Skrytá historie Tomáše Garrigue Masaryka
"T.G.M. je neodmyslitelnou součástí a ikonou týmu FC Baník Ostrava. Jeho fanouškovské praktiky byly vskutku jedinečné, učí se o nich i na školách v mé rodné Brazílii."
- Ewerton Paixão da Silva, kapitán FC Baník Ostrava
Masarykovo historické okénko[editovat | editovat zdroj]
T.G.M. se považuje za nejvýznamnějšího sedmilháře celé československé historie. Každý z nás již někdy slyšel o jeho prasidentské činnosti a silném politickém vlivu. Ovšem velká část jeho historie nám bývá většinou bez ostychu zatajována. T.G.M. nejen že byl notorickým sedmilhářem, ale také recidivistou a to díky jeho vášni k fotbalovému klubu FC Baník Ostrava.
"Tomáš Garrigue Masaryk, chodil s náma na Baník!"
- Ultras FC Baník Ostrava
Bližší nahlédnutí[editovat | editovat zdroj]
Všichni víme, že pan Masaryk měl národ ve svém (modrobílém) srdci, což znamená, že byl velmi věrný a odkázaný. To stejné zaručeně platilo i o něm jako o fanouškovi Baníku Ostrava, jelikož Baník pro něho znamenal téměř vše, občas se Baník v jeho žebříčku hodnot řadil na první místo stejně jako stát.
Z tohoto faktu a z poznatku, že již zmíněný chorál se nachází na webových stránkách Ultras Baníku Ostrava, by nám mělo být jasné, že pan Masaryk byl Chachar Chuligán™ se vším všudy.
Masaryk vášnivým chuligánem[editovat | editovat zdroj]
Chuligáni Baníku Ostrava až dodnes nesnáší policisty jako nic na světě. To dokazují různá videa na internetu z dnešní doby, ale také to dokazují výpovědi pamětníků z doby, kdy Masaryk chodil na zápasy Baníku, prý nevynechal jediný zápas. Ostravští Chuligáni se pravidelně účastnili pouličních nepokojů a bojů proti policii, tyto boje domlouval sám pan Masaryk.
Jak už známe Chachary, a také na základě výpovědí pamětníků víme, tak tyto boje pravidelně vyeskalují ve střet, kde vše bude muset být řešeno pomocí hmatů chvatů a hromadného zatýkání. Během bojů se Chachaři vždy hromadně rozeběhnou směrem proti policejním těžkooděncům, vždy to bylo právě s Masarykem v čele.
Masaryk byl také do své smrti vůdcem Chacharských Chuligánů, tudíž vždy stál vpředu a pokřikoval nenávistná hesla směřovaná k policistům, s tímto bylo spojeno, že při hromadné vlně zatýkaní byl pan Masaryk pravidelně prvním, kdo býval zatčen, zakleknut policistou a byla mu nasazena pouta. Policisty nezajímalo, že Masaryk je hlava státu, zde řešili pouze to, že je Chacharským Chuligánem, tudíž s ním bylo tvrdě zacházeno.
Toto tvrzení je založeno na výpovědích pamětníků, kteří vše potvrdili do detailu.
Masarykův Plešounismus jako talisman štěstí[editovat | editovat zdroj]
Pan Masaryk, jak je z fotografií zřejmé, nebyl z hůry zrovna obdařen bujnou hřívou. Tato skutečnost si časem vydobyla název Masarykův Plešounismus, později jen Plešounismus. Jedním z důvodů, proč si pan Masaryk na své pleši tak hrdě zakládal byl fakt, že mu (nejen) na všech jednáních o chodu státu dodávala větší autoritu a respekt.
Dále v kombinaci s jeho mušketýrským stylem vousů byla oholená hlava obrovská estetická výhoda. V době, kdy chodil na Baník, už byl plešatý. Jeho pleš měla výhodu, že během bojů ostravských Chuligánů proti policistům vyvolávala strach v těch bojácnějších policistech, tudíž v bojích a nepokojích před nimi měli Chuligáni výhodu.
Další silná stránka pleši byla, že prokazatelně nosila štěstí. Toto je dokázáno výpověďmi pamětníků, kteří potvrdili, že ať pan Masaryk přišel kamkoliv na zápas Baníku, ostatní Chuligáni ho vždy hromadně vítali jistou říkankou
"Hlava státu nosí štěstí, pleskneš-li ho přes kus pleši."
- každý, kdo se zápasů účastnil
V praxi to vypadalo tak, že každý Chuligán přišel k Masarykovi, pořádně ho pleskl přes jeho velkou plešatou hlavu a poděkoval mu. Fanouškům tento rituál přinášel štěstí v životě, ale toto se netýkalo pouze fanoušků.
Později se totiž tohoto rituálu začali účastnit i hráči. Každý z hráčů přišel před zápasem k Masarykovi, pořádně Masaryka pleskl přes pleš a poděkoval mu.
Pokud Masaryka každý z hráčů pleskl dostatečně silně, Baník vždy vyhrál, pokud ale někdo z hráčů nepleskl dost silně, Baníku se nedařilo. Bohužel ale nebylo nikdy možné najít hříšníka, který pleskl málo.
Konsekvence plešounismu[editovat | editovat zdroj]
Pan Masaryk občas říkal, že ho velmi z těchto rituálů bolí hlava, ale díky své lásce k Baníku tuto bolest překonal a v kotli fandil, jako by ho nic nebolelo. On byl vždy tím prvním, kdo začal zpívat některý z chorálů, případně on byl tím, kdo jako první zapálil dýmovnici, případně jiné typy pyrotechniky. Díky tomu potom měl problémy s policií, protože díky jeho gigantické pleši vždy každý věděl, kdo pyrotechniku použil.
Nejen kvůli tomu, že byl vůdcem Chacharských Chuligánů, ale právě kvůli užívání pyrotechniky v kotli, byl často během bojů Chacharů proti policistům tím prvním, kdo byl na zemi zakleknut policistou a měl nasazena pouta. Toto byla pravděpodobně jediná nevýhoda gigantické pleši hlavy státu.
Masaryk vždy v protekci[editovat | editovat zdroj]
Nicméně Masaryk měl díky své prezidentské funkci imunitu vůči vězení, tudíž vždy po zatčení a převezení na služebnu, byl znovu propuštěn. Pokud by pan Masaryk nebyl prezidentem, zaručeně by skončil ve vězení na velmi dlouhou dobu. A to díky svému pravidelnému řádění na stadiónu během bojů a spoustě ran pěstmi, které udělil příslušníkům policie a také jeho oblíbenému bojovému prvku, kterým byla rána jeho obrovskou pleší směřovaná na příslušníky policie. (Touto ranou nikdy neminul a vždy díky ní poslal alespoň tři policisty na nosítka a na jednotku intenzivní péče s podezřením na otřes mozku.)
Povídá se, že pod vlivem alkoholu svázal jednoho policistu do kozelce a nechal ho ležet před stadionem jako výstrahu všem, kteří si něco začnou s Chuligány Baníku. Toto si pan Masaryk uvědomoval, a proto řádil ještě silněji. Toto řádění omlouval tím, že je velmi věrný Baníku a že pro dobro Baníku udělá cokoliv. Dle výpovědí pamětníků víme, že nejradši policisty nazýval vulgárními přezdívkami.
"Buzny bengošské."
- Tomáš Garrigue Masaryk
Masarykův odkaz[editovat | editovat zdroj]
Tomáš Garrigue Masaryk neodmyslitelně patří mezi fanouškovské ikony celého světa. Do historie se bezpochyby zapsal (nejen) svými vyšinutými fanouškovskými praktikami a způsoby. Když fandil, dal to najevo. Pro FC Baník měl ve svém modrobílém srdci rozsáhlou komoru a fanatickou lásku ke klubu si nenechával pro sebe.
Pan Masaryk se nebál použít pyrotechniku a mnohdy ani násilí, prostě všechno to, před čím do té doby svět zavíral oči. Vše i za cenu zatčení, hrozícího trestu odnětí svobody a nespočetnému množství šrámů.
Světu ukázal odlišný směr fanouškovství a mnohé za čas přesvědčil, že pro klubové barvy se vždy musí najít jedinec, který je ochoten si pro své fanouškovské přesvědčení sáhnout na život.
Po T.G.M. je na počest jeho památce v Ostravě pojmenováno náměstí a fotbalový stadion, v Brně celá univerzita a dále po České republice nespočet důležitých budov a ulic.
Masarykova smrt[editovat | editovat zdroj]
Skutečná příčina Masarykovo úmrtí je známá pouze v těsném okruhu ostravských Chuligánů týmu FC Baník Ostrava.
Podle jistých pověstí se měl Masaryk 14. září 1937 odpálit četným množstvím pyrotechniky před vchodem na stadion Baníku Ostrava na protest proti její netoleranci a ilegalizaci během fotbalových zápasů. Vše díky policii, se kterou měl celý tým ostravských Chuligánů problémy od nepaměti.
"Chlape muj, tyz byl dycky fikany. Tvoje pyro bylo osobite jag cyp. Zamačknem slze a na věky vzpomíname."
- Milan Baroš, legenda týmu
_______________________
"Nikdy neustoupit, za Baník život položit!"
- Údajná poslední slova Tomáše Garrigue Masaryka před jeho smrtí