Hlinsko

Hlinsko

Hlinsko nebo-li Hlína, Hlinenstadt, ETA town, Vidlákov, jest Pardubickým protektorátem. První zmínka o městě je z roku cca 1278, kdy místní oblastí táhnul Přemysl Otakar II. a spadl do hromady hlíny. Město samotné má velmi multikulturní osazenstvo. Od Flastenců, naštvaných matek a rozmazlených fakanů, přes mongoly až po rumuno-bulhary. Ve městě se taktéž nacházejí následující

Sokolovna

Místní Sokolovna jest legendárním ultradimenzionálním prostorem a také jedním ze 3 Hlineckým disko klubů. Obvykle sem hodí jedinci, kterým bylo sotva 15 a zažívají zde první sexuálně-alkoholické zkušenosti. Ústředním místem sokolovny je tzv.: Bedna či bedýnka, na které si již mnoho jedinců při pokusu o tanec, zlomilo vaz, či natlouklo držku. Sokolovna bývá +- každý víkend a hudba jež se v ní hraje, zcela jistě neodpovídá židovskému vstupnému 80 KČ. Toalety, taktéž neodpovídají ceně vstupného a muži se musí chodit umývat na dámské a často, když si jdou umýt na dámské své pacáky, tak to obvykle skončí sexem s nějakou z přítomných dam. K pití je zde nabízeno mnoho nápojů, přičemž pěkné dámy mají obvykle ke každému drinku extázi, rohypnol či jinou drogu zdarma. Ochranka jest nebezpečná a každý jedinec, co dělá problémy, vždy skončí před vchodem pod schody, kde se obvykle všichni takto vyhození jedinci servou o samičku, která zvrací do koše kousek před nimi.

Kebab

Kebab je klíčovým Hlineckým stravovacím podnikem. Legendy říkají, že kdysi míval i nonstop a snad, že zde stála i jakási předzahrádka. Kebab je standardním poutním místem jedinců, jenž v podnapilém stavu jdou z jakékoliv hospody, bohužel si neuvědomují jeho projímavé účinky, takže mají vždy co dělat, aby udrželi bobek, než dojdou domů či do Záložny, Socky, Merlinu.

Knihovna

"Jdu si něco přečíst do Knihovny"

Knihovna jest podnikem pro movitější či inteligentnější občany města. Nejvíce se dle legend v tomto podniku ožírá v z pátka na sobotu a ze soboty na neděli. Prazvláštní otvírací doba ostatně ani příliš jiných dnů, během kterých by se stihlo nasopat dostatečně, zde nenabízí. Nejvíce legendární je tzv. Homo stůl, ke kterému si můžu sednout je dva a třetí opřený o piáno, jim v momentě, kdy nemusí uhýbat všetečným servírkám vypráví, své deep příhody ze života či z aktuálního týdne. Legendy říkají, že jakýsi tiskař, zde kdysi pil tak rád a často, že z vodek, které tu vždy vypil minimálně dvě, je ono křeslo blížeji ke dveřím, stále velmi načichlé. Nad Homostolem si pečlivější jedinec všimne obrazu sv. Václava, který dle legendy zde bdí nad každým pijákem a ten pak díky tomu vždy dorazí domů jakž takž po svých případně tágem.

"Máš-li rád ultra nostalgii 90. let, zastav se do Merlinu"

Tak nějako by mohl znít citát na plakátu svolávajícím místní člověčenstvo do tohoto podniku. Již dle názvu je zcela evidentní, že toto místo zaklel bájný čaroděj Merlin jakousi kletbou, která způsobuje, že i přes zvláštní vzhled a takřka žádný parket sem lidi i nadále hojně chodí. Legendy také mluví i o jisté Týně, která snad každou sobotu nahoře obsluhovala a měla tak krásné pozadí a šukavá očka, že se sem hrnuli z daleka lecjací páni. Dokonce prý pohled na její pozadí navracel starým kmetům z5 erekci. Bohužel od jisté doby běží Merlin jen v pátek, tudíž od té doby anály o této Týně mlčí, leč snad její duch, by zde měl být stále přítomen. #střík #střík #střík

Gýmnázium

Místní Gymnázium disponuje tak velkou prestiží, že na něm mohl vzniknout i Mlékařský Oxford pro Babišovu místní mlékárnu. Šéfem celého tohoto kvalitního ústavu, kde se nacházejí pedagogové, kteří občas i jeví známky jakéhosi zbytku vůle někoho něco naučit, jsou však povětšinou natolik zasypáni papírováním, že pokud odučí jednu hodinu za pololetí, dá se to považovat za úspěch, jeste Rostík Rumburak Dvořáček, jenž dle legendy nikdy neodkládá svůj nátělník. Samotné gymnázium má název po nějakým už dávno tuhým cápkovi, kterej ale ve své době byl stejně slavnej, jako je dneska třeba J.K. Rowlingová. V samotném gymnáziu se nachází mnoho významných místnosti. Kuřácký šmajchlkabinet v přízemí budovy, kde se pedagogové setkávají a prokuřují, či propíjejí své výplaty, legenda říká, že původně se tyto seance konaly minimálně každou velkou přestávku a že pít se chodilo po skončení vyučování do podzemí, do tzv.: Snapeova kabinetu, avšak po konfliktu ohledně přezouvání, který vyvolal býv. školník, byli nuceni se pedagogové odebírat na pitky jinam.