T34

Z Necyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vypadá jako Pershing s nadváhou co má nádor na věži, že?

Tank T34, často zaměňovaný se svým sovětským jmenovcem T-34, je těžký tank zbytečně obrovská nádrž na hnůj2 vyvinutá během druhé světové války v amerických hnojotovárnách. Tento impozantní stroj představuje vrchol amerického vojenského inženýrství té doby, a přestože nikdy nevstoupil do bojové služby, jeho vývoj a technické parametry jsou fascinujícím příkladem toho, jak Spojené státy pojímaly vojenskou strategii a konstrukci obrněných vozidel.

Historie a Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Vývoj tanku T34 začal v roce 1944 jako odpověď na rostoucí potřebu těžších a silnějších tanků schopných čelit německým obrněncům na evropských bojištích. Spojené státy si řekly, že když už mají silné tanky, proč nezkusit něco ještě většího a silnějšího? Tak vznikl T34, což byl tank, který by mohl být považován za "tank na druhou". Inženýři pracovali dnem i nocí, aby vytvořili stroj, který by byl nejen odolný, ale také dostatečně děsivý, aby se jeho nepřátelé raději vzdali při pohledu na něj. A když už se rozhodli, že budou dělat něco velkého, rozhodli se, že to udělají pořádně velké.

Specifika[editovat | editovat zdroj]

Tank T34 se může pochlubit impozantními technickými specifikacemi, které by mohly působit dojmem, že se jedná spíše o mobilní pevnost než o tank:

  • Výzbroj: 120mm dělo T53, které mělo zajistit, že žádný nepřítel nezůstane dlouho na svém místě. Toto dělo bylo tak velké a silné, že by snad mohlo zasáhnout i letící letadlo, pokud by to bylo nutné. Když už měli inženýři možnost namontovat něco skutečně obřího, neváhali ani vteřinu.
  • Pancéřování: Přední pancíř o tloušťce až 279 mm. Toto extrémní pancéřování mělo za cíl odolat všem známým protitankovým zbraním té doby a poskytovat posádce pocit, že jsou bezpečnější uvnitř tanku než doma. Možná dokonce bezpečnější než kdekoliv jinde na světě. V podstatě se jednalo o pojízdnou pevnost, kde by posádka mohla přečkat apokalypsu.
  • Pohon: Benzínový motor Continental AV-1790-5B, který tanku poskytoval dostatečný výkon, aby se mohl pohybovat – což byl s ohledem na jeho váhu skutečný inženýrský zázrak. Možná dokonce větší zázrak než samotný tank. Představte si motor, který musel rozpohybovat několik desítek tun oceli.
  • Rychlost: Maximální rychlost kolem 35 km/h na silnici. Tato rychlost mohla být považována za dostatečnou, pokud byste měli na mysli spíše pomalou projížďku než útok na nepřátelské linie. Rychlostí by tedy tank spíše připomínal pomalý, ale neúnavný příval oceánu, který smete vše, co mu stojí v cestě.
  • Posádka: 5 členů, kteří měli k dispozici tolik prostoru a bezpečí, že by mohli klidně pořádat čajové dýchánky během bojové akce. Ve skutečnosti měli v tanku takový komfort, že by si mohli zahrát karty, zatímco by kolem nich zuřila bitva.

Operační nasazení[editovat | editovat zdroj]

Navzdory svým vynikajícím technickým parametrům a ambiciózním cílům se tank T34 nikdy nedostal do bojové služby během druhé světové války. Místo toho sloužil jako cvičný a experimentální model. Tento osud je snad i trochu ironický, neboť tank, který byl navržen jako ultimátní válečný stroj, se nikdy nedočkal svého skutečného boje. Možná si jeho inženýři mysleli, že je příliš dokonalý na to, aby se zašpinil blátem a krví na bojišti. Po válce pokračoval vývoj tohoto tanku, ale jeho roli převzaly jiné modely, které se ukázaly být praktičtější pro skutečné bojové operace. Tank T34 tak zůstal spíše kuriozitou a technickým experimentem než skutečným válečníkem.

Varianty[editovat | editovat zdroj]

Americký tank T34 není osamoceným monumentem vojenského inženýrství, které se vymklo kontrole. Patří do rodiny experimentálních těžkých tanků, které měly vylepšit americké obrněné síly během druhé světové války a po ní. Společně s T34 se v této řadě objevují i tanky T29, T30 a T32. Každý z těchto tanků představuje další pokus o vytvoření ultimátního těžkého tanku, každý s vlastními přednostmi i fatálními nedostatky.

T29: Otec Rodiny, Který Má Víc Problémů než Dětí[editovat | editovat zdroj]

T29 byl prvním z této série těžkých tanků. Navržený jako odpověď na německé těžké tanky, měl tento stroj impozantní 105mm dělo a silný pancíř.

  • Výzbroj: 105mm dělo T5E1, které mělo dostatečný průboj, aby prorazilo pancíř většiny německých tanků.
  • Pancéřování: Silný přední pancíř, který měl odolat přímým zásahům.
  • Motor: Benzínový motor Continental AV-1790, který měl tanku poskytnout potřebný výkon, ale ve skutečnosti z něj dělal líného obra.

T29 byl ambiciózní projekt, ale jeho nedostatečná mobilita a dlouhý čas nabíjení ho činily méně efektivním. Navíc, než se dostal do výroby, válka skončila, takže nikdy nebyl nasazen do boje.

T30: Bratr, Který Si Myslel, že Větší Je Vždycky Lepší[editovat | editovat zdroj]

T30 byl navržen jako ještě těžší verze T29. S obřím 155mm dělem se měl stát noční můrou pro nepřátelské tanky.

  • Výzbroj: 155mm dělo T7, které mělo enormní průbojnost a ničivou sílu, ale nabíjelo tak dlouho, že by mezitím mohl nepřítel v klidu utéct.
  • Pancéřování: Ještě silnější než u T29, což z něj dělalo pojízdnou pevnost.
  • Motor: Silnější motor, ale stále nedostatečný na to, aby tento kolos rychle a efektivně přesouval.

T30 byl ještě nepraktičtější než T29. Jeho dělo bylo mocné, ale celková efektivita tanku byla silně omezena jeho obrovskou váhou a špatnou pohyblivostí.

T32: Mladší Brácha, Který Se Snažil Být Praktický[editovat | editovat zdroj]

T32 byl navržen jako vylepšená a praktičtější verze těžkých tanků. Snažil se najít rovnováhu mezi silou a mobilitou.

  • Výzbroj: 90mm dělo T15E2, které bylo méně silné než děla T29 a T30, ale mělo lepší rychlost střelby a přesnost.
  • Pancéřování: Vyvážený pancíř, který poskytoval dobrou ochranu bez nadměrného zatížení tanku.
  • Motor: Motor byl efektivnější, což umožňovalo lepší pohyblivost a rychlost na bojišti.

T32 byl nejblíže praktickému použití ze všech těchto variant, ale nakonec nebyl přijat do masové výroby, protože se vojenské doktríny změnily a zaměřily se na jiné typy tanků.

WoT[editovat | editovat zdroj]

Render z doby, kdy tohle byl ještě přijatelný prémiák.

Tank T34 ve hře World of Tanks byl kdysi považován za majestátní stroj na bojišti, ale dnes by se na něj hodil spíše popis "přílišný starý pán, co už nestíhá." Tento americký těžký tank VIII. úrovně se může na první pohled zdát impozantní díky svému mohutnému dělu a silnému pancíři, ale v realitě jeho operační nasazení dnes stojí za prd. A to doslova.

Výzbroj a Pancéřování: Královské dělo s nekrálovskými problémy[editovat | editovat zdroj]

Hlavní chloubou T34 ve World of Tanks je jeho 120mm dělo. Ano, tohle dělo má průbojnost, která by mohla prorazit i sny nepřátelských tankistů, ale má to jeden háček – než se to dělo znovu nabije, stačíte si uvařit kávu, přečíst noviny a ještě si poslechnout pár historek od dědečka.

  • Výzbroj: 120mm dělo s poškozením 400 na výstřel a průbojností až 248 mm s AP municí. Tohle je dělo, které slibuje smrtící ránu. Jenže než se znovu nabije, může vás ten nepřítel, kterého jste chtěli zničit, několikrát objet a dát vám pár facek.
  • Pancéřování: Přední pancíř věže o tloušťce 279 mm. To je super, pokud se vám někdo pokouší trefit přímo do věže. Jenže trup tanku je tak slabý, že ho prostřelí i kulomet z první světové války. A to vás pěkně sere.

Mobilita: Starý pán s artritidou[editovat | editovat zdroj]

Mobilita T34 je dalším kámenem úrazu. Představte si starého pána s artritidou, jak se pokouší utéct před sprinterem. To je asi tak rychlost a obratnost T34 na bojišti. Máte sice rychlost pro těžký tank, ale v praxi to znamená, že se plazíte, zatímco ostatní tanky kolem vás sviští jako závodní auta.

Herní Strategie a Nasazení: Noční můra na kolech[editovat | editovat zdroj]

V současném metagame World of Tanks se T34 nachází ve velmi nevýhodné pozici. Hráči, kteří tento tank používají, si často stěžují na několik klíčových problémů:

  • Dlouhý čas nabíjení: To je prostě k vzteku. Dlouhý čas nabíjení znamená, že než vystřelíte podruhé, můžete si napsat dopis domů a čekat, až vám odpoví.
  • Nízká mobilita: Když se snažíte přesunout z bodu A do bodu B, máte pocit, že se to děje ve zpomaleném filmu. Nepřátelé se mezitím stačí vyspat, nasnídat a vymyslet plán, jak vás obejít.
  • Zranitelný trup: K čemu je vám silný pancíř na věži, když vás každý druhý střelec prostřelí do břicha? Je to jako mít super pevnou helmu, ale běhat na bojišti v plavkách.

Současný Stav ve Hře: Král bez království[editovat | editovat zdroj]

Tank T34 byl kdysi považován za jeden z nejlepších prémiových těžkých tanků, ale teď? Teď je to jen nostalgický kousek pro hráče, kteří si chtějí připomenout staré časy. Nové tanky ho v mnoha ohledech předčí a T34 se tak stal spíše kuriozitou než seriózním bojovým nástrojem.

Závěr: Kdysi král, dnes šašek[editovat | editovat zdroj]

Ve World of Tanks je tank T34 dnes považován za průměrný až podprůměrný těžký tank VIII. úrovně. I když stále může být efektivní v rukou zkušeného hráče, jeho slabiny a zastaralé charakteristiky ho činí méně atraktivním ve srovnání s novějšími a lépe vyváženými tanky. Pokud hledáte tank, který vám poskytne skvělý herní zážitek a vysokou efektivitu v bitvě, možná byste měli zvážit jiné možnosti. T34 je dnes spíše připomínkou toho, jak se technologie a taktika ve hře vyvinuly, a slouží jako varování, že i král může rychle ztratit svůj trůn.

T34 H-Combat[editovat | editovat zdroj]

tank
Počítačová animace použití modernizačního balíčku H-Combat

V 70. letech, kdy se studená válka stupňovala a vojenské technologie se vyvíjely raketovým tempem, přišla americká armáda s tajným projektem, který měl oživit starý tank T34. Tento projekt měl za cíl modernizovat tento těžký tank, aby byl schopný čelit novým hrozbám a stát se znovu relevantním na bojišti. Výsledkem tohoto vývoje byl T34 H-Combat, který se mohl pyšnit reaktivním pancéřováním a dělem osazeným devíti raketomety.

Reaktivní Pancéřování[editovat | editovat zdroj]

Jednou z hlavních inovací bylo přidání reaktivního pancéřování. Toto pancéřování bylo navrženo tak, aby explodovalo při zásahu nepřátelskou střelou, čímž by zmírnilo její průbojnost a chránilo vnitřní části tanku.

  • Výhody: Reaktivní pancéřování poskytovalo T34 výrazně lepší ochranu proti kumulativním střelám a raketám, které byly v té době čím dál tím více používány.
  • Nevýhody: Instalace reaktivního pancéřování zvýšila hmotnost tanku, což dále zhoršilo jeho už tak problematickou mobilitu.

Dělo s 9 Raketomety[editovat | editovat zdroj]

Další zásadní vylepšení zahrnovalo instalaci devíti raketometů na hlavní dělo. Tato kombinace umožňovala tanku T34 nejen střílet klasické projektily, ale také odpálit salvu raket, které mohly devastovat nepřátelské formace a opevnění.

  • Výhody: Raketomety poskytovaly tanku T34 enormní palebnou sílu, schopnou zničit celé roty nepřátelských vozidel a pěchoty jedním útokem.
  • Nevýhody: Komplexní systém raketometů zvyšoval nároky na údržbu a snižoval spolehlivost tanku v terénu. Navíc, odpálení všech devíti raket najednou způsobovalo obrovské zpětné rázy, které mohly poškodit samotný tank.

Tajná Operace a Testování[editovat | editovat zdroj]

Projekt byl přísně tajný a probíhal pod dohledem nejvyšších vojenských představitelů. Testování probíhalo na odlehlých základnách, kde byly nové verze T34 podrobovány nejrůznějším zkouškám. I přes mnoho technických problémů byly výsledky těchto testů působivé. Tank dokázal odolat silným útokům a jeho palebná síla byla nepopiratelná.

Politické a Praktické Důsledky[editovat | editovat zdroj]

Navzdory technickým úspěchům se však tento modernizovaný T34 nikdy nedostal do aktivní služby. Důvody byly jak politické, tak praktické:

  • Politické: S narůstajícími mezinárodními tlaky a diplomatickými jednáními se USA rozhodly, že masivní investice do starého modelu tanku nejsou politicky vhodné.
  • Praktické: Bylo stále zjevné, že i s těmito modernizacemi byl T34 zastaralý ve srovnání s novými modely tanků, které měly lepší mobilitu, spolehlivost a byly jednodušší na údržbu.

Ambiciózní Projekt, který Zůstal v Análech Historie[editovat | editovat zdroj]

Tajný vývoj tanku T34 v 70. letech je fascinujícím příběhem vojenské inovace a ambice. Reaktivní pancéřování a dělo osazené devíti raketomety byly odvážné inovace, které ukázaly, že i starý kolos jako T34 může být znovu modernizován, i když nakonec zůstane jen kuriozitou v historii vojenského inženýrství.

Závěr skutečného tanku[editovat | editovat zdroj]

Americký tank T34 je fascinujícím příkladem vojenského inženýrství, které se vydalo na cestu maximálního šílenství. I když tenhle gigantický krám nikdy nevstoupil do aktivní služby, jeho existence ukazuje, jak se Spojené státy zoufale snažily vytvořit dokonalý obrněný stroj. Přestože se může zdát, že jeho příběh je prošpikován ironií a nerealistickými očekáváními, tank T34 si zaslouží své místo v historii jako ukázka amerického odhodlání a nesmyslného technologického pokroku.

Zůstává monumentem lidské snahy dosáhnout dokonalosti, i když to znamená vytvořit stroj, který je tak zasraně velký a silný, že je prakticky k hovnu. Tank T34 je živým důkazem toho, že cesta k dokonalosti může být dlážděna nejen velkými ambicemi, ale i obrovskými dávkami ironie a debilních rozhodnutí. Možná si inženýři mysleli, že když udělají tank, který je tak těžký, že se sotva hne, budou nepřátelé utíkat hrůzou. No, houby zle. Výsledkem jejich snah je monstrum, které sice vypadá hrozivě, ale v reálném boji by se asi rychle změnilo na drahou kovovou rakev.

T34 je připomínkou, že někdy, když se snažíte být nejlepší, skončíte jen jako obrovský a směšný kus techniky, na který se dá maximálně vzpomínat jako na kuriozitu. Je to důkaz toho, že inženýři někdy stráví tolik času snahou udělat něco "neprůstřelného", až zapomenou, že by to taky mělo být trochu praktické. Takže tady je tank T34 – slavný, majestátní a zcela neúčinný. Ať už ho budete obdivovat nebo nad ním kroutit hlavou, jedno je jisté: tenhle tank je jedním z největších ironických monumentů vojenské historie.