Lochkov

Lochkovská vlajka

Lochkov (v místním dialektu Praha - Pole) je zapadákov na západním okraji civilizace. Označení zdejších obyvatel není známé, zřejmě kvůli jejich nedostatku, ovšem provizorně se jim dá říkat Lochkovci, Lochkováci, Lochčané, Lochkovanci nebo taky venkovani. Lochkovským mottem je výkřik „Ulity a ovce, značka naší obce!“, na který jsou velice hrdí. Byl mu přidělen status bývalé maďarské kolonie připojené ku Praze. Obyvatele nemá prakticky žádné, zhruba 61 a půl člověka. Převládající náboženství je VelkoUlitské, ale i sem se dřív nebo později dostane Islám.

Historie

Historie Lochkova se nikdy nedatovala, protože ji skoro nikdy neměl kdo datovat. Ovšem několika historikům se podařilo zjistit, že Lochkov byl objeven a poprvé osídlen maďarskými kočovníky, což se projevilo i na jeho vlajce. Původní Lochkovci asi nikdy nebyli, tudíž Lochkovem velice opovrhují Slováci a Hejslováci se dokonce tuto malebnou osadu pokoušeli vypálit. Po brutálním připojení Lochkovu ku Praze léta páně 1974 byli Lochkovci přinuceni se naučit jazyku českému pod hrozbou sežrání od prasopsa, tudíž dnešní osazenstvo již plně ovládá Český jazyk, ale stejně pro případ konverzace s nimi doporučujeme slovník.

Zlom nastal roku neznámého, kdy na Lochkov zaútočily tři násilnické ulity, které se dostaly i na vlajku. Mysl Lochkovců je teď pod jejich svrchovanou kontrolou. Popis ovládnutí Lochkova nemůže být zveřejněn, neb zákeřné ulity si to nepřejí a v případě odporu hrozí krvelačným útokem. (Ony totiž nevědí, že stejně všechno bude brzo zportugalizováno.)

Pozoruhodnosti

• Lochkov je všeobecně pozoruhodný zapadákov. Za zmínku rozhodně stojí básnické umění Lochkovců, které se dostalo i do motta. Neznámý Lochkovec jednou složil báseň pojednávajíc o jejich krásné osadě, pak na něj ale přišly Ulity a snědly ho. Z jeho díla se proto nedochovalo nic.

• Další za zmínku stojící věc je to, že tam platí zákaz policie. Tedy aspoň jinak si nedokáží nelochkovští lidé vysvětlit velikost tamní policejní stanice (2x2x2 metry). Kolují však historky, že je to vězení pro lidi nevyznávajíc náboženství Velkých Ulit. Obě teorie jsou možné, neboť nikdy nikdo neviděl žádného policajta vcházet ven nebo dovnitř.

• Lochkov též vyniká tím, že je v něm jako v jediné čtvrti v Praze pouze jedna ulice; dokonce i Sobín má dvě! Ulice se jmenuje V Ovčínu a celkem překvapivě skutečně končí v ovčínu nikoliv v Radotíně, jak se někteří mylně domnívají. Aktuálně se ovšem uvažuje o přejmenování ulice na Ulitská.

• K velké smůle Lochkovců není tato osada dostatečně marketingově vybavena (jediný obchod, co tu najdete, je obchod s kočárky), proto musí obyvatelů dojíždět až na Barrandov, načež ovšem tito venkovani často nejsou připraveni a dostávají záchvaty strachu z paneláků. Nakupovat by mohli jezdit i do Řep, tedy na Zličín, jelikož tam žijí jim podobní venkované, ale to by museli umět létat nebo si zapůjčit helikoptéru.

• Velice úžasná je také místní knihovna - ze spolehlivého zdroje jsme se dozvěděli, že nejmenovaná osoba si tam půjčila knížky a vrátila je za čtyři měsíce. Nikdo po ní nechtěl žádné peníze. Ta samá nejmenovaná osoba má již tři nebo čtyři roky šest knížek půjčených z lochkovské knihovny. Takže kdo chce knížky zadarmo?

• Zřízení místní knihovny nikdo nechápe - většina vesniček, kam jezdíme na chatu, je větší než Lochkov, ale knihovnu tam nenajdete.