Dívčí válka: Porovnání verzí

A od té doby, po smrti kněžny Libuše, jsou prý naše ženy pod mocí mužů. Nojo, Kosmas Pábitel...

Kosmův příběh ve 14. století převyprávěla ''Kronika tak řečeného Dalimila'', kde Kosmův starší, spíše rozverný příběh získává fungl novou podobu. Byl to právě Dalimil, kdo si vymyslel a do příběhu vkomponoval typicky středověké lahůdky, jako vplétání nešťastného CtiradlaCtirada do popravčího kola zdivočelými dívkami i bezuzdné vraždění vlastních dcer i manželek rozzuřenými muži. V této verzi se už objevují veškerá jména protagonistů (Vlasta, Mladka, Hodka Svatava, Vradka, Radka, Častava, Darka i její lstivá ségra Šárka). Objevuje se tu i motiv pozvání dívek na Vyšehrad a jejich zneuctění, které vyprovokovalo konečný útok Vlasty, i sladkobolný příběh svázané krásky, vykradený z germánského příběhu o Sigurdovi a Sigrdrífě. Dalimil také nejspíš jako prvý spojil tento příběh s vyprávěním o Lucké válce a prohlásil, že jméno Vlasty je odvozeninou jména luckého vladyky Vlastislava.

Přerod v krvavý popis války se dokonal vfarář Přibík ve své ''kronice Přibíka Pulkavy z Radenína'', sepsané v druhé polovině 14. století, kde také nadobro mizí veškeré erotické motivy a zůstává jen úděsně surový masakr, kterému novodobý ''masakr motorovou pilou'' nesahá ani po kolena.

Další drsné detaily do příběhu zakomponoval ve své kronice ''Václav Hájek z Libočan'' v první polovině 16. století. Ten už zkrátka vízná [[Veš|vše]], oženil všechna knížata, vdal Kazi i Tetu a veškeré události opatřil přesnými letopočty. Celou tu dívčí válku pak rozvinul v hrdinský epos, který si nikterak nezadal s nejlepšími fejky tehdejších dob.

Je nyní i jasnější, proč Kosma, kanovník kapituly pražské, spáchal onen půvabný příběh o dívčí válce, aby zakryl skutečný význam slova Děvín i paměť místa, stále ještě čerstvě čpícího [[Peklo|peklem]]. Bylať to doba, kdy pohanství zdaleka ještě nebylo čímsi zašlým, co je už jen zasutou historickou vzpomínkou.