Komořany

Komořany, původně Komorzany z K morze je zapomenutá, leč hrdá součást Prahy mezi Zbraslaví a Libuší. Narozdíl od Libuše není osídlena vietnamskými, ruskými, arabskými a jinými národy. Kulturní původ Komořan poukazuje na polskou přítomnost a existenci moře.

Dějinný vývoj

A je tomu skutečně tak. V dávné době (řekněme tak v druhohorách) se na území Komořan rozkládalo moře. To postupně ubývalo a třískalo se o bělostné komořanské skály (dnes tam tudy jezdí vlak, je tam nějaká podivná továrna nebo tak podobně). Brzy poté osídlili místo první poutníci z okolí Varty, Bugu a Visly. Protože putovali směrem k moři (v tehdejší polštině k morzi vznikl současný název.

Polští kolonisté se brzy stali v české, německé, ruské, moravské, bašmacké a etnicky velmi homogenní společnosti cizorodým prvkem, odmítajícím se podřídit tehdejším zvykům. Pokusy o přijetí němčiny ztroskotali, české vyslance místní podřezali a pověsili na stromy, případně utopili ve Vltavě. Přijetí křesťanství se setkalo s ještě větším odporem, avšak rázná výprava tisíců jezdců z území Jižní Moravy silou božího slova umlčela všechny vzbouřence a komořanští Poláci tak hrdě přijali víru za svoji. Nyní jsou dokonce mnohem více věřící, než zbytek republiky. I proto také Komořany navštívil papež Benedikt XVI. v září 2009.

Fotbal má v Komořanech dlouhou tradici

Komořanští se během středověku kulturně upevnili v mnoha směrech. Založili polskou fakultu Univerzity Karlovy, avšak používali výhradně název Polská univerzita Karlo-Lechova. Místní mladíci se věnovali krvavé hře známé později pod názvem fotbal (která se narozdíl od zbytku Evropy v Polsku i Komořanech nepřetransformovala v mírumilovnou zábavu). Založeny byly dva týmy, kteří jsou i nyní nesmiřitelnými rivaly, při vyslovení jejích jména tuhne krev v žilách a připravují se policejní kordony. Mluvíme o klubech Legia Komořany 1615 a Górnik Komořany.

Mnozí politici se snažili palčivý komořanský problém řešit stanovením určitých hranic, které by jasně určily, kdo patří kam a zamezilo se hlavně tahům opilých fanoušků Legie i Górniku po půlce jihu Prahy a zdemolovaným výlohám. Diskutovalo se ostře hlavně o oblasti kolem Libušského potoka. Zatímco pražské úřady používali velmi důrazně pojem "Libušsko", komořanští Poláci prosazovali termín "Zaroklie", tedy oblast viděná z jejich strany za libušskou roklí. Komunisté samozřejmě celý spor ukončili s tím, že pokud budou spory eskalovat, situaci bude řešit společná pomoc jak Československé lidové armády, tak Polské lidové armády. Na dlouhá totalitní léta byl tedy pokoj.

Moderní Komořany poukazují na bratrství a jednotu jak Čechů, tak i Poláků. Poláků sice značně ubylo, avšak i tak o sobě dávají značně vědět. Nemalý počet stížností ze sousedního Kamýku se zabývá především nasprejovanými nápisy s různými variantami slov "jebać" a "chuj", které se objevují velmi často v podjezdech. Situaci nevyřešila ani plánovaná výstavba "protihlukové" stěny, která byla ovšem velmi rychle pochopena jako symbol etnického sváru a fanoušky Górniku Komořany rozebrána. Její části skončily v oknech místní policejní stanice.

Mezi místními radikálními obyvateli jsou hooligans obou byť nesmiřitelných klubů vnímáni jako hrdinové. Jejich arzenál munice, zbraní a nezřídka i výbušnin se policie většinou nesnaží nijak omezovat, neboť lynch ze strany ostatních příznivců by skončil tvrdě - nemálo příslušníků zákona již poznalo tvrdý a chladný kov na vlastní kůži. Nicméně z bezpečnostních důvodů byly na některé stadiony v českých městech namontovány detektory bomb a zbraní a fanoušci si je mohou odložit ve speciální šatně. To sice napětí na jednu stranu zmírnilo, problémy se střelbou před stadiony ovšem zcela odstraněny nebyly.