Uživatel:Dufka

Kompletní pahýl

Tento článek je sice krátký, ale dozvíte se z něho vše. Nemá smysl, abyste o dané problematice sháněli jinde další informace. Nenajdete je.

zápisky mrtvého z lomu

přes noc jsem usilovně pracoval na překladu málo známého drobného dílka Pavla Fjodoroviče Dostojevského, vlastně nevlastního bratra známějšího Fjodora, a nad ránem jsem se na to vysral...... je to text obtížný, psaný dialektem Nganasan  v jazyce Jenisejských Samojedů, byť cyrilicí, zato úsporně až heslovitě, a to je potom obtížnější zachovat nepojmenovatelnou krásu jazyka, z které až mrazí, jazyka původu, potom jak jsou řazena jeho slova, jenže dnes už jen opakovatelným způsobem, jejich věčný smysl v libovolné jiné řeči lidí. Maminka Dostojevských se někdy v časech okolo Vídeňského kongresu v Krásném Jaru (Kyzyl Džar) léčila z neplodnosti, po neúspěšné misi ve Františkových lázních, tam nebyla tenkrát husarská posádka, až teprve později vyplenili a ovládli selektivně některé skupiny aktuálné sídlícího obyvatelstva pod obojím pohlavím, s výraznou převahou žen, a to tak, že osvěžili krev, teda v běhu let, krev řady do stínu ustupujících některých místních rodů i rodin plebejských, osvěžovaných v dobách předdragounkých jen nepravidelně, pro nízkou hustotu obyvatelstva, poměřenou nabídkou na trhu dopravní obslužnosti, v té které oblasti, dragouni. To na jedné straně. Na té druhé, avšak nikoli straně protivné, veliká Radost, Pýcha falešných otců, Věhlas zázračných pramenů a s tím spojený kšeft. Toto je to, oč vždy armádám jde. Roznožit, rozmnožit, vybít a jít furt pryč dokola a jak se tak vrací, tito obchodníci s rozkoší a geny, vidí růst nástupce, krve jsou stejné, takže aj kolikrát incest. Třeba mezi poručíkem dragounů a mladým kadetem od artilerie nebo zdravotnicí od hulánů. Fjodor, aniž by cokoliv tušil, rozšiřoval moudra.Třeba jako že manželka je přirozeným nepřítelem každého muže. Protože doma viděl, že tatínek je zřejmě nadán jakýmsi zvláštním vhledem a železnou vůlí, a mamince místo plodné diskuse dal někdy i do držky celkem pravidelně, nejvýše však 2x denně. To bylo takové jeho potěšení a když byl už hodně ožralý a na maminku si netroufl, tak vychovával doma cizí děti. Vztah Pavla Fjodoroviče ke zmíněnému jazyku byl dán patrně geneticky a jsou-li spory, tak o tom, kdo bez svolení legitimního otce Fjodora, kukaččí vejce uložil do klína Anny Grigorievny. I u Michala Fjodoroviče bylo vážné podezření, že sice nešlo o kukaččí vejce, ale zato prý kradl v  univermagu za lidovlády profesoru Aaronu Samueloviči Zylberštejnovi pracovní nástroje (kýbl, mop, lysol a knihu veršů Někrasova...."Ó Vólga / kalibjel majá / ljubíl-li kto těbjá kak ja / odín po útrennim zarjám / kogdá iščó vsjo v míre spit / i álij blejsk jedvá skalzíť pa ťómno galubim valnám ja uběžál k radnój rjeké idů na pómošč rybakam katájus snimi v čelnaké bražú z ružjóm po astravám....,  a v ní si dělal nevkusné marginálie, aby se to rýmovalo - třeba "iščó-pičo" und so weiter.)     Ale bude to asi málo pravda, protože Michal umřel, co já vím, 70 roků před největší událostí v dějinách.      No nakonec jsem to přeložil a pro srovnání toto je moc opravdu půvabný překlad do francouštiny, který se velkému básníku Prevertovi mimořádně moc vydařil.

Prevert (překlad z dialektu Nganasan a zpět)

Je suis allé au marché aux oiseaux / Et j'ai acheté des oiseaux / Pour toi / Mon amour / Je suis allé au marché aux fleurs / Et j'ai acheté des fleurs / Pour toi / Mon amour / Je suis allé au marché à la ferraille / Et j'ai acheté des chaînes / De lourdes chaînes / Pour toi / Mon amour / Et je suis allé au marché aux esclaves / Et je t'ai cherchée / Mais je ne t'ai pas trouvée / Mon amour

dufka (překlad z dialektu Nganasan filtrovaný per Preverte)

Prošel se trhem tam co nabízejí ptáčata / a pár jich koupil křehoučká ptáčata / tobě / miláčku / Stavil se v místech tam co trží za povadlé květy / koupil je svázané ty květy / tobě / miláčku / Na trhu s železem poutavé zboží k zajištění / koupil jsem tedy řetězy / těžké řetězy / tobě / miláčku / A už je blízko na trh kde kupčí s otroky / já tě tam hledávám / a nikdy nenašel / miláčku

tak to je celý Pavel Michajlovič

Morava a její rameno

.....byl jsem se utopit do slepého ramene Moravy.... Vystrojil jsem se abych vypadal v truhle pěkně. A myslel si - ty šaty na mně oschnou v průvanu na patologické ambulanci aspoň trochu. No a po ošetření dosušíme v předsíni v síni v peci a za pecí.Co mě cestou trápilo, že abych se vešel do té truhly a nebyl zelený. To by mě štvalo až navěky. A tak jsem vybral místo kam chodí rybáři aby mě našli pozdě, ale včas z hlediska obecné krásnosti. Pomodlil jsem se. To nevim zaboha proč. Asi jsem byl nějaký rozcitlivělý, anebo že on nemá rád, když lidi takovým způsobem jsou protivní jeho vůli. A přitom to nejde už z povahy věci samé. Za všecko může. A to jsem si dlouho nemyslel. A je to pravda, protože má největší moc nad opravdu úplně celým světem i slunkem a podobně. A teď co.. no moje radost v háji, neboť jsem měl v kapse ještě navíc mobil. A když se namočí, tak nejde ale to sem vyřešil hned. Totiž zavázal se, že volat prostě nebudu. Co bylo horší já zapomněl, že umím plavat. A když ještě bývaly pro mě školní prázdniny, tak vždycky za plavčíka. A tudíž bych se mohl zachraňovat. A to nebylo smyslem celé akce. Říkal jsem si kurva to je den. Jenomže zřejmě myslím a tak vidím posed. Takový ten myslivecký. Dobré tři čtyri metry na výšku. Říkám si -modlit ses nemusel. Bylo dáno. Náš pán tě má rád. On tě miluje. Křížem navštěvuje. A ačkoliv jsi málo mladý, nechá tě přijíti k sobě. A ukazuje cestu... To bylo ale až potom. Protože nejdřív si říkám kurva. Vždyť ve filmech si něco uvazovali na krk. Těžkou cihlu nebo tak. Ale ten plavčík ve mně... no vůbec jsem si nebyl v této věci jistý. A zas další potíž. Skoro nic neumím. Ani uzel na kravatě. To já mám ve skříni už zauzlované. Takže osobně uzlovat nemusím. Toto ale byla dost výjimečná příležitost.. Výzva. Taková výzva se už nemusí opakovat. A tož jsem se snažil a promyslel postup. Ta kravata sice nebude viset od krku dolů, ale až tak veliký estét nejsu. Váhu sem znal délka a výška byla dobrá. Vaz to lámat nebude, takže zřejmě v nebi bez vozíku. Akorát s trochu oteklým jazykem. Tož posadím se, zapálím si směs čtyr dílů sušených konopných květů s jedním dílem tabáku k vykuřování skleníků. A fakt mně bylo dobře. Kolem šesté slunko ještě vysoko. Rozvlněné žitné pole. Říkám si - v polovině srpna to je nějaká blbost. A tak jsem vzpomínal. Vzpomenul si. Doporučuju. A teď nejlepší asi bude, jak sedím na tom posedu, a nohy visí ohnuté přes okraj plošiny toho posedu v kolenou, že se asi pošoupnu prdelí o několik decimetrů dopředu. Kolena furt ohnutá. A pak najednou neohnutá. Uvolněná. Tak to bylo myšleno. Vtip je v tom že neumím ty uzly. Proto je třeba učit se vážit slova a uzly vázat. Jak to člověk splete tak není dobře. A mně se to rozvázalo. Spadl sem na záda z té výšky a ani sem si nevyrazil dech. Jak sem padal, tak zavadil nohou o větev. To byl lužní les. A mě to právě přetočilo, že sem spadl na ty záda. Rameno mě bolelo a bylo mně trapně. Řekl jsem - si stejně by ses posral. A znovu sem nabyl sebeúctu. V tomto ohledu je voda lepší. Ale musí být tekoucí. Protože jinak je to jedno... Osm kilometrů zpátky pěšky. Prachy sem žádné neměl. Jenom drobné pro převozníka a na oči. Ale jak jsem byl nahněvaný, že nemám ani na autobus najednou zas dobrý pocit. Jarošov není daleko. Jezdí tam aj tyráci. A třeba nekterý z nich bude mít špatný den. Takže po silnici po pravé straně. Víc ke středu než k chodníku. Směr domov. Ti, co jeli proti, se divili. Ti za mnou taky. A myslili si, že nevidím, když mě objížděli, ty posunky. Že su blbec. A jeden magor s novým bavorákem mě předjel. To bylo už skoro u pumpy. Zastavil a jak jsem k němu došel, tak se chtěl prát. Lištil jsem ho po té jeho zazobané tlamě a utekl. A pak se dívám zpoza rohu. On vypráví lidem prej, co to bylo za idiota. Ale lidi mlčeli. Jen se na něho dívali. Na blba nenažraného. Kdoví jak to s tím bavorákem bylo. Já třeba když nekde vidím zdvojené v anebo jsem-li skutečně mnoho zhulený, tak mě napadne jedině věřitelský výbor. No jak se na něho dívali, tak se podívali i k nebi. Ale hlavou nehýbali. A tak zvolna mávali rukou. Každý zvlášť. Jedenkrát dlaní dolů a tou hlavou až pak otáčeli zprostřed na stranu. A potom do jiné strany. Takže jsem měl pravdu.

Lítost

jemně je mě líto nevím proč a zač Jemně je mně líto že nepomůže pláč ….. je mě líto jemně ptám se ďábla ve mně je mně líto jen mě nebo všeobecně kdesi vně mě ve tmě tam se dějí věci o nichž nemám páru su na tom jak všeci ve tmě vně mě zřejmě jemně je líto mě ve tmě ve mně zjevně lítost je jemně mimo mě.....

Někteří primáti maj´ chápavý ocas

...Někteří primáti maj´ chápavý ocas. Pyšný ocas plný porozumnění. Plný jakoby jaksi vlastně jakýsi cosi ocas, co všemu rozumí ve smyslu tom, že ať už padni komu se nelení či podobně a zamane.. Anebo jinak- vsaďme se o všechny peníze někoho jiného. Tomu fandí pravidelně někteří, co volí.namísto toho, aby se na volby netěšili a nemysleli si, že Mistra Kalouska budou trhat koňma či ještě zdrženlivěji - ať se lůza poměje - za jednu ruku tahá Zavadil, druhou Slávek Popelka a nohy střídavě Bárta s Johnem a řekněme Zaorálek s mým sousedem se shora. Ten není tak vzdělaný. Zato je často (vlastně jakoby bytostně cosi transcendentně – to nevím, kurva, co je - furt) nemocný. Jeho nemoc propuká již zrána a on musí do klenotnice. Nikoli desítky schodů nahoru a dolů a s horečkou. Jen pár stupňů k pokladnici a k tomu něco tvrdých ostrých hran coby výzva. Potom do teska. A ne vždy to dopadne dobře. A tedy a pněme. Nechť stuhy rudožluté - Moebiův pásek na všecky strany - se napňahňují až k prasknutí a z ramene vytržená ruka byvšího Lorda Strážce pokladu a prezidentské šavle v poslední křeči strhne z hlavy čepičku zavržených živlů zakrývající tvář Mučedníka, kterého lid káral a domluvil mu. A veliké světlo zjeví se na nebi a neřekne nic. Je to jen světlo. Je to logické. Třeba ráno, když není zataženo, taky se zjeví veliké světlo. Toto světlo je Slunce.. Když máte internet a třeba umíte i číst či dokonce rozumět napsanému, potom, když si najdete v kolik ráno Slunce vychází, tak si potom na balkoně podle Slunka, jak vyjde, můžete napravit hodinky. P.S. ..aspoň tak jsem to vykomunikoval. Spánebohem...