Vojenská základní služba: Porovnání verzí

''" {{Quote|Predovšetkým bdelost a skromnosť, súdruhovia.|Vojenská základní služba|podplukovník Fako k "''vojákům}}

Po dovršení osmnáctého roku věku byl každý mladý muž pozván na vojenskou správu a byl zapsán do seznamu branců. Pro mladíka znalého věci to byl jasný signál, že je nejvyšší čas začít shánět dokumenty o svém chatrném zdravotním stavu. Bylo totiž možno očekávat v brzké době povinnost dostavit se k odvodu, před nímž bylo nutno absolvovat prohlídku vojenskými lékaři. Dlužno podotknout, že od dob [[Franta Pepa Jednička|mocnářství]] se lékařské[[lékař]]ské vojenské prohlídky příliš nezměnily. Zdravotní stav nebožáka byl vždy posuzován dle potřeb [[armáda|armády]], na nějaké zdravotní neduhy nebyl brán příliš zřetel, vše záleželo na tom, kolik nových vojáků armáda požadovala. Byl-li požadavek vysoký a branců málo, bylo to jako [[smrt]], brali vše. Jen málokomu se podařilo, že neprošel a stal se hrdým majitelem tzv. ''modré knížky'', která člověka zbavovala povinnosti sloužit v armádě. Jakmile byl člověk schválen že vyhovuje, stával se tak zvaným odvedencem a čekal již jen na povolávací rozkaz. Odvod byl tolerovanou příležitostí, kdy se budoucí hrdinové mohli beztrestně opít do němoty.

Povolanec obdržel povolávací rozkaz, kde mu bylo určeno kde a v kolik se má hlásit v kasárnách. Dále obdržel dva dny placeného volna na vyřízení osobních záležitostí, stranickým předsedou byl nabádán, aby neuděl rodné vsi či zaměstnavateli ostudu, a také obdržel bezplatný lístek na dráhu. Povolanec se tedy dostavil na [[Brněnské hlavní nádraží|nádraží]], kde již byla spousta dalších nešťastníků a přes přísný zákaz se všichni opili. Po strastiplné cestě vstoupil nyní již nováček do kasáren. Zásadou bylo, že byl-li někdo z Aše, rukoval do [[Východné Slovensko|Humenného]] a naopak.

Je to velký komplex budovaný již od dob mocnářství. Kasárna se vyznačují především rozlehostí a neustálým řevem poddůstojníků a přiblblých mazáků. Zkušenost říká, že čím menší mozek, tím větší a mocnější hlasivky. Po nástupu je nováček, neboli bažant či holub (další rok prakticky jiné oslovení neuslyší) zbaven civilu, ostříhán, vykoupán a vybaven haldou krámů pro něho neznámého účelu. Za neustálého řevu a křiku je mu přidělena postel, přikázáno, kam si má dát všechny ty krámy a potom má chvíli klidu, ale to jenm dočasu.

Je třeba si honit triko, aby pracující mohli v klidu budovat. Za příklad jsou mu neustále dáváni [[Sovětský svaz|sovětští]] vojáci, což u normálního člověka brzy vyvolá pocit k nim ne zrovna přátelský. Kupodivu dril má své opodstatnění, jak říkají staří válečníci, mozek se může zastavit, ale ruce a nohy ne.

Strava vojáků stojí většinou za [[hovno]]. Nedá se říci, že by měli hlad, to jistě ne, ale zlatá kantýna někde ve fabrice. Stručně lze stravu charakterizovat jako výživnou a sytou, rozhodně však ne chutnou. Konec konců vojenští kuchaři jsou v civilu vším možným, jen ne kuchaři a vojna není [[kojení|kojná]], soudruzi.

PŠM je nedílnou součástí výchovy socialistického vojáka. Koná se v neděli dopoledne, kdy si jenom bláhovec myslí, že by mohl mít chvilku klidu. Účast je povinná u mužstva velmi "oblíbená". PŠM je méně uvědomělými vojáky nazýváno ŠMOK (Školení Mužstva O Kundě). Někdy to bývala i zábava, takové kraviny jako na PŠM člověk jen tak neslyšel, vcelku to záviselo na inteligenci přednášejícího důstojníka. Jeho IQ často nedosahoval ani velikosti čísla podprsenky jeho manželky a pak to opravdu stálo za to. Bohužel v každém případě házel perly sviním, vojáci slyšeli, ale nedbali.

Pokud měl voják na vycházku nárok a skutečně ji dostal, sloužila výhradně ke konzumaci alkoholu[[alkohol]]u a vyhledávání styku s pochybnými ženštinami. Co taky jiného dělat v posádkovém místě, kde každá hospoda připomíná vojenskou schůzi. Vojáci jsou vynalézaví a tak jim často, jak se říkalo, uděloval vycházku kapitán Plot nebo major Díra.