Magnetický záznam obrazu: Porovnání verzí

{{Quote2|Nahrávat obraz na magneťák? Proč vlastně?|[[Obyčejný člověk]]}}

A pokud mělo být nějaké to živé vysílání zaznamenáno, musela nastoupit filmová kamera. Nebo použít '''''telerecording''''', což nebylo nic víc, než specielní (synchronisovaná a rychlostrhující) [[Skrytá kamera|kamera]], která snímala obrázek z obrazovky kvalitního monitoru, a to vše, aby se to neklepalo, připevněné na společnou, masivní kovovou plotnu. Zařízení velké jak ta [[kráva]] a těžké jak dva bejci dohromady. A pro rachotivý zvuk mechanismu rychlého strhu kamery se tomu říkalo "Donbas".

Zvukaři už tou dobou už měli svou pýchu; studiový '''''magnetofon''''', na němž bylo možno pořad natočit na pásek, sestříhat, nepovedené smazat a okamžitě znovu přepsat, a to ve výsledné kvalitě nerozeznatelné od originálu.

JaktoJak to, že to s ''televisním'' signálem nejde? Tak se tázali tvůrci ''televisních'' programů, a národ technický jen smutně konstatoval: Když on ten ''televisní'' signál má, na rozdíl od zvuku, tak zatraceně široké kmitočtové pásmo, že se to prostě ani na ten nejlepší magnetofon nacpat nedá...

Jenomže tvůrci programů jsou ještě neodbytnější než i ta nejrozmarnější ženská. Nějaké šířce pásma odmítali rozumět. A tak tak dlouho dyndali, až se ti nejznamenitější technici té doby holt[[Vůl|volky nevolky]] pustili do [[práce]], proti níž tapráce Sisyfova byla jen rozmarnou hračkou.

V kupodivu válečným běsněním jen málo dotčené rozhlasové stanici v Bad Nauheim (poblíž Frankfurtu a. M.) Mullin objevil podivuhodné zařízení firmy AEG, zvané '''''magnetofon'''''. Přístroj, využívající tehdejší horkou [[Novinky.cz|novinku]] - totiž vysokofrekvenční předmagnetisaci. Něco, co rozhlasoví technici objevili čirou náhodou, když se jim jednou během záznamu rozkmital záznmový zesilovač, a co pak němečtí vědci a inženýři s příslovečnou německou důkladností teoreticky rozpracovali a prakticky doplhali k dokonalosti.

ProstěMullin tak nalezl učiněný technický zázrak. PřístrojePřístroj, kterékterý poskytovalyposkytoval kvalitu záznamu i reprodukce nesrovnatelnou s čímkoliv, co do té doby bylo používáno. Kvalita záznamu, která se dnes označuje zkratkou '''HI FI'''.

Major Mullin promptně zabavil dva z oněch magnetofonů, včetně nějakých 50ti pásků firmy BASF typu L o šířce 6,5mm, nahraných i čistých, a to vše předvedl 16. května v Institute of Radio Engineers v San Francisku.

Firma Ampex, čítající v té době plných šest lidí, promptně dodala Crosbymu dvojici prototypů své verze magnetofonu typu Ampex 200, velký Bing Ampexu promptně nasypal [[Hafo|něco]] dolarů - a nová éra záznamové techniky mohla odstartovat.

Východopruský rodák Kurt Machein<ref>http://www.labguysworld.com/KurtMachein.htm</ref>, už před válkou zkušený radiotechnik, byl za války povolán do zbraně coby radista. Ve svém oboru byl excelentní, a to natolik, že byl stažen z východní fronty a nasazen na vývoj radarové techniky pro Luftwaffe, což mu zcela jistě zachránilo život. Po válce, východopruský uprchlík v cizím, poraženém a rozbitém Německu pak jen těžko mohl nalézt životní perspektivu, a tak nastoupil cestu emigrace. V Americe se pak po mnohých peripetiích uchytil u již zmíněné firmy Ampex, kde se zabýval přizpůsobením záznamových strojů pro různé světové televizní normy. To nebylo rozhodně nic triviálního. Jeho mistrovským kouskem však byl vývoj elektronického střihu. Kurt byl prostě fakt dobrej.

Jeho snem však bylo něco jiného - jednoduchý přenosný a finančně dostupný přístroj pro záznam televizního obrazu. V době, kdy prvé Ampexy byly velké jak kráva, vážily stovky kilogramů a nezbytné příslušenství zabíralo pár rozměrných stojanů, se to zdálo naprostým bláznovstvím. Bláznovstvím se zdálo i opuštění úspěšné, expandující firmy, kde byl velmi dobře zaveden.

Tvrdohlavý Kurt se do toho pustil. Dopadlo to tak, že si Macheintento někdejší ''"Funker"'' v roce 1962 založil v kalifornském Palo Altu svou vlastní firmu, '''Machtronics'''. Během jediného roku úspěšně uvedl na trh svůj prvý model, MVR-10. Lehký, průzračně jednoduchý přenosný stroj se šikmým záznamem na jednopalcovém pásku. A ono to fakt fungovalo!

V ČST byla dvojice strojů MVR-15, dodaných z důvodů embarga oklikou přes holandskou optickou firmu De Oude Delft, nasazena na vysílání příspěvků do Televizních Novin. Krásné, tiše vrnící mašinky dostaly přezdívku "šicí stroje". Protože ale signál těchto skutečně jednoduchých strojů nebylo možno režijně zpracovat, byly nakonec nahrazeny standardními stroji Ampex VR2000. Nahrazeny byly i proto, že v srpnu 1968, během okupace Měšťanské Besedy bratrsky pomáhajícími sovětskými vojsky, bylo příslušné pracoviště TMZ-3, včetně oné dvojice "šicích strojů", poněkud poškozeno.

Ohleduplněji se tenkrát zachovali kek velikým kvadruplexním Ampexům. Možná i proto, že nápisy AMPEX četli ''azbučně'' jako AMRECH, a brali je více bratrsky...

Na jedné straně to byl malý a lehký přenosný stroj VR-3000, jeho protějškem pak veliký, těžký a neuvěřitelně složitý studiový stroj AVR-1. Zde byla zahájena i vítězná cesta elektronického, počítačem řízeného střihu, pokračující posledním typem, AVR-3 (1980), který již byl pro tento účel přímo konstruován. Jednoduchý studiový stroj AVR-2 přinesl digitální zpracování obrazového signálu v korektoru časové chyby, a nepřehlédnutelný gigant s názvem ACR-25 byl počítačem řízený kazetový "kolotoč", umožňující bleskurychlé odbavování pětadvaceti speciálních, až šestiminutových kazet s dvoupalcovým páskem. V Americe měl tento stroj odbavovat televizní reklamy, v ČST byl určen pro odbavování příspěvků do Televizních Novin - a v obou rolích obstál znamenitě.

Pásek stoupal či klesal, ovinut kolem válcové plochy a rotující hlava zapisovala ve spirále pozvolně stoupající stopu od jednoho kraje pásku ke druhému. Stopu tak dlouhou, že se na ní vešel celý televizní půlsnímek. Zařízení přitom jednoduché, mechanicky i elektricky mnohem méně náročné než příčnýprofesionální quadruplexnístroj záznams příčným quadruplexním záznamem. StrojeTyto přístroje tak mohly být mnohem dostupnější i cenově. Zde se uplatnila v plné míře agilnost japonských výrobců, kteří zde získávali zkušenosti, které později bohatě zúročili.

Společným problémem těchto jednoduchých strojů bylo to, že přehrávaný obrázek nebylo možno uvést do plného souběhu s referenční (studiovou) synchronisací, takže jej nebylo možno režijně zpracovat. Časová nestabilita signálu byla taková, že na modernějších televizorech s nepřímou synchronisací se obrázek kroutil a ustřeloval. Kompenzovat tuto časovou chybu bylo nad možnosti techniky šedesátých let, kdy tyto stroje zahájily svou cestu světem, který si nenápadně, o to však úporněji, dobývaly.

Odpovědí byl úžasný kousek technické frajeřiny, kdy se dvě špičkové firmy spojily a navzájem trumfovaly, která z nich svůj díl práce odvede dokonaleji a precisněji. Zda to bude polský emigrant, původní profesí hodinář, Stefan Kudelski nebo ruskýhvězdný tým kolem ruského emigrantemigrana, AlexanderAlexandra M. PonjatovPonjatova.

Vznikl tak nádherný technický klenot; '''Nagra-Ampex VPR-5'''. Plnokrevný, neuvěřitelně lehounký stroj, který by si zasloužil samostatnou knihu. Vrchol technické precisnosti a dokonalosti do nejmenšího detailu. [[Soubor:VPR-5.jpg|thumb|right|Úžasné zařízení, není liž?]]

SJak už řečeno, s vrcholy je to ovšem[[Bůh|bohužel]] tak, že další cestou vpřed už je jen postupný, nezadržitelný sestup.

Šikmý záznam nastartoval možnost vyrábět videomagnetofony cenově dostupné i pro domácí použití. Prvé páskovécívkové stroje s půlpalcovým páskem zůstávaly spíš pro poloprofesionální(polo)profesionální potřeby. Manipulace s cívkami a páskem přeci jen vyžadovala určitou zručnost. Široké veřejnosti proto začaly být nabízeny přístroje kazetové, kdy veškerá manipulace spočívala v zasunutí kazety do stroje a stisku příslušného tlačítka, což zvládl i totální [[Kňuba|nekňuba]].

Videokazeta nebyla horká novinka. Firma Sony předvedla svůj kazetový systém U-matic už v roce 1969 a ten se stal na dlouhá desetiletí skromným [[Potažmo|tažným]] koněm pro všemožné pomocné práce v profesionálních studiích. Časem dorostl i profesionálních kvalit a stal se nepostradatelným pro zpravodajskou práci v terénu. Na rameni reportážní kamera a u pasu záznamový stroj - to byl nesporný pokrok.

Sony totiž nabízel jednu horkou novinku. VideorekordérKazetový videorekordér spojený s televizní kamerou do jednoho celku. Konstrukčně vynikající kazeta Betamax měla dostatečně malé rozměry na to, aby tak mohl být uveden stroj zcela nové kategorie - '''''camcorder'''''.