Plzeňština: Porovnání verzí

Plzeňština je jazyk úzké skupiny lidí žijících na plzeňsku, tedy v blízkém i vzdálenějším okolí města Plzně. Vyznačuje se zejména velice otevřenou artikulací (pro ilustraci stačí shlédnout několik videí s popularizátorem této jazykové odnože Z. Izerem) změnou koncovek většiny příslovečných otázek (kam = kampa, co = copa, jak = japa atd.), natahováním koncovek plurálů podstatných jmen skupin obyvatel (policajtí/cajtí, blbcí, klucí, vojácí, gumací apod.), deviací ukazovacích zájmen do specifickýych tvarů (toto - tůto, tudy - tůtady, tento - tůten ) a v neposlední řadě i výskytem naprosto originalních slov jako např. "šmé" - výraz pro podvodné nekorektní jednání. Většina [[Češi|Čechů]] se ale plzeňsky bez větších problémů dorozumí, to je dáno jak vstřícnou českou povahou tak také tím, že mezi plzeňskem a zbytkem [[Česko|České republiky]] byla během historického vývoje jen krátká odluka. VyjímkuVýjimku v zájemné kompatibilitě dialektů tvoří např. mluva obyvtel ve vzdálených hraničních oblastech sousedících s jihem Pruska ([[Slizko]]) či [[Južné Slovensko|Severních Uher]] - viz. kapitola "Praktické„Praktické ukázky"ukázky“.

'''==Historie'''==

Roku 1867 došlo k rozvodnění všech čtyř plzeňských toků a tak byla Plzeň na několik měsíců úplně odříznuta od okolního světa[[svět]]a. Málo známým faktem je však i to, že dva roky rok od oné strašlivé povodně byl mmj. založen i první akciový pivovar - dnes známý jako [[Gambrihnus]] - do kterého byl naverbován nový sládek, který již neměl zkušenosti náplavy z Bavor, páně Grolla a uvařil pivo tak silné (dnes samozřejmě již neplatí), že většina konzumentů ztrácela po vypití několika (jindy obvyklých) žejdlíku nejen soudnost, stabilitu ale především artikulaci v mluveném slově, což v kombinaci s předchozí, výše popsanou izolací Plzně, byly hlavní dva aspekty, které formovaly tento svébytný dialekt.

'''==Rozšíření'''==

Geograficky se dá rozšíření plzeňštiny ohraničit na severu krajem dialektu [[Praha|prežského]] a na jihu hranicí s Bavorama. Zejména zde na [[Chodsko|Chodsku]] dochazí k vzájemnému pronikání chodského nářečí ( to je samo o sobě dosti brutální) a ryzí plzeňštiny. Několik příkladů opět v kapitole "Praktické„Praktické ukázky"ukázky“.

České jazykové školy tento jazyk bohužel často přehlíží. Vyjímkou je Jazyková školička Tomáše Votavy (JŠTV), která pořádá každoročně letní intenzivní kurzy a malá skupinka nadšenců z města [[Aktivní radiolokátor Věra|Věry Bílé]] - Rokycan, kteří se snaží o renesanci a etablování moderní formy plzeňštiny do běžného denního jazyka populace moderního Absurdistánu viz. [[ČeskoAbsurdistán]]u.

'''==Další vývoj'''==

Další vývoj jazyka není znám, obecně se má ale za to, že se plzeňština pomalu ale jistě vyvíjí do své konečné, brilantní podoby. Až čas ukáže, zda snaha nadšenců z Rokycan (sami někdy uvadějí nazev "''Romcikany"'') nevyjde naprázdno a neoplzeňské výrazy se stanou běžnou každodení součastí mluvy potomků Prsomyslovců viz. [[Prsomyslovci|Prsomyslovců]].

'''==Praktické ukázky'''==