Sextank
| „ | Sextank byl od toho, aby způsobil revoluci – a nakonec ho revoluce zničila. —M. Jakeš |
“ |
| „ | Sextank nebyla jen zbraň, Sextank byl svým způsobem umění – a stále je. |
“ |
| „ | Nebýt mého živého setkání s Lidomrdem, nejsem Knížák… —Milan Knížák |
“ |
Sextank (rusky Сексуалнний танк, lidově česky také Lidomrd), byla zbraň lidových milic pozdně socialistického Československa.
Popis a charakteristika[editovat | editovat zdroj]
Jedná se o importovaný model sovětského těžkého tanku, který je růžově nabarven. Tato barva měla (dle směrnice oficiálních norem socialistických průzkumů široké veřejnosti) budit vzbouřencům pocit nadměrné sexuální touhy a potřeby.
Na vrchu kabiny dělostřelce je umístěn vibrátor gigantických rozměrů, sloužící jako hlavní mučící komponent. Z tohoto důvodu muselo být zapotřebí více pomocných otroků (soudruhů), aby mohla posádka vylézt a nepoškodila konstrukci.
Palivem Sextanku by měla být údajně pouze původní ruská vodka „Stolichnaya“; tento fakt však nebyl oficiálně potvrzen z úmyslných důvodů.
Lidomrd byl údajně schopen dosáhnout maximální rychlosti 50 km/h při spotřebě 50 l/100 km.
Vývoj a princip vibrátorového modulu[editovat | editovat zdroj]
První kus, sestavený speciálně postaveným státním podnikem „Sexapilnaya maschinica“ v Minsku, používal modul „sovětských rozměrů“ - „Zprasaviec 1„ – ten byl první neoficiální zkouškou uznán za „špatně funkční“.
Vedení výroby a vývoje se (i přes odpor několika členů) nakonec usneslo, že musí být vyvinut modul „univerzálních rozměrů“. Do těch samozřejmě spadaly také rozměry kompatibilní se Západem. Tato verze se již osvědčila jako funkční a stala se součástí každého sériově vyrobeného kusu. Tak vznikl „Zprasaviec 69“.
Přesná vnitřní konstrukce dosud nebyla prozrazena, dostupný byl pouze náčrt, který údajně poskytl bývalý člen posádky.
Modul je pomocí mechanického převodu (3.) (který je pravděpodobně nejzáhadnější utajovanou částí stroje, poněvadž nikdo si nepamatuje, ani nebyl schopen odvodit, z čeho byl sestrojen a jak přesně funguje) spojen přes šnekovou hřídel (2.) ke stejnosměrnému motoru (4.). Na jeho zakončení jsou tenké rotační válce (1.), třecí se o vnitřní (dutou) plochu modulu. Tím vyvolává mechanické vibrace a pohyb modulu.
Mučící taktika a použití[editovat | editovat zdroj]
Lidomrd údajně sloužil výhradně posádkám lidových milic v dobách pozdního socialismu, a to během
Sametové revoluce, kdy byl dle výpovědí očitých svědků poprvé použit v praxi.
Sovětský svaz si měl poklást otázku, zda je skutečně stále účinné vyhrožovat klasickými útoky, když existují citlivé stránky všech civilistů, které sdílí naprostá většina lidu. Tato revoluční myšlenka vzešla do praxe následujícím postupem (přeloženo z dochovaných materiálů):
- zablokovat volný pohyb protivníka zacpáním cesty ze všech stran
- pomocí pomocné posádky ho násilím posadit na vibrátorový modul
- mučit protivníka pomocí tohoto modulu až do jeho kompletního ochrnutí (poznatelné výrazným úbytkem verbálních dovedností a neschopností pohybu)
- odhodit zpět a pokračovat.
Dle zdrojů informací se povedlo touto taktikou oslabit desítky civilistů, z historických záznamů však marně…
Současnost[editovat | editovat zdroj]
V současné době stále je k vidění několik exemplářů Lidomrdu. Oficiálně se ví jen o jednom kompletním, mnoho občanů však rozesílá důkazy o jistých zbytcích, na které narážejí na náhodných destinacích (viz. foto). O těchto případech není oficiálně potvrzeno nic. Jedna z teorií říká, že se technická konstrukce po větším počtu ochrnulých protivníků „sama vzdala“ (údajně se jednalo o tajnou „mishkaviec“ sovětské konstrukce), druhá zas, že byl tento kus zakopán ve jménu svobody.
Kompletní exemplář Lidomrdu dosud nebylo možné vyzkoušet kvůli nedostupnosti údajně požadovaného paliva. S jinými druhy pohonné hmoty se odborníci bojí provoz zkoušet.
