PKM Eurotank SC-8

Z Necyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Eurotank SC-8 je víceúčelové bojové vozidlo vyvíjené firmou PKM a vyráběné konsorciem evropských zbrojních, technologických a papírenských společností. Při návrhu Eurotanku byl kladen mimořádný důraz na jeho šetrnost k životnímu prostředí a na maximalizaci využití obnovitelných zdrojů energie.

Počátky[editovat | editovat zdroj]

Prvotní impulz pro projekt Eurotanku dal Erich Pöhl, někdejší poslanec za německou stranu zelených (Spojenectví 90/Zelení). Pöhl již od roku 1994 prosazoval myšlenku, že ekologii nelze dělat napůl a že má-li to celé mít smysl, přísné ekologické zásady je třeba aplikovat nejen na civilní prostor, ale též na oblast vojenství. Bohužel však tehdy pro tuto svou revoluční myšlenku nenašel dostatečnou podporu.

V roce 1998 se Pöhl rozhodl sám převzít iniciativu, opustil nejvyšší politiku a založil společnost Pöhl Kriegsmaschinen, GmbH, dnes známou spíše pod zkratkou PKM. O rok později pak představil veřejnosti první prototyp Eurotanku, tzv. model V1.

Eurotank V1[editovat | editovat zdroj]

První prototyp byl odbornou i laickou veřejností přijat s rozpaky. Přestože Eurotank V1 splňoval tehdejší automobilovou emisní normu Euro 3, což bylo na bojové vozidlo o váze 30 tun pozoruhodným inženýrským úspěchem, mnozí pochybovali o praktické použitelnosti stroje. Zejm. odborníci z řad armády se pozastavovali nad maximální rychlostí tanku, která činila pouhé 3 km/h. Pöhl reagoval slovy, že jeho tank není určený pro blitzkrieg, kritiky však jeho argumentace příliš nepřesvědčila.

Jiní kritizovali samotnou skutečnost, že tank používal spalovací motor. Přestože se jednalo o tříválec s objemem pouhých 1,2 l a tedy o relativně ekologické řešení, speciálně na hlavní bojový tank, dle mnohých to bylo stále málo. Samotnou přítomnost spalovacího motoru vnímali jako přílišný kompromis vůči nosné myšlence Eurotanku.

Zejména druhý zmiňovaný problém rezonoval i mezi samotnými zaměstnanci PKM. Jejich rostoucí nespokojenost se směřováním projektu vyústila ve stávku, ke které došlo 4. února 2001 a které se zúčastnilo přes 80% zaměstnanců firmy. Jednalo se o jasný signál, který Pöhl nemohl ignorovat. Proto přislíbil, že druhá generace Eurotanku již bude poháněná elektromotorem a že bude používat výhradně energii z obnovitelných zdrojů.

Eurotank E2[editovat | editovat zdroj]

S prototypem Eurotanku druhé generace firma PKM přišla v roce 2004, tj. pouhé tři roky poté. Verze E2 již v souladu s nově nastaveným kurzem spoléhala na elektrický pohon. Po zkušenostech z dřívějška se firma rozhodla tuto verzi tanku představit jen omezenému okruhu odborníků, veřejná prezentace se nekonala. To se později ukázalo jako velmi moudré rozhodnutí.

Model E2 pro výrobu energie používal větrnou turbínu umístěnou na věži stroje. Toto řešení se však příliš neosvědčilo. Ačkoliv montáž větrníku přímo na otočnou věž měla své nesporné výhody, např. bylo možné využít jediný otočný mechanizmus jak pro míření děla, tak pro nastavování větrníku vůči aktuálně převažujícímu směru větru, v praxi převažovaly spíše nevýhody tohoto řešení. Posádka tanku si totiž musela vždy vybrat, zda bude střílet nebo generovat elektrickou energii, obojí najednou možné nebylo.

Větrník se příliš neosvědčil i z dalších důvodů, mj. např. protože dramaticky zvyšoval viditelnost stroje pro nepřítele. Eurotank E2 byl dobře pozorovatelný i na dosti velkou vzdálenost, běžně 5 km i více. Firma se problém snažila vyřešit aplikováním maskovacího vzoru na větrník, jednalo se však o řešení málo účinné, neboť rotující listy větrníku byly beztak velmi dobře vidět, navzdory maskování.

Dalším velkým problémem se ukázala být velmi špatná prostupnost této verze tanku lesním prostorem. Model E2 se dokázal pohybovat jen po volném prostranství anebo v porostu, kde stromy a keře byly dostatečně nízké na to, aby se o ně listy větrníku nezachytávaly.

Rozhodujícím argumentem proti využití větrníku se však stalo něco jiného a totiž dramaticky snížená stabilita stroje při jízdě po nerovném terénu. Při náklonu tanku jakýmkoliv směrem o více jak 20 úhlových stupňů jej totiž těžký větrník převážil a tank v důsledku toho přepadl na stranu. To vedlo k vyřazení tanku z boje a zpravidla též k poškození větrníku.

Eurotank S3[editovat | editovat zdroj]

Zkušenosti s předchozím modelem E2 zcela jasně prokázaly, že větrník není ta správná cesta. Následující verze Eurotanku známá jako S3 proto spoléhala již na solární energii. Jednalo se o první verzi Eurotanku, která byla vyrobena ve více kusech, konkrétně jich firma vyprodukovala 13.

Přechod na sluneční energii vyřešil většinu problémů, které sužovaly předchozí model, přinesl však některé problémy nové. Hlavní solární panel tanku, který pokrýval většinu jeho povrchu vč. věže a dokonce i děla, bohužel neposkytoval dostatečný výkon pro potřeby těžkého stoje a to ani v létě, za jasných dní. Model S3 proto musel spoléhat na přídavné panely, které byly uložené ve složeném stavu po obou stranách stroje a které posádka v době nízké bojové aktivity a při dostatečném slunečním svitu rozložila na zemi v okolí tanku a kabelem k tanku připojila. Přídavné panely díky své velké ploše řádově zvyšovaly množství vyráběné energie. Takto nashromážděná energie byla uložena v akumulátoru stroje a mohla být později využita při bojových operacích.

Obyvatelům obcí v blízkosti vojenského újezdu Oberlausitz, kde PKM v té době testovala své stroje, se tak za slunných letních dní naskýtal nezvyklý pohled na uskupení Eurotanků S3, které se s rozloženými přídavnými panely slunily na loukách blízkých kopců a akumulovaly energii pro využití v případném budoucím konfliktu.

Tato praxe však bohužel vedla k řadě nedorozumění. Místní si opakovaně stěžovali na korupci v armádě a na skutečnost, že v újezdu vzniká nelegální solární elektrárna. Firmě PKM se tak opět dostalo nechtěné mediální pozornosti. Pöhl nakonec musel situaci vysvětlovat v parlamentu i ve státní televizi. Na druhou stranu, veřejnost se díky tomu dozvěděla podrobnosti o modelech E2 i S3.

Další verze Eurotanku[editovat | editovat zdroj]

Zájem médií vzniklý v důsledku kauzy kolem slunících se tanků S3 nesl Pöhl dosti těžce, mj. i proto, že nemalá část odborné i laické veřejnosti se projektu Eurotanku vysmívala. Další verze proto vyvíjel již v přísném utajení. O několika dalších meziverzích Eurotanku proto bohužel nemáme žádné podrobnější informace.

Eurotank SC-8[editovat | editovat zdroj]

Projekt Eurotanku o sobě dal znovu vědět až v roce 2016, kdy byl veřejnosti představen model SC-8. Z číslovky v typovém označení můžeme usuzovat, že mezi modelem S3 a SC-8 existovaly pravděpodobně ještě čtyři mezistupně, tedy dosud neznámé vývojové verze. Bohužel o těchto verzích nejsou v současnosti dostupné žádné informace.

Model SC-8 se na první pohled příliš neliší od předchozího (veřejně známého) modelu S3, méně zkušený pozorovatel by si mohl tyto dvě verze Eurotanku klidně i splést. Podobnost je však jen zdánlivá, ve skutečnosti se jedná o stroj diametrálně odlišné konstrukce.

Nejvýznamnější změny se dočkalo pancéřování stroje. Zatímco model S3 využíval tradiční ocel, model SC-8 spoléhá na karton se zvýšenou balistickou odolností, který byl pro potřeby Eurotanku speciálně vyvinut ve spolupráci s předními evropskými výrobci kancelářských potřeb. Odtud mimochodem také plyne typové označení modelu (SC = Solar-powered, Cardboard-plated).

Díky nahrazení oceli kartonem došlo k zásadnímu odlehčení stroje. Hmotnost tanku se podařilo z původních bezmála 30ti tun u modelu S3 srazit na neuvěřitelné 4 tuny u modelu SC-8. Tím se mj. mnohonásobně zvýšil dojezd tanku. Ten u verze S3 činil při plném nabití akumulátoru nevalných 316 metrů. Verze SC-8 je oproti tomu schopná ujet na jedno nabití až 20 kilometrů. Údaj odpovídá jízdě po rovině, po zpevněné cestě, s novým, plně nabitým akumulátorem, v létě. V zimě či např. v kopcovitém terénu anebo v případě staršího akumulátoru je dojezd pochopitelně nižší.

Využití kartonu jako hlavního konstrukčního materiálu zároveň dramaticky snížilo výrobní náklady na celý tank. Ten je tak možné produkovat v mnohem větších počtech kusů a využít tak taktiky masového přečíslení protivníka (viz dále).

Další výhodou kartonu je jeho mnohem snazší opravitelnost a to dokonce i v terénu. Každý Eurotank SC-8 je vybavený opravnou sadou sestávající ze tří plátů balistického kartonu a lahvičky s modelářským lepidlem. Karton též nerezaví, naneštěstí však ve vlhkém prostředí plesniví a hnije.

Asi největší nevýhodou kartonu je jeho nižší odolnost vůči nepřátelské palbě, střepinám a zejména pak jeho vysoká hořlavost.

Posádka[editovat | editovat zdroj]

Posádka tanku SC-8 je čtyřčlenná a sestává z velitele, řidiče, střelce-nabíječe, a čtvrtého člena, který zastává kombinovanou funkci mechanika / modeláře / hasiče.

Posádka má být dle specifikací tanku genderově vyvážená, tzn. dvě role by měli zastávat muži a dvě ženy. V případě personální nouze při válečném stavu se však připouští i tři ženy v posádce, případně plně ženská posádka; nikoliv však posádka s převažujícím počtem mužů, protože to by bylo sexistické.

Zbraňové vybavení[editovat | editovat zdroj]

Hlavní zbraň Eurotanku představuje dělo na stlačený vzduch ráže 120mm. Dělo střílí projektily typu CBR (compressed biomass rounds) z biologicky odbouratelného materiálu. Vzhledem k nutnosti dělo po každém výstřelu znovu natlakovat je rychlost palby maximálně 1 výstřel za dvě minuty. Příliš častá palba též pochopitelně snižuje maximální dojezd stroje na jedno nabití, neboť tlakovací pumpa hlavního děla používá stejný akumulátor jako pohonná jednotka.

Tuto nevýhodu Eurotank řeší jednoduše počtem strojů. Vzhledem k nízké výrobní ceně modelu SC-8 je možné bez problémů přečíslit protivníka v poměru i 20:1. Tento tzv. „princip kvantity“ také částečně řeší zhoršenou odolnost stroje vůči nepřátelské palbě. Cílů je zkrátka příliš mnoho na to, aby protivník stihl rozstřílet všechny.

Jako vedlejší zbraně lze u Eurotanku použít jeden nebo volitelně i dva kulomety M240 (7,62×51 mm) v modifikaci pro CBR střelivo.

Obranné systémy[editovat | editovat zdroj]

Eurotank SC-8 je vybaven těmito obrannými systémy:

  • V zadní části tanku se nachází nádrž vody pro potřeby hašení. V době míru slouží též jako akvárium.
  • Přídavné solární panely mají ze své spodní strany maskovací vzor. Lze je proto alternativně použít také k zamaskování tanku (panely se položí přes tank, obráceně).
  • Jednorázové nálože na explosivní distribuci letáků na zadní straně věže – slouží k přesvědčování a převýchově živé síly nepřítele. Využívají se zejm. kapsle s letáky s ekologickou a pro-integrační tematikou.
  • Pod dělem je ve speciálním kompartmentu srolovaná bílá vlajka, kterou lze stisknutím jediného tlačítka na ovládacím panelu velitele rozvinout a promptně a pohodlně se tak nepříteli vzdát. Vlajka je vyrobena z recyklátu a nabílena ekologicky nezávadným barvivem.

Speciální vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Unikátní a dle vyjádření konstruktérů původně neplánovanou vlastností Eurotanku SC-8 je jeho schopnost po omezenou vodu plavat na vodě. Za tuto schopnost tank vděčí své nízké váze. Tank vydrží na vodě cca 2 hodiny, poté se zpravidla promáčí podlahový karton a do stroje začne vnikat voda. Rutinní použití tanku jako plavidla se proto nedoporučuje, v nouzových situacích (např. evakuace, taktický ústup) však může být tato jeho zvláštní schopnost dobře takticky využita.

Problémy modelu SC-8[editovat | editovat zdroj]

Nejpalčivějším problémem současné verze Eurotanku se jeví být nízká balistická odolnost kartonu (navzdory názvu „balistický karton“ jej prostřelí i většina ručních zbraní). Naopak jistou výhodou je to, že některé běžné protitankové střely eurotankem pouze proletí skrz, ale nevybuchnou.

Další často skloňované problémy představují: omezený dojezd, nutnost dlouhého nabíjení, nízká kadence palby hlavní zbraně a krátká životnost tanku ve vlhkém prostředí - balistický karton plesniví a hnije (toto lze částečně řešit pláštěnkou a volitelnou podlážkou pod tank – dostupné v rámci „All-weather“ balíčku).

Uplatnění ve výzbroji armád[editovat | editovat zdroj]

Je třeba si uvědomit, že Eurotank SC-8, ačkoliv se jedná o revoluční model eko-tanku, jediný svého druhu na světě, je stále ještě v pozdních fázích vývoje. Na svou sériovou výrobu, zařazení do výzbroje světových armád či dokonce na nasazení v reálném válečném konfliktu tak Eurotank stále čeká.

Zájem o Eurotank však již projevili Katar, Saudská Arábie a Egypt, zřejmě z toho důvodu, že současné problémy Eurotanku jsou v těchto zemích částečně zmírněny místním podnebím. O nákupu uvažuje též Velká Británie, nákup však podmiňuje vylepšením balistického kartonu, zejm. ve smyslu zvýšení odolnosti vůči plísním a hnilobě.