Ross Hedvíček: Porovnání verzí
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
bez shrnutí editace
(Erv-bot Ikarie XB1 nahrazuje text (- obchod + obchod)) |
Bez shrnutí editace |
||
|
Zpověď novinářského exkrementa
Poprvé v životě jsem minulý týden zalitoval, že jsem se nevypracoval ve všeobecně respektovanou politickou autoritu. Nemyslím v nějakého obyčejného sekretariátního předáka, co se poflakuje v některém z malostranských paláců, vymetá cenově přívětivé vrchnostenské osvěžovny, pochrupuje v poslanecké lavici, občas plácne nějakou blbinu a sem tam pro něco zvedne ruku. Mám na mysli opravdového státnického velikána, víte, takového, co mu jsou otevřeny dokořán nejvznešenější kongresové sály světa, co smí nejen být nablízku nejvzácnějším osobnostem pla- nety, nad nimiž už je jenom Bůh, ale dokonce s nimi může komunikovat. To bych pak zajisté trávil závěr letošního září v New Yorku, lebedil bych si v křesle delegáta 62. Valného shromáždění OSN a pozorně naslouchal nápadům osvícených řečníků, co ještě na Zemi zlepšit pro blaho veškerého lidstva.
A určitě bych vřele souhlasil s řečníkem z nejnápaditějších, s naším panem prezidentem Klausem, když hovořil o tom, že OSN roku 2007 je instituce stejně zbytečná jako nákladná, není-li ochotna se zgruntu předělat, aby odpovídala potřebám dnešní doby. Krásně to řekl český tatíček: »OSN roku 2007 musí podle mého názoru odrážet svět roku 2007, a ne svět v roce 1945.« Nojo, jenže... Asi bych se neudržel a přihlásil se do diskuse. A jak to přijde, slovutný reformátore, položil bych zdvořilý dotaz, že OSN roku 1945 zatouchá a země česká nikoliv? Proč vám Praha nečpí plesnivinou stejně jako New York, když tam před pár lety zposvátněly Benešovy dekrety, z dnešního pohledu stejně pitomé a slušnými lidmi nepřijatelné jako například ostudné složení Rady bezpečnosti? A kdopak to byl, vašnosto, kdo se nejvíc přičinil o to, že na počest jejich autora, nestoudného bijce národnostních menšin a viníka utrpení zástupů nevinných lidí, vznikl v Česku speciální zákon o jeho zásluhách a vztyčovaly se pomníky, z nichž jeden vám trčí na Hradě přímo pod nosem?
Asi bych se potom sebral a spěchal přes oceán domů přispět všemi skromnými silami všeobecně respektované autority k výměně křivohubého prezidenta za osobnost, jíž lze věřit aspoň nos mezi očima. Ovšemže bych ve stověžaté matičce nalezl houf zoufalců, kterak se dílem přehrabují v hromádce nýmandů, některým z nichž by Klause chtěli-nechtěli nahradit, dílem se už zase zapřísahají, že tentokrát je to opravdu, ale opravdu naposledy. Jako každých pět let se krátce před neskonale trapnými prezidentskými trhy náhle rozpomínají na přání většiny podhradí rozhodovat o svém tatíčkovi přímo, což každý odpovědný, demokratický a na svém místě právem jsoucí tribun lidu samozřejmě musí respektovat. Ostatně - pozor! - na dveře už začínají klepat další, sice »pouze« regionální, ale přece jenom volby. A zase jako vždycky všichni víme, že je to lež, trik, podfuk, švindl. Také je to jediná česká jistota: když novinářský póvl napíše, že většina našich politiků jsou prolhaní podvodníci, nemůže se mýlit.
Takže jsem vlastně rád, že jsem to dotáhl jen na nepatrného pisálka, na pouhou molekulu v žurnalistické žumpě a ne na politickou veličinu Czech Made. Je mi sice odepřeno kochat se důstojností chrámů moci zevnitř a nadýmat se vlastní důležitostí, zato se ale každému mohu podívat zpříma do očí.
-zap-
{{Nebezpečí vandalů|329 082 441}}
| |||