Zápor v české větě: Porovnání verzí

Jak k tomu došel, není jisté. Není také jisté, je-li to pravda, protože pravdu ještě nikdo neobjevil. Zatím pravdu, objeviloaž jenna pár tyranů, diktátorů, totalitních režimů a logiků, a to tak, že ji buďto určili, nebo stanovili. Použitím prosté logiky a rozumu se ale o všech (kromě té matematických logiků) dá říci, že ji určili špatně.

Negací záporu je '''[[klad]]'''. Negací kladu je zápor. Místo, kde se nachází zápor, je '''[[záporno]]'''. Místo, kde se nenachází zápor, ale negace záporu, je '''[[kladno]]'''.

V <s>l</s>živých jazycích jako je [[němčina]], [[angličtina]] a [[latina]] platí jasné a nudné logické pravidlo „''jedna věta, jeden zápor''“. Proto pro stanovení kladnosti věty stačí hledat zápory a v případě nalezení záporu ohlásit, že věta je záporná. To často působí zmatky u adresátů. Při přijímání věty si totiž v mysli modelují objekty, o kterých právě čtou, a vztahy mezi nimi. V případě, že zápor je až hodně daleko v dlouhé větě, zjistí, že co bylo, najednou není, a musí si celou situaci vymodelovat znova. Takto mást adresáty sdělení je velmi, velmi nemorální. Není divu, že Německo prohrálo dvě světové [[válka|války]], římská říše se rozpadla a angloamerická civilizace jde do kytek, když se k sobě tak hnusně chovají.

V českém jazyce toto pravidlo neplatí, nebo alespoň nebylo objeveno, že by platilo, bývalo platilo a bylo bývalo platilo. Nabízí se teorie, že lichý počet záporů dává záporný význam a sudý počet kladný význam. Zápory se totiž po dvou vykrátí a vznikne klad, to je přece logický, né? Pro lidi, kteří rádi přijímají vytvořené názory a závěry a kteří si neradi kladou pochybnosti a [[Řečnická otázka|otázky]], proč to tak je, je to přijatelné vysvětlení, ty [[nic]] nezajímá. Předchozí věta ale dokázala opak, čímž jsme nedokázali, že pravidlo platí.

Stanovení pravidla pro určení záporu v české větě, případně dokázání, že neexistuje, je [[práce]] pro vědce na mnoho desítek až stovek let, asi jako na pražské katedrále a stroji času, během kterých bude lidstvo muset přinášet veliké oběti a snášet odříkání. Výsledek ale bude jistě stát za to. Můžeme jen doufat, že naši potomci se ho dočkají, pokud do té doby čeština nezanikne nebo se nijak nevýrazně nepromění, a budou moci každékaždému sdělení jednoduše pochopitporozumět, všechna díla z cizích jazyků správně přeložit, další hloupější cizince od učení [[čeština|češtiny]] odradit a všechnu [[moudrost]] [[svět]]a pochopit.