Jaroslav Marmel
Jaroslav Marmel se narodil v roce 1929, data neznámého, ve vesnici Lochkov, přímo v kbelíku plném švestek. Už jako miminko prý místo mléka vyžadoval kompot a dudlík si namáčel v meruňkovém pyré. Matka ho od útlého věku učila vařit – ve dvou letech už flamboval palačinky, ve třech pekl dorty a v pěti měl vlastní restauraci
Jeho první marmeláda nevznikla z jahod, jak tvrdí oficiální propaganda, ale z kombinace jahod, motorové nafty a vlastního mléčného zubu. Prostě si vytrhnul zub, hodil ho do kastrolu a prý to "hezky zhoustlo". Když to poprvé ochutnal, začal okamžitě mluvit plynně mongolsky a slyšel v hlavě hlas, který mu říkal: „Marmeláda je budoucnost, vole.“
Otec rodiny chtěl dát produktu jméno „Ovocná sračka Deluxe“, ale cenzura diktátora Edvarda Beneše rozhodla, že to zní příliš buržoazně. A tak vznikl název „marmeláda“.
Za války se však jeho byznys nečekaně zvrtl. Jaroslav ve dvanácti začal pašovat marmeládu na frontu – vojákům ji tajně lijel do nádrží tanků, protože zjistil, že tři litry jahodové marmelády vydrží déle než plná nádrž benzínu. Německé velení si stěžovalo, že sovětské tanky smrdí jako palačinky a jejich vojáci mají neustále chuť na chleba. Později byla za války marmeláda používána jako zbraň hromadného ničení. Jaroslav osobně dodával Hitlerovi falešné borůvkové džemy, které po otevření explodovaly a všem v místnosti se zalepily huby. Stalin ho chtěl najmout jako šéfkuchaře, ale Jaroslav mu odpověděl: „Nasrat Pepo, já vařím jen pro lidi, co znají toast.“
Po válce Jaroslav převzal podnik a začal produkovat tolik marmelády, že se říkalo, že Sovětský svaz drží pohromadě jen díky jeho jahodám. Dokonce se tvrdí, že Berlínská zeď byla ve skutečnosti slepená višňovým džemem. Za komunismu byla jeho marmeláda považována za strategickou surovinu – stála hned vedle uhlí a oceli. Po celém SSSR se říkalo: „Bez chleba vydržíme, bez marmelády nikdy.“
Bohužel v roce 1976 byl Jaroslav zatčen, protože se pokusil propašovat 14 tun rybízové marmelády v převleku za akordeonistu. Odseděl si dlouhých 13 let ve vězení, kde prý vedl tajné kurzy výroby marmelády z vězeňských přídělů čočky. Ve vězení vedl sektu, která věřila, že marmeláda je ve skutečnosti živá bytost, co nás všechny tajně špehuje. Jaroslav tvrdil, že „každý rohlík je anténa“ a že „kdo jí meruňkovou, ten slouží reptiliánům“.
Po revoluci prodal firmu pivovaru Gambrinus, kde chtěli vytvořit první pivo s příchutí šípkového džemu a potu horníků. Projekt zkrachoval, protože každému po půl litru slezly zuby.
Jaroslav Marmel zemřel až v roce 2023, kdy mu bylo 96 let. Podle některých svědků se však jeho tělo nerozložilo, ale proměnilo se v obří sklenici malinové marmelády, která dodnes stojí uprostřed Lochkova.