Zákon schvalnosti

Tento článek nemá nic společného s článkem Zákon schválnosti. To je dobře, můžeš založit nejmíň další čtyři nepodobné a vzájemně je rozdělit.

Zákon schvalnosti ustanovuje vztah mezi mírou stupidity posuzovaného návrhu a pravděpodobnosti, že tento návrh bude příslušným grémiem schválen.

Tento zákon tak patří do širší skupiny zákonů murphických a zde pak do skupiny zákonů parkinsonických, kterou svým průkopnickým dílem založil prof. Cyril Northcote Parkinson. Schvalnost je veličina pravděpodobnostní, jejíž velikost může nabývat hodnot v intervalu 0 až 1, přičemž se k oběma svým mezím může blížit pouze limitně. Vždy se totiž může stát, že i návrh, u kterého je stopro jistota že projde, a jeho schvalnost je prakticky rovna jedné, nakonec propadne. Třeba proto, že klíčový člen rozhodujícího grémia se nečekaně zasekne v kadibudce. Stejně tak návrh, jehož stupidita se až nejzazších kleneb nebeských dotýká a hodnota jeho schvalnosti se limitně blíží nule, je zničehonic naprosto nečekaně hladce schválen. Čistě proto, že vynikající konopné koláčky, co byly dodány k obligátní kávě, byly tentokrát obzvláště vypečené (a došlo tak k dekarboxylaci kyseliny tetrahydrokanabinolové, čímž síla matroše v nich obsaženého vzrostla až na dvacetinásobek). Genialita návrhu tak všem byla náhle zcela jasná, přestože si později vůbec nemohli vzpomenout proč a o čem to vlastně u všech rohatých bylo, a jejích PR oddělení měla následně spoustu práce alespoň trochu věrohodně jejich rozhodnutí obhájit. Protože tak velikost okamžité schvalnosti závisí na momentálním psychickém rozpoložení kdejakého vola, volatilita predikce výsledku je značná.

Schvalnost, vyjádřená pravděpodobností P(A|B) jevu A (schválení návrhu) rozumíme pravděpodobnost výskytu jevu A za předpokladu, že se vyskytl jev B (výskyt blbců v příslušném gremiu), přičemž P(B)>0. Pokud naopak předpoklad přítomnosti blbců vypustíme, jednalo by se o o nepodmíněnou pravděpodobnost P(A) jevu A.

$P(A|B)={\frac {P(A\cap B)}{P(B)}}={\frac {|A\cap B|}{|B|}}.$

S mírou stupidity posuzovaného návrhu tedy stoupá pravděpodobnost jeho schválení. Roste li stupidita návrhu nade všechny meze, blíží se pravděpodobnost jejího schválení limitně k jedné. Pravděpodobnost schválení návrhu též vzrůstá úměrně růstu komplexity schvalovacího grémia (pokles osobní zodpovědnosti jeho jednotlivých členů) a vzrůstá i s počtem do návrhu vložených nesouvisejících přílepků.

Pokračování příště