Staroněmčina

Z Necyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Staroněmecky mluvící člověk

Staroněmčina (odvozeno od "němý", nikoli od "němčina"; ve staroněmčině ) je jeden z nejrozšířenějších jazyků. Má spoustu zajímavostí, viz níže.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Staroněmčina se začala spontánně rozvíjet v Africe cca před 200 000 lety, což ho dělá suverénně nejstarším jazykem na světě. Když se později člověk začal rozšiřovat do dalších kontinentů, staroněmčina stále žila. Ostatně přežívá dodnes, třebaže má velmi mnoho variant. Počet jejích mluvčích je zcela neuvěřitelný. Je to v podstatě celá planeta, navíc jsou staroněmecky schopná mluvit i některá zvířata, například žirafy. Ovšem, jak se zdá, drtivá většina lidí je staroněmecky schopná mluvit jen podvědomě, což je další její unikát.

Fonetika[editovat | editovat zdroj]

Zdá se, že staroněmčina má nejmenší počet fonému na světě, což ovšem velmi ztežuje bádání v jiných oblastech jazyka, neboť se obtížně rozeznávají morfémy a někdy i dokonce celá slova.

Písmeno IPA Alofony Přibližná transripce do češtiny
m, ɸ, β, h, ə

Je zajímavostí, že písmeno může být jak slabikotvorné, tak neslabičné.

Ohýbání[editovat | editovat zdroj]

Staroněmčina je jazyk aglutinační, ačkoli, vzhledem k tomu, že je i pro rodilé mluvčí téžké rozpoznat mezeru, může být považován i za jazyk analytický. Někteří se ovšem domnívají, že se jedná o jazyk flektivní, či dokonce introflektivní, což je ale nesmysl, jelikož něco takového by nebylo možné s tak malým počtem fonémů realizovat.

I počet různých mluvnických kategorií je poměrně sporný. Například zatímco někteří se domnívají, že staroněmčina pády nerozeznává, jiní se dobírají až k číslu 31 (všimněte si, že jde o prvočíslo).

Syntax[editovat | editovat zdroj]

Ve staroněmčině je možných všech 6 kombinací podmětu, přísudku a předmětu. Jejich užití se však velmi liší v různých dialektech. Například ve východoevropském znamená pořadí VOS otázku, zda podmět opravdu vykonává přísudek, v severoamerických nařečích je to naprostý nesmysl.

Užitečné fráze[editovat | editovat zdroj]

  •               - Mé vznášedlo je plné úhořů.
  •       - Dobrý den
  •     ... - Jmenuji se ...
  •     - Ano
  •     - Ne
  •                 - Kde jsou tu nejbližší záchodky?
  •       - Umíte česky?
  •         - Neumím staroněmecky
  •     - Česko
  •           - Máte opravdu krásného psa, mohu s ním, prosím, souložit?
  •           - šukal bych jak lev až by tekla krev
Lengua2.jpg Jazyky

angličtinaarabštinaarumunštinaC++češtinaČeština 2.0čínštinadadštinaEinsteinův jazykesperantofinštinagympláčtinahantecholešovštinainglyšjaponštinakatalánštinaklingonštinakopíjská češtinakopřanštinakrilštinakřivočeštinakvětomluvalatinalispmaďarštinamamynkovštinamongolštinamoravštinaněmčinapapájštinaplzeňštinapo našymupolštinapražštinarumunštinasadštinaslovenčinastaroangličtinastaroněmčinašarišštinašpanělštinaučitelštinavietnamštinavědečtinazjednodušená češtinaženština

Michal