Pišvejcův paradox

Ústní zkouška u maturity

Pišvejcův paradox je jev, který poprvé popsal František Pišvejc na konci 19.století při svých studiích na tehdejší Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze.

Obsah

František Pišvejc popsal jev, pozorovaný při ústních zkouškách, kde je přítomno vícero zkoušených. Zkoušený sice ví a umí, ale daleko lépe odpovědi na otázky sousedovy, než na ty své. Proto je znám taky pod názvem Paradox sousedovy otázky.

Je to pojmenování pro ty situace, kdy jste vy u zkoušky, např. z konfesního práva. Soused dostane otázku, vy také. Přemýšlíte, činíte si poznámky. Jenže pak soused odpovídá, neví, koktá - a pro vás je ta otázka jako stvořená (v tomto případě např. výhrada svědomí). Vy se úplně vidíte, jak odpovídáte jen to fičí...

Ale nejde to...vy máte odpovídat na jiné téma...např. Normativní právní akt v kanonickém právu.

A toto celé dohromady je právě ten zatracený Pišvejcův paradox.

Výskyt

Pišvejcův paradox, tj. z vrchu uvedená situace, se vyskytuje při:

• při maturitě
• na VŠ
• při jiných, fakultativních, zkouškách