytváření obrovského bordelu a chaosu, což se ukázalo být ideální pro americkou armádu. Němci se snažili ubránit most přes Rýn, zatímco Pershing s elegancí trucku plného hotdogů rozstřeloval vše, co mu stálo v cestě. Most se sice nakonec zřítil, ale americká armáda ho stejně přešla – jakoby to byl jen další denní speciál ve fast foodu.
Po druhé světové válce se Pershing vydal na další gastronomickou výpravu – tentokrát do Koreje. Tam jeho protivníky nebyly jen tanky, ale i místní podmínky, které byly tvrdší než dvojitý cheeseburger po noci strávené v mrazáku. Přesto se M26 ukázal být odolným jako pytel hranolek z McDonald's: vydržel všechno, od bahna po čínské protitankové střely, a stále jel dál, i když občas s rachotem, který připomínal starý mixér plný ledových kostek.
A tak se tank M26 Pershing zapsal do historie nejen jako válečný hrdina, ale i jako symbol americké odvahy, která dokáže projít každým bitevním polem s chutí na další burger a colu. Jeho legacy je stejně nezničitelná jako křupavá slanina na cheeseburgeru – vždy připravený se vrhnout do dalšího dobrodružství, ať už je to válka nebo další výprava za nejlepším fast foodem ve městě.