Architektura: Porovnání verzí

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Odebrány 2 bajty ,  12. 10. 2011
m
odk
m (ještě jeden internecy)
m (odk)
Největším problémem architektury je ale její nadčasovost. Bohužel i tuto vlastnosti vnímají Architekti jako pozitivum.<ref>Bylo by hezké napsat, že s nimi se všemi jednou někdo zatočí, ale bohužel by to nebyla pravda, moudří estetici jsou obvykle bez fyzické síly i bez finančních prostředků a fanatičtí krvelační diktátoři vždy podlehnou jejich mámení a nechají se okouzlit monumetálními návrhy svých věčných pomníků.</ref> Architektura je navíc nadčasová tím nejhorším možným způsobem.
 
Když se něco postaví, zůstane to obvykle stát až do té doby, dokud někdo nechce na tom stejném místě postavit něco ještě většího a obludnějšího. Ne že by všechny stavby byly tak perfektní, že by beze změny přečkaly [[NekonečnostNekonečno|věčnost]], to ani zdaleka, prolémem jsou ale zase [[peníze]]. Demolice stavby totiž obvykle stojí mnohem více, než její stavba, architekti totiž velice dbají na to, aby je jejich výtvory přežily a namísto aby stavěli z lehce [[Oheň|spalného]] bambusu a rákosu, vyztužují vše železobetonem, stavbu usazují na hlubinné základy a kdoví, jaké další zrůdnosti ještě páchají. Počkejte, až bude chtít někdo zbořit nějakou z těch dřevostaveb, které se dnes budují v iluzi ekologičnosti, to bude koukat, jaké pojistky věčnosti nalezne...<ref>Dle katedry Statistiky a informačních bludů [[Necykloverzita|Necykloverzity]] se na stavbu jednoho dřevěného rodinného domu spotřebuje v průměru čtyřicet krychlových [[metr]]ů betonu. Můžeme jen hádat, kam ho architekti schovávají.</ref>
 
Řešením není ani nechat stavby zchátrat a spadnout, protože architektura obvykle chátrá od špinavé zašlosti přes chmurnou rozpraskanost až do dezolátní vředovitosti, a když už náhodou po několika staletích něco opravdu spadne, stane se to ještě hůře rozebratelným, než když to stálo.
4 792

editací

Navigační menu