72
editací
Přelouč: Porovnání verzí
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
bez shrnutí editace
(→Život ve městě: šalona) |
Bez shrnutí editace |
||
|
Labe je velice důležitá pro město jelikož je zdrojem ryb. V Labi žije spoustu druhů ryb ale v Přelouči je pár vzácných kousků jako je například, [[Žralok obrovský]], [[Kraken|Kraken Říční]] nebo třeba [[Tibetský hroch]]. Lovení těchto druhů je městem zakázáno, pouze s povolením od města. Poslední dobou se v oblasti řeky začal objevovat invazní druh ''''''Jaderných Žraloků''''''. Maso z těchto ryb vyvolává silné zvracení a závratě, proto se nedoporučuje maso jíst ale ryby poslat [[Pošta pro tebe|Poštou]] rovnou do [[Brno|Brna]]. Město také každých 6 let pořádá námořní přehlídku na řece Labe za podpory [[Námořnictvo České republiky|Námořnictva Čr]], událost se koná každých 6 let protože městské lodě jsou neustále v pohybu na Máchově Jezeře, a časté přesuny po řece jsou velice nákladné.
=====Společnost Kiekert=====
V Přelouči má sídlo i mezinárodní korporace Kiekert, tato korporace se specializuje na výzkum suchozemských [[Kapr|Kaprů]] které se snaží donutit létat pomocí [[Fyzika|kvantově nekvantové fyziky]]. Doposud se vědcům nepodařilo přijít s prototypem kapra který by byl schopný chodit natož létat, nicméně vědci díky svým chybným pokusům přišli na princip [[Atomové bomby na velryby]], tato zbraň byla prodána do Norska za nemalé peníze které nadále financují výzkum kaprů. Společnost svojí existencí vytváří spousty pracovních pozic
==Život ve městě==
Život ve městě není vůbec lehký. Přes den zde není veliké nebezpečí, ačkoli po setmění se setkávají nebezpečné gangy a podezřelí Italští chlapíci na parkovišti u Tesca. Život ve měste se od roku 1090 změnil k nepoznání, universita byla zbořena, znalost university byla rozdělena na postavení více menších škol. Pivovar byl lidmi zbořen aby mohl být znovu postaven a do roku 2010 byl zavřen rok následující byl pivovar opět zbourán a roku 2019 opět postaven. Tato tradice bourání a stavění pivovaru se ve městě drží již od roku 1998.
| |||