Vzpomínky na socialismus: Porovnání verzí

{{Quote|Socialismus je nejpokrokovější a nejspravedlivější společenské zřízení na světě|Stalin|J.V.Stalin}}

[[Soubor:Harnett.fortune.jpg|thumb|Protikladem komunismu je zločinný kapitalismus. Na ilustrační fotografii, kterou laskavě poskytnul Necyklopedii milovaný vůdce [[Jiří Paroubek]] se nevinné děti proletářuproletářů živí sběrem odpadků na smetišti na [[Smíchov|Smíchově]] za vlády [[ODS|Václava Klause]]]].

Základem socialistckésocialistické ekomnomikyekonomiky je centrální plánování naprosto všeho. Počínaje počtem roliček toaletního papíru až po pastičky na myši[[myš]]i. To teoreticky vyžaduje absolutní předvídavost ([[0|nejméně]] kvalit Sibyly), a to soudruzi rozhodně nebyli. Vždy se vycházelo z [[2084|dobrých součtů]] [[Pí|špatných čísel]], v krajním případě z ''[[Ultrapolitologie|odborného odhadu]]''. Odborný odhad spočíval v pohledu z okna a byl ovlivněn momentální náladou odhadce. Pro podniky to znamenalo předepsaný plán splnit za každou cenu, tedy aspoň na papíru. [[Čísla]] se vycucala z [[Prostředníček|prstu]] a bylo dobře. Standardně plnění plánu bránilo pět úhlavních nepřátel budování socialismu (čtevro ročních období a imperialisté). V krajním případě se nesplnění svedlo na ''objektivní potíže'', pod kterým pojmem si mohl každý představit, co chtěl. Nejdůležitějším a nejváženějším funkcionářem v podniku byl člověk, lidově zvaný ''zdůvodňovač'', snad dnešní P.R. Lidé předstírali že [[Práce|pracují]], podnik předstíral, že jim platí. Vše bylo přísně organizováno, iniciativa, pokud nebyla nařízena, byla trestná.

Organizace fungovala jako všechno, t.zn. mizerně. Například socialističtí [[Zemědělství|zemědělci]] měli jako jiní pracující nárok na dovolenou. Kdy si ji měli vybrat? No samozřejmě o žních. Že se pak v zemědělství nedostávalo pracovních sil v době špičkových prací? Co na tom, na pomoc zemědělcům byli dobrovolně nahnáni lidi z továren a studenti. Všichni s láskou jistě vzpomínají na pracovní aktivy, desetiminutovky a pod. Mělo to svůj půvab, zásadně v pracovní době (tedy za [[peníze]]), vhodnou diskuzí se [[Oheň|zapáleným]] soudruhem referentem se taková věc [[Přetržená|hravě dala protáhnout]] klidně na dvě hodiny,. nežNež se pracující rozešli na pracoviště byl oběd, no a potom to bylo do padla již [[Kopec Srandy|sranda]].

Docela lze pochopit soudruhy, kterým se stýská, například po frontách na cokoliv. Člověk si krásně popovídal a lidi k sobě měli tak jaksi blíž, protože je stmelovala zlost, že kolikrát frontu stáli zbytečně, protože se na ně nedostalo.

Jedním z mála produktů, který nebyl nedostatkový, byl [[alkohol]]. Byl levný a dostupný širokým masám pracujících. Pili funkcionáři, pili všichni. Zákoník práce sice striktně zakazoval požívávípožívání alkoholu na ''půdě'' podniku, a tak všichni usoudili, proč by měli chodit pít na půdu a pili proto rovnou na pracovišti. Zemědělci pili na polích také, protože v ZP nebyla řeč o'' půdě'' ''zemědělské''. Doma lidé tolik nepili, protože doma museli něco dělat a na pití nebylo tolik času jako v práci.

Kriminalita byla dámenší, seprotože říci,v jakopolicejním státě si většina lidí nedovolila ani všudeuprdnoute. Socialismus ale rozšířil trestní zákoník o trestné činy jako pobuřování, opuštění republiky a významný § 132 - rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví. Lidi kradli jako straky, ale lze říci, že z nutnosti. Ne že by neměli peníze třeba na kilo hřebíků, ale v obchodě je nedostali, tak si je vzali v práci. Konec konců majtekmajetek patřil všem, tak si vlastně brali ze svého. Koho chytli, byl potrestán (obyčejný kmán). Kradl-li však funkcionář, byl přesunut z očí, zpravidla do vyšší funkce (funkcionáři však nekradli hřebíky, to neměli zapotřebí). Kradení se postupně stalo národním zvykem, platilo heslo: "Kdo nekrade, okrádá rodinu".