Architektura: Porovnání verzí

'''Architektura''' ''(mezi architekty často vyslovována jako ARCHITEKTURA!)'' je [[jedna]] z nefrekventovanějších nejméně užitečných [[Člověk|lidských]] činností, a zaručeně nejdražší a nejméně návratný způsob [[Peníze a budoucnost|investice majetku]] jak soukromého, tak veřejného, v kterémžto případě mnohdy vede až ke vzniku [[Černá díra|černých děr]].

Architekti ovšem tvrdí, že architektura je samotné vymezení a utvoření prostoru stavby (což, jak my dobře víme, nedělá architektura, ale [[bagr]]) a současně jakási blíže nedefinovaná a nedefinovatelná přidaná hodnota stavby.

*'''První platba''': Architektura je drahá především z toho důvodu, že jsou drazí architekti. Kdejaký nedoučený čerstvý nositel [[Akademické tituly|titulu]] inžinýr architekt si myslí, že je lepší než [[Jan František Womacka|světově proslulí velikáni architektury]], a klidně si za zevrubný návrh rodinného domku (v architektském slangu ''rodináče'') naúčtuje tolik, jako kdyby tím velikánem už byl. Oni velikáni si to samozřejmě uvědomují, a tak si účtují ještě mnohem více. Je dobře zavedeným zvykem, že odměny architektů jsou stanoveny určitým [[%|procentem]] z ceny realizace. Tím jsou architekti více než dostatečně motivováni k tomu, aby navrhovali stavby co nedražší. Pokud není prostor pro monumentalitu a pokud se jim nezdaří vymyslet technicky náročné řešení, naporoučí si alespoň ty nejdražší materiály.

**'''Druhý princip přímé úměry''': Čím těžší bylo něco udělat, tím hůře se to udržuje. Většina investorů se naivně domnívá, že když si za něco připlatí, tak to vydrží déle, než kdyby si to vzal v základní variantě. Samozřejmě to tak není, jak vyplývá z prvního principu, investor si připlatil hlavně za to, že to vypadá jednoduše, ne za to, že to vydrží. Spíše naopak. Dobrým příkladem je okolí v [[Praha 666|Praze 666]] nově postavené '''Národní technické knihovny''',<ref>Nezaměňovat s [[Národní knihovna|chobotnicí]], tato knihovna vypadá jako obroušená krychle, nikdo proti ní nic neměl a navrhla ji skupina Projektil, z níž dosud nikdo nezemřel, ani nedostal v obálce projektil.</ref> které vypadá jen jako obyčejný [[Beton|vybetonovaný]] plácek. Jelikož ale byl navržen jako delikátně minimální a při odlévání byla použita geniální nová koncepce dilatačních spár, je nutno plochu zhruba každý měsíc kompletně opravit.

[[Soubor:Destrukce.jpg|thumb|Většina architekturaarchitektury je i přes vysoký sklon k chátrání prakticky nezničitlená.]]

Avšak největším problémem architektury je její nadčasovost. Bohužel i tuto vlastnost vnímají Architektiarchitekti jako [[Kladno|pozitivum]].<ref>Bylo by hezké napsat, že s nimi se všemi jednou někdo zatočí, ale bohužel by to nebyla pravda, moudří estetici jsou obvykle bez fyzické síly i bez finančních prostředků a fanatičtí krvelační diktátoři vždy podlehnou jejich mámení a nechají se okouzlit monumetálními návrhy svých věčných pomníků.</ref> Architektura je navíc nadčasová tím nejhorším možným způsobem.

Když se něco postaví, zůstane to obvykle stát až do té doby, dokud někdo nechce na tom stejném místě postavit něco ještě většího a obludnějšího. Ne, že by všechny stavby byly tak perfektní, že by beze změny přečkaly [[Nekonečno|věčnost]], to ani zdaleka, problémem jsou ale zase [[peníze]]. Demolice stavby totiž obvykle stojí mnohem více, než její stavba, architekti totiž velice dbají na to, aby je jejich výtvory přežily, a nísto,místo aby stavěli z lehce [[Oheň|hořlavého]] bambusu a rákosu, vyztužují vše železobetonem, stavbu usazují na hluboké základy a kdoví, jaké další zrůdnosti ještě páchají. Počkejte, až bude chtít někdo zbořit nějakou z těch dřevostaveb, které se dnes budují v iluzi ekologičnosti, to bude koukat, jaké pojistky věčnosti nalezne...<ref>Dle katedry Statistiky a informačních bludů [[Necykloverzita|Necykloverzity]] se na stavbu jednoho dřevěného rodinného domu spotřebuje v průměru čtyřicet krychlových [[metr]]ů betonu. Můžeme jen hádat, kam ho architekti schovávají.</ref>