Architektura: Porovnání verzí

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Přidáno 35 bajtů ,  13. 10. 2011
m
levovopis, slovořad atakdále ... pěknej článeček
m (odk)
m (levovopis, slovořad atakdále ... pěknej článeček)
[[Soubor:Fujdum.jpg|thumb|Obzvlášť odporná stavba]]
'''Architektura''' ''(mezi architekty často vyslovována jako ARCHITEKTURA!)'' je jedna z nefrekventovanějších nejméně užitečných [[Člověk|lidských]] činností, a zaručeně nejdražší a nejméně návratný způsob [[Peníze a budoucnost|investice majetku]] jak soukromého, tak veřejného, v kterémžto případě mnohdy vede až ke vzniku [[Černá díra|černých děr]].
 
Díky mnohaleté [[Romea.cz|propagaci]] dnes považuje většina lidí architekturu za synonymum stavitelství, stavebictví a staveb obecně. Ve skutečnosti je to ale úplně jinak. Architektura je způsob, jakým stavebníci staví stavby, a jak daná stavba po výstavbě vypadá. Uvážíme-li skutečnost, že prakticky všechny stavby vypadaly, vypadají, nebo budou vypadat strašně až příšerně (jednou to potká všechny), jde také o nejrozšířenější psychické mučení.
 
Vzhledem k tomu, že lidé si běžně škodlivost architektury neuvědomují, byla klasifikována i jako nemoc, respektive psychická porucha. Nebo spíš tak klasifikována bude, až si lidé její škodlivost uvědomí.<ref>Ano, skoro to vypadá, že se nám tu otevírá starý známý rekurní pravolživý [[kruh]], když si lidé její škodlivost uvědomí, už nemocí nebude, ale kdoví, třeba ten marťan, co říkal, že všichni Marťani lžou, vůbec Marťan nebyl, a když si tu větu přečtete znovu a trochu se zamyslíte, zjistíte, že vůbec žádný pravdolživý kruh nevzniká, protože když si lidé škodlivost architektury [[Myšlen|uvědomí]], přestane být nemocí, ale lidé si to nijak neodvědomí.</ref>
 
==Architektura jako veřejné psychické mučení==
[[Soubor:Blob.jpg|thumb|Některé stavby způsobují davové šlíenství dokonce ještě předtím, než jsou vůbec postaveny.]]
Každý architekt si o každé své stavbě myslí, že je dokonalá a nejkrásnější na světě, ba nejen to, on (nebo ona nebo ono, dneska dělá architekturu kdekdo) si dokonce myslí, že ta stavba dělá dokonalejším a hezčím celý svět, možná i vesmír.
 
Skutečnost je ale vždy úplně jiná. Estetiku každé stavby lze připodobnit k [[Matematika|sinusoidě]] v lepších případech a ke kvadratické funkci v těch horších, přičemž doparavadoprava jde [[čas]] a nahoru ošklivost. Každá stavba totiž v určitém čase dosáhne takzvaného '''intervalu opovržení''', kdy se všem zdá naprosto příšerná, ohavná a obludná. Interval je pokaždé jiný, gotické katedrály si ho kupříkladu odbývají krátkodobě a pravidělněpravidelně (byly nenáviděné, když se s nimi začalo, pak v baroku a rokoku, klasicismu a funkcionalismu), zatímco [[Socialismus|socialistické]] paneláky začátku intervalu dosáhly prakticky hned a zatím to nevypadá, že by kdy dosáhly i jeho [[Konec|konce]].
 
==Architektura navždy==
[[Soubor:Destrukce.jpg|thumb|Většina architektura je i přes vysoký sklon k chátrání prakticky nezničitlená.]]
NejvětšímAvšak největším problémem architektury je ale její nadčasovost. Bohužel i tuto vlastnostivlastnost vnímají Architekti jako pozitivum.<ref>Bylo by hezké napsat, že s nimi se všemi jednou někdo zatočí, ale bohužel by to nebyla pravda, moudří estetici jsou obvykle bez fyzické síly i bez finančních prostředků a fanatičtí krvelační diktátoři vždy podlehnou jejich mámení a nechají se okouzlit monumetálními návrhy svých věčných pomníků.</ref> Architektura je navíc nadčasová tím nejhorším možným způsobem.
 
Když se něco postaví, zůstane to obvykle stát až do té doby, dokud někdo nechce na tom stejném místě postavit něco ještě většího a obludnějšího. Ne, že by všechny stavby byly tak perfektní, že by beze změny přečkaly [[Nekonečno|věčnost]], to ani zdaleka, prolémemproblémem jsou ale zase [[peníze]]. Demolice stavby totiž obvykle stojí mnohem více, než její stavba, architekti totiž velice dbají na to, aby je jejich výtvory přežily, a namístonísto, aby stavěli z lehce [[Oheň|spalnéhohořlavého]] bambusu a rákosu, vyztužují vše železobetonem, stavbu usazují na hlubinnéhluboké základy a kdoví, jaké další zrůdnosti ještě páchají. Počkejte, až bude chtít někdo zbořit nějakou z těch dřevostaveb, které se dnes budují v iluzi ekologičnosti, to bude koukat, jaké pojistky věčnosti nalezne...<ref>Dle katedry Statistiky a informačních bludů [[Necykloverzita|Necykloverzity]] se na stavbu jednoho dřevěného rodinného domu spotřebuje v průměru čtyřicet krychlových [[metr]]ů betonu. Můžeme jen hádat, kam ho architekti schovávají.</ref>
 
Řešením není ani nechat stavby zchátrat a spadnout, protože architektura obvykle chátrá od špinavé zašlosti přes chmurnou rozpraskanost až do dezolátní vředovitosti, a když už náhodou po několika staletích něco opravdu spadne, stane se to ještě hůře rozebratelným, než když to stálo.
 
==Konečné řešení architektonické otázky==
ŘešeímŘešením by bylo vykašlat se na celou architekturu, a začít zase žít v jeskyních a primitivních ošklivých chýších. Ovšem to by nejenže přineslo víc problémů než zisků, ale hlavně také by to nešlo, protože [[Jediná Pravá Víra|víra]] v užitečnost architektury je v lidech velice dobře zakořeněná. No, vězmětevezměte si to sami. [[TV Hovna|Média]] berou architekturu jako samozřejmost, ani jednou v roce se večerní zprávy nepozastaví nad tím, proč vysílají z nějakého studia, a proč na na lidé koukají v domech a bytech, a ve [[Škola|školách]] jsou [[Dítě|děti]] dopovány architekturou snad už od první třídy, kdy jsou jim vštipoványvštěpovány znalosti o významnévýznamných (především neužitečností a obludností, to ale žádný [[Paníčitelka|učitel]] neřekne) stavbystavbách v okolí, načež jim pak na druhém stupni hned několik předmětů zvěstuje důležitost různých architektonických stylů a slohů, jako by to bylo to nejdůležitější pro [[život]].
 
Výsledkem toho všeho je pak člověk, který bere architekturu nejen za samozřejmou, ale dokonce za nutnou a užitečnou (sic!) a prakticky si ani neuvědomuje, jak mu škodí.

Navigační menu