Plešatý Avatar - padouch i zachránce
Toto dílo píše sám František H. Ferment. Dílo sklidilo velký úspěch v sudetských městech. František působí ve městě Šumperk a ve svých dílech často tématiku tohoto města probírá. František je známý svým stylem psaní, je velmi neobvyklé a rychle vás vtáhne do děje, také tam jsou často velké absurdity.
Plešatý Avatar: Lesk, který Šumperk nezaslouží[editovat | editovat zdroj]
ŠUMPERK – Město, kde se i Google ztrácí v bočních uličkách a kde hrdinové vznikají ne z odvahy, ale z nedostatku vlasů.
Zde působí Plešatý Avatar – muž, který čte klasickou literaturu a odhání zlo dřív, než si stihne koupit cigarety u Alberta.
Jeho lebka prý svítí tak jasně, že jednou oslepila dvě holuby a taxikáře zároveň. Když jde po ulici, lampy se zahanbeně vypínají – nemají šanci konkurovat.
Knihy nosí pod paží, ale ne proto, že by četl. Používá je jako zbraň. Když někdo hodí odpadek na zem, dostane citát z Kanta do ucha a traumatické dětství zdarma.
Ale i světec má své nepřátele.
Jeho úhlavní protivník Macek má sílu malého traktoru a BMI, které porušuje fyzikální zákony. Každé jejich setkání prý končí otřesem, který registruje i Český hydrometeorologický ústav.
Pak je tu Střelcožil – místní rezavý superpadouch. Kde se objeví, tam se ocel rozpadá, lavičky rudnou a chemie proudí jak Václavák o půlnoci.
Jeho síla spočívá v kombinaci amfetaminu a nedostatku smyslu života. Avatar mu kdysi citoval Nietzscheho a od té doby Střelcožil tvrdí, že „život je kruh, ale já jsem čára“.
Avatar každou noc hlídkuje Šumperkem.
Jeho pleš odráží světlo měsíce, jeho čtenářské brýle se lesknou jak meče pravdy a jeho duše... no, ta už po dvou letech v tomhle městě jen tiše brečí.
Přesto stojí. Vždy připraven.
Protože někdo musí chránit Šumperk – město, kde i zlo má pauzu na pivo.
A když tě uprostřed noci oslepí záblesk, neděs se.
To jen Plešatý Avatar znovu rozsvítil naději. Nebo si leštil čelo.
Plešatý Avatar II: Bitva o Chill Roomku[editovat | editovat zdroj]
ŠUMPERK – Je ráno. Průmyslovka se probouzí do dalšího dne plného zmatku, potu a nepochopených učňů.
Chodby voní po instantní kávě a levném deodorantu – ideální prostředí pro hrdiny.
A právě tam, mezi automatem na kafe a rozbitou židlí, se zjevuje Plešatý Avatar.
Jeho lebka září víc než stropní zářivky a jeho výraz naznačuje, že četl tolik Dostojevského, až má trvalé existenciální trauma.
Avatar přišel zkontrolovat školní klid.
Už z dálky slyší, že něco není v pořádku – z chill roomky se line zápach chemie, rez a podezřelá filozofie.
Tam totiž číhá jeho úhlavní nepřítel: Střelcožil.
Střelcožil sedí v pytlovitých teplácích na rozkládací sedačce, v ruce energeták a v očích kombinace THC a nihilismu.
„Čus, svítící lebko,“ zasyčí a zvedne se, přičemž se z jeho mikiny odlupuje rezavý prach.
„Co tady chceš? Tohle je moje zóna… rez a klid.“
Avatar se pomalu postaví doprostřed místnosti. Jeho čelo zachytí paprsek světla z okna a odrazí ho přímo do Střelcožilových zorniček.
Okamžitě nastává chaos – energeták exploduje, gauč zasyčí, a rez na radiátoru začne mizet.
„Neexistuje zóna, kam nedosáhne literatura,“ pronese Avatar klidně a vytahuje z tašky Dostojevského.
Střelcožil couvá. „To si na mě netroufneš, filozofe!“
„Naopak,“ šeptá Avatar, „kapitola o utrpení ti změní život.“
Když se paprsek světla odrazí od Avatarovy lebky, v místnosti se rozhostí ticho.
Monitor zamrzne, bluetooth reprák přestane hrát a i duch školníka se prý na chvíli zastavil.
Střelcožil spadne zpět na gauč, oslepen a částečně prozřen.
„Vidím... vidím všechno,“ zamumlá. „A všechno je… matné.“
Avatar ho přikryje školním časopisem, sebere zničený energeták a tiše odejde.
Zanechává za sebou pouze lehce opálenou sedačku a vůni morálního vítězství.
Ten den se průmyslovkou šířila legenda – o muži, který zničil zlo pouhým leskem lebky.
A od té doby, když se v chill roomce rozsvítí světlo samo od sebe, studenti šeptají:
„To není elektřina… to je Avatar.“