World of Tanks

Hráč používající cheaty neboli podvodník

World of Tanks je počítačová hra vyvíjená ukrajinskou společností Pařgejming (Paяgaming).

Hra

Sovětské tanky při útoku během turnaje v Donětsku

Elitní slovenský tank Mečiar T93

Ve hře jde o to, jako první natankovat svoji nádrž. Potom zbývá důkladně zamést. S nepřáteli.

Národy

Jelikož ve hře na evropských serverech je velká komunita Poláků, tak si vyžebrali (stejně jako Češi a Slováci) svůj národ.

• SSSR
• Německo
• USA
• Francie
• Velká Británie
• Čína
• Japonsko
• Itálie
• Československo

Módy

Oblíbené módy zahrnují World of Tom Hanks, kde jsou mapy z prostředí filmů s hercem Tomem Hanksem, např. Normandie (Zachraňte vojína Ryana) nebo Filadelfie (Philadelphia). V jiném módu jsou dodány frakce Ukrajiny a Krymu. Profesionální hráči fefefeff(hanisek)

Názor feministek

Neváhala jsem a nainstalovala si hru WOT – World of Tanks. Po chvíli hraní jsem si uvědomila, že skrze počítač vlastně ovládám mužský penis. Po tomto uvědomění si bylo pro mě velice obtížné koncentrovat se na hru, protože jsem věděla, že co z těch tanků trčí není dělo, ale mužský a ještě k tomu trčící penis, který plive sperma na ostatní ovladače penisů.

WOT je vysoce homosexuální hra s prvky sadismu, protože nezřídka proti sobě tyto penisy najíždějí a letmo se dotýkají. Ve hře lze spatřit tanky, které mají krátké penisy, ale sperma jim stříká rychle za sebou a nebo starší, zamyšlené tanky, které mají dlouhý penis, ale trvá jim než vystříknou. Pak jsou tam tanky, které se obvykle schovají někde v rohu, aby nešly vidět a vrhají sperma přes celé herní pole. Ti se ještě nesmířili se svojí orientací, tak jsou raději schovaní. Ostatní hráči, zvláště ti červení je nesnáší a snaží se je na herním poli najít, aby je mohli uspermovat k smrti.

Ve hře se ukazuje, že tam je napojeno až několik desítek tisíc homosexuálů, což mě přivádí na myšlenku, že muži jsou ve většině homosexuálové, protože co jsem slyšela od kamarádek, tak jejich manžele skoro všichni tuhle penisárnu hrají.

Co mě taky zaujalo, že jsem se nikde nedozvěděla, jak můžu být v tom červeném týmu, protože někdy mě štve, že když po zeleném vystříknu, tak se na mě všichni vrhnout a doslova mě znásilní až umřu. A v takovém týmu teda být nechci.

Aneta

Tato recenze byla publikována serverem feministky.com.[1]