Výčepní stolice: Porovnání verzí

{{Quote|Můj muž ale nevydržel v jedné hospodě vždycky si dal jedno pivo a šel zase za sluncem dál... Dopolední slunce bývalo U Kloučků a šenk září a hlavně můj muž býval nadšený ozářeným sluncem se třpytícím šenkem ve kterém se třpytily pípy a celý ten poniklovaný výčepní stůl ta '''výčepní stolice''' a můj muž v tom slunci sedával v šenku a byl v nových šatech a měl dojem že je v kostele na velké mši a každý výčepák v tom slunci mu připadal jako kněz ve slavnostním rouchu a můj muž měl dojem že takhle asi vypadají katolická nebesa ta hierarchie nebeská že každý pingl je andělíček a každý výčepák je archanděl Gabriel a andělíčci roznášejí krásná piva ale to nejsou piva to je svatá Eucharistie a takový vedoucí v bílém plášti to je svatý Petr který bdí nad kvalitou jídel a nad řízností piva a můj muž a ostatní pivní hosté a vůbec všichni hosté jsou věřící kteří přišli nikoliv jen na dopolední a odpolední mši ale všichni tady co pijí pivo zaliti sluncem všichni jsou sbor blažených sbor kterého se už netýká ani pobyt v pekle ani pobyt v očistci tady už se zlatými sklenicemi piva sedí všichni ti kteří se dostali do finalových soutěží a všichni tady jsou vyvolení a všichni jsou Beránci Boží a všichni přijímají tělo i krev Páně v podobě řízného piva a něžné smetanové pěny... Proto můj muž si brával jen jeden den dovolené protože jeden den býval v nebi.|Bohumil Hrabal: Vita Nuova}}▼