World of Grindcraft: Cataclysm

	Článek čerpá z díla
	World of Grindcraft: Cataclysm

Tento článek se tematicky překrývá s článkem World of Warcraft. To je dobře, můžeš založit další čtyři podobné a vzájemně je propojit.

Varování: podobnost se skutečnými osobami, místy a otisky na pažbě armádního kulometu je čistě náhodná. Článek může obsahovat stopy nadsázky, sarkasmu a bezohledného vysmívání. Smysl pro humor vyžadován!

Propadnout kouzlu MMO her je podezřele jednoduché. Stalo se mi to v životě několikrát a nikdy jsem nedokázal přesně vysvětlit, co bylo tím pravým důvodem. Tak či onak, výsledek byl vždycky stejný. Po třech měsících sbírání hub a mlácení veverek po hlavě dvoumetrovým dřevěným kyjem ve společnosti prsaté lidské paladinky jménem Lady BigTits82, sličné to polonahé divoženky s hlasem rakouského penzisty, rozhlédne se člověk kolem sebe a vidí jen zkázu. Manželka zdrhla k sousedovi, děti se živí prostitucí a roznášením letáků z Kauflandu (v tomto pořadí), pes umřel hlady a v temných rozích nevětraného pokoje bují zárodky penicilinových kultur. V té chvíli přijde každý hráč MMO na důležité rozcestí. Buď si uvědomí, že se čtvrt roku nesprchoval, vyseděl v židli druhé turínské plátno a tři měsíce života strávené v guildě jedenáctiletého Lorda Ul’rama z Obsidia, civilním jménem Honzy Jedličky z Bruntálu, už mu nikdy nikdo nevrátí. Načež se umyje a půjde si hledat práci. Nebo pokrčí rameny, odsune nafouklou mrtvolu černého labradora do vzdálenějšího kouta místnosti, otevře balík prošlých česnekových čipsů a pokračuje v grindování.

Ó fretná chrochtobuznosti!

Hodnotit nový, v pořadí už třetí WoW datadisk z pohledu pravověrných, dlouholetých hráčů nemá valný smysl. Zarputilá WoW komunita by desítkami a neskromnými superlativy nešetřila ani kdyby v krabici s datadiskem Cataclysm našla místo instalačního CD videokazetu o hubnutí a kartičku s nápisem „Tak dík za všechny ty prachy, s láskou Blizzard, XOXOXO“. To je ostatně to ošidné na hodnocení jakýchkoliv přídavků pro MMO, natož jedná-li se rovnou o WoW. Po narkomanovi taky nechcete, aby vám na škále 1-10 zhodnotil nově upravený herák. Zkrátka dokud to má vyšší level cap, nové rasy a nějakou tu novou instanci, jsou všichni spokojeni a vrací se do svých nevětraných doupat a temných slojí s melodií The Shattering na rtech, aby zde obětovali kozlí brzlík a spustili instalaci. Má ale Cataclysm co nabídnout i příležitostným uživatelům?

Tvé mikturace jsou mi

Pomineme-li fakt, že jede na deset let starém grafickém enginu? Pomineme-li fakt, že za bratru osm stovek dostanete staré mapy v novém převlečníku (a neřeknu kabátek a neřeknu!) a jednu zbytečnou sekundární profesi? Teoreticky ano. Blizzard si dal záležet a kromě úprav v instancích provedl v Azerothu i změny s cílem omezit na minimum neslavné MMOvské grindování – touhle snahou se v poslední době zaklíná každé nové MMO na čele s The Old Republic, jako by nikomu ze zúčastněných nedocházelo, že sebrat těmhle hrám grind je jako vyextrahovat z Coca Coly kofein. V rámci grindování děláte něco, co vás nebaví, s nadějí, že když to budete dělat dost dlouho a urputně a sníte u toho dost česnekových brambůrků, dostanete se konečně k něčemu, co vás bavit bude. A pak jste najednou na maximálním levelu, pořád se nic zajímavého neděje, ale protože ke koupelně je to přes dva pokoje, pokračujete v mlácení bazilišků. Nutno podotknout, že snaha omezit v Azerothu grind se Blizzardu povedla obstojně – hluché proluky mezi questy jsou minimální a jednotlivé úkoly vytvářejí v instancích zdání jakéhos takéhos příběhu, i když klasickým úkolům „přines pět ampulek krve divočáka“ pořád ještě neodzvonilo a asi nikdy neodzvoní. Jestliže před Cataclysmem platilo, že 95 % herního obsahu WoWka nemá se skutečnou hrou nic společného a sestává z monotónní a ubíjející farmařiny, nový datadisk sráží tohle číslo dolů o nádherných 5 %. Přes veškerou snahu je to pořád spíš práce, než zábava. A když říkám práce. Chci tím říct, že čtení Vogonské poezie by pravděpodobně vyplnilo váš čas hodnotněji.

Co zprudlé žvastopunksery na plzné včele

Nové výpravně laděné questy navíc odhalují jeden nepříjemný fakt, a sice že World of Warcraft prostě není a nemůže být příběhové RPG. Jakmile se na této premise pokoušíte postavit svou cestu za maximálním levelem, vyplavou na povrch všechny ty směšné MMOvské bizarnosti jako absence dějového provázání mezi instancemi nebo příběhové charaktery šest let postávající na jednom a tom samém místě, s obrovským oranžovým vykřičníkem nad hlavou, v obležení dvacítky hrdinů, která si právě s nadšením pročítá totožný text o tom, jak jsou jediní a vyvolení a na jejich bedrech leží osud Azerothu. A zajídají to česnekovými čipsy. Potlačení grindu na minimum taky dost výrazně stlačilo náročnost celého podniku. Cesta za maximálním levelem ještě nikdy nebyla tak krátká a v zásadě vás nijak nenutí prozkoumávat svět nad rámec vedoucí questové linie. Bohužel, jak se ukazuje… ani to není pro člověka zasaženého touhle morovou ranou dostatečný důvod, proč s hraním přestat.

Škvrrrk, já zapřísahám tě svými frůnícími kvrdlovrzy

Zároveň to ale není dostatečný důvod, proč s ním vůbec začínat – jestli o tom třeba v okamžiku chvilkového pominutí smyslů přemýšlíte. S novým datadiskem se k sobě lidi uvnitř nepřestali chovat jako banda povýšených volů, jen proto že mají zrovna na zádech kladivo větší než Daewoo Matiz a „dingujou 80ku“. S novým datadiskem se certifikovaní němečtí pedofilové nepřestali převlíkat za elfky a vábit nic netušící chlapce z pohraničí na setkání guildy v Bádensku-Würtenbersku. S novým datadiskem se z WoWka nestal běžný předmět mezilidské komunikace a pořád budete v okolí považování za idiota, když se pustíte do popisu raketových bot svého goblina Krz’haara. Pro nováčky je teď WoWko určitě přístupnější, bez zdlouhavých proluk ho vypustí do světa vysokých levelů a – když si nedá pozor – spolkne ho jako malinu. Po šesti letech broušení prostě vznikl ultimátní zabiják sociální interakce. Není to ani zdaleka nejobsáhlejší datadisk a za otevírací prodejní cenu nenabízí ani náhodou tolik nového obsahu, kolik by bývalo bylo vhodné – na druhou stranu je to nováčkům dosud nejotevřenější expanze. Asi jako když přimícháte do heroinu gumové medvídky a začnete je prodávat o velké přestávce ve školní jídelně. V takovém případě lze udělat jedinou věc. Jestli je vám život milý… vyhněte se téhle hře obloukem. Přes zemi Františka Josefa se jí vyhněte. Nebo vás roztrhá na fidloprčičky svým frkodrťákem!

Varování: podobnost se skutečnými osobami, místy a otisky na pažbě armádního kulometu je čistě náhodná. Článek může obsahovat stopy nadsázky, sarkasmu a bezohledného vysmívání. Smysl pro humor vyžadován!