ZMRD

Agent ZMRDu zapadl se svou Volhou během války s SRNB. Unesená osoba pomáhá agentovi vyprostit jeho vůz.

ZMRD (zkratka pro Zvláštní Mimořádně Rychlá Divize) byla tajná služba Skalické Velkoříše, která se zabývala mizením náhodných, čí nenáhodných vnitřích, nebo vnějších nepřátel.

Vznik

Zvláštní Mimořádně Rychlá Divize, známá pod zkratkou ZMRD, byla založena v roce 2048 na přímý popud diktátora A. Anchluše. Tato elitní tajná služba fungovala pod ministerstvem vnitra Skalické velkoříše a byla klíčovým nástrojem režimu pro potlačování opozice a udržování pořádku. Její úkolem bylo rychlé a efektivní provádění mimořádných operací, které zahrnovaly špionáž, sabotáž a likvidaci politických oponentů.

Modus Operandi

Do roku 2055 Zvláštní Mimořádně Rychlá Divize (ZMRD) fungovala jako jeden z nejděsivějších nástrojů státního aparátu ve Skalické velkoříši. Tajná služba, původně založená v roce 2048 na popud A. Anchluše, se zaměřovala na širokou škálu represivních akcí, od vnitřního zastrašování obyvatel až po podvratné operace v zahraničí. Její operace byly natolik brutální a efektivní, že se ZMRD stala synonymem strachu a bezmoci pro každého, kdo by se mohl postavit proti režimu.

1. Státní terorismus

Státní terorismus byl hlavním nástrojem ZMRD. Jednotka byla zodpovědná za tajné popravy, cílené atentáty a únosy lidí, kteří byli označeni za nepřátele režimu. Tyto akce byly obvykle prováděny s maximální rychlostí a brutalitou, často pod rouškou noci. Přestože byly akce tajné, zprávy o zmizeních a vraždách byly často úmyslně vypouštěny do médií, aby vytvořily atmosféru všudypřítomného strachu.

Světlo na tyto praktiky vnesla i svědectví přeživších a dezertérů. Například bývalý důstojník ZMRD, který uprchl do zahraničí, uvedl:

"Nebyli jsme ani vojáci, ani špioni. Byli jsme stíny, které plnily rozkazy bez otázek. Pokud někdo zmizel, většina lidí ani nekladla otázky. Strach byl tak hluboký, že jen málokdo měl odvahu pochybovat o tom, co se dělo za zavřenými dveřmi."

2. Zastrašování a kontrola veřejného mínění

ZMRD měla rozvětvenou síť tajných agentů, kteří infiltrací společenských struktur monitorovali každodenní život občanů Skalické velkoříše. Běžným lidem se doporučovalo být loajální k režimu, jinak čelili "diskrétním výslechům", zatčení nebo veřejnému zostuzení. Pod záminkou boje proti "vnitřnímu nepříteli" byly organizovány masové čistky mezi intelektuály, aktivisty a dokonce i v armádě.

Svědectví jednoho z politických vězňů z té doby popisuje brutalitu ZMRD:

"Jednou ráno zaklepali na dveře. Řekli, že potřebuji zodpovědět pár otázek. Byl jsem zavřený celé měsíce, bez vysvětlení, bez naděje. Z lidí, co byli přede mnou, se stávaly trosky. Někteří nikdy nevyšli. Když se to stalo mému sousedovi, už jsem věděl, co to znamená – buď se zlomíš, nebo zmizíš."

3. Podvratné akce vůči Socialistické Republice Nový Bor

ZMRD nebyla pouze nástrojem vnitřní kontroly. Na příkaz A. Anchluše měla významnou úlohu v zahraniční špionáži a sabotážích. Největším cílem byla Socialistická Republika Nový Bor, kterou Anchluš považoval za hrozbu pro stabilitu Velkoříše. ZMRD pravidelně prováděla infiltrační operace, sabotáže továren a narušování klíčové infrastruktury v Borském státě. Tyto operace byly navrženy tak, aby oslabily nepřátelskou ekonomiku a destabilizovaly politickou situaci.

Jedním z příkladů byla slavná Operace "Tichý Nůž" z roku 2052, kdy ZMRD provedla sabotáž v jedné z nejdůležitějších průmyslových zón Nového Boru, což na několik měsíců ochromilo produkci vojenského materiálu. Zprávy o těchto útocích byly přísně tajeny, ale během vyjednávání o příměří byly Novému Boru předloženy důkazy o tom, že ZMRD stála za incidenty.

4. "Diskrétní výslechy"

Jednou z nejobávanějších metod ZMRD byly tzv. "diskrétní výslechy". Tento eufemismus v sobě skrýval tvrdé praktiky, jako fyzické a psychologické mučení, které byly používány k získání informací, zlomení vůle obětí, nebo k vytvoření falešných doznání. ZMRD byla známá tím, že lidé často mizeli na dlouhé měsíce, někteří se nikdy nevrátili, a ti, kteří přežili, trpěli trvalými následky.

Ve vzácných případech, kdy někdo výslech přežil a odvážil se o něm později mluvit, zaznívala svědectví o hrůzách, které se za zdmi výslechových místností odehrávaly:

"Dávali nám injekce, ale nikdo nevěděl, co v nich bylo. Mučili nás bez přestání, až jsme si přáli smrt. Čas přestal existovat. Chtěli jsme jen konec, ale konec nikdy nepřišel."

Tato svědectví pouze podtrhují systematičnost a nelidskost metod ZMRD při potlačování odporu proti režimu.

Modus Operandi (Po roce 2055)

Po roce 2055 se ZMRD stáhla do mnohem diskrétnějších a méně viditelných metod operací. V reakci na rostoucí mezinárodní tlak a vnitřní nespokojenost musela Skalická velkoříše zmírnit svůj brutální přístup. Zatímco státní terorismus v otevřené formě, jako veřejné popravy, mučení hladem nebo bičování, ustoupil, samotná podstata ZMRD se nezměnila. Organizace nadále sloužila jako klíčový nástroj udržení moci, avšak její aktivity se staly sofistikovanějšími a více skrytými před zraky veřejnosti.

1. Diskrétnější operace a infiltrace

Po roce 2055 se ZMRD zaměřila na jemnější a méně viditelné formy kontroly. Tajní agenti se více soustředili na infiltraci klíčových institucí, jako byly univerzity, podniky a kulturní organizace, kde monitorovali, zastrašovali a manipulovali s veřejným míněním. Namísto otevřených represí byla ZMRD schopná tiše likvidovat své cíle prostřednictvím tajných zatýkání, diskreditace, nebo jiných forem manipulace.

Jedním z nových nástrojů ZMRD byly tzv. "sociální diskreditace", kdy byly osoby napojené na opoziční činnosti veřejně zneváženy, odhaleny jejich osobní či finanční slabosti, což vedlo k jejich společenskému zničení.

2. Pokračující zahraniční podvratné operace

I když ZMRD musela zmírnit své domácí operace, její zahraniční aktivity, zejména proti Socialistické Republice Nový Bor, pokračovaly. Operace byly nyní více zaměřeny na kybernetickou špionáž, ekonomickou sabotáž a manipulaci s veřejným míněním pomocí dezinformací. ZMRD rovněž rozšířila svůj vliv na organizace, které mohly destabilizovat politické prostředí v okolních státech.

3. Zachování "diskrétních výslechů"

I přes zmírnění brutalit, ZMRD nadále prováděla tzv. "diskrétní výslechy". Tyto výslechy, ač méně kruté než před rokem 2055, byly stále tvrdé a intenzivní. Namísto fyzického mučení se organizace začala více zaměřovat na psychologické techniky, nátlak pomocí vydírání, hrozeb a manipulace. Fyzické zadržování bylo nahrazeno více sofistikovanými formami donucování, jako je vynucování doznání pomocí kompromitujících informací nebo hrozby vůči blízkým osobám.

Světlo na tuto éru ZMRD vrhl i jeden z bývalých agentů, který popsal:

"Bylo to jako hrát šachy ve stínu. Všechno bylo tišší, méně kruté, ale o to nebezpečnější. Lidé si mysleli, že se věci zlepšily, ale my jsme jen našli lepší způsoby, jak zlomit vůli."

Konec (Skalický Puč)

V době Skalického puče v roce 2071 se ZMRD, věrná svým kořenům z éry A. Anchluše, připojila ke konzervativní frakci, která chtěla obnovit starý režim a potlačit demokratické síly. ZMRD, vycvičená ve státním terorismu a utlačování, byla klíčovým hráčem na straně konzervativců, poskytovala tajné operace, zastrašování a násilné potlačování demokratických aktivistů.

Nicméně po neúspěchu puče a vítězství demokratického křídla v bitvě na poli 477 se konzervativní frakce, včetně ZMRD, ocitla v defenzivě. Někteří agenti ZMRD se snažili utéct nebo se skrýt, ale většina, která zůstala věrná konzervativnímu režimu a neunikla, byla v roce 2073 popravena jako zrádci nově nastolené demokracie.

Kontroverze se řidiči

Jedna z Opuštěných Volh, se kterou agent ZMRD dost idiotsky havaroval.

Navzdory tomu, že ZMRD (Zvláštní Mimořádně Rychlá Divize) byla odborníkem na tajné operace, infiltraci, zastrašování a potlačování odpůrců režimu, jedna oblast, ve které agenti této organizace vynikali spíše negativně, byla řízení vozidel. Jejich výcvik zahrnoval všemožné techniky výslechu, špionáže a fyzické likvidace, ale z neznámého důvodu jejich schopnosti za volantem byly žalostné.

Jeden z nejvíce šokujících incidentů se odehrál během puče v roce 2071, kdy kolona ZMRD agentů, vyslaná na utajenou misi k zásahu proti demokratickým silám, nedojela kvůli sérii dopravních nehod. Agentům bylo svěřeno několik moderních obrněných vozidel, která byla neobyčejně těžká a složitá na ovládání, což vedlo k několika neúspěšným pokusům o manévrování v městských ulicích. Výsledkem bylo více nabouraných obrněných vozidel než úspěšně provedených akcí.

Historici Skalické velkoříše tento aspekt ZMRD často zmiňují s ironickým úšklebkem, protože zatímco agenti excelovali v mučení a politické sabotáži, jejich řidičské schopnosti byly tragické. Tajné záznamy odhalily, že více než polovina agentů byla za volantem považována za "naprosto nevhodné", což vedlo k internímu vtipu mezi jejich kolegy: "Řídit auto je nebezpečnější než být vyslýchán ZMRDem."

Jedno z památných svědectví hovoří o agentovi, který během pronásledování opozičního politika ztratil kontrolu nad vozidlem, skončil v potoce a politický disident uprchl pěšky. Tajná služba byla nucena reorganizovat svůj vozový park a vyčlenit specialisty pro řízení, ale reputace ZMRD jako nekompetentních řidičů byla již neodvratně poškozena.