23 105
editací
František Doucha: Porovnání verzí
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
m
přehozeny sekce
(zapomenutý génius) |
m (přehozeny sekce) |
||
|
{{TOCright}}
{{Varování|Tento článek je pravdivý. František Doucha je skutečná osoba}}
'''František Doucha''' (1810-1874) byl [[Češi|český]] [[národnost|národní]] buditel, kněz, [[pedagog]], [[překlad]]atel a grafoman. Zřejmě největší český [[Henryk Lahola|intelektuál]] a učitel od doby [[Komenský|Jana Ámose Komenského]].
V dobových životopisech se můžeme dočíst následující skutečnosti z jeho [[život]]a:▼
*Vystudovav [[Malá Strana|malostranské]] gymnasium při skrovném dostatku hmotném dosti těžce, oddal se potom stavu kněžskému. V arcibisk. semináři teprve duch jeho se probudil; stal se uvědomělým Čechem a vytknul si vyšší cíle...▼
*Bylo mu se omeziti na vykonávání bohoslužby v rodinách šlechtických. Tak pobýval nejdříve u Bedř. rytíře Neupaura v Golčově Jeníkově, pak u Karla hr. Pachty na Mníšku a v Praze, kdež setrval až do smrti hraběte i hraběnčiny r. 1847, po čemž r. 1848 pro dobu zimní přijal hostinský byt v minoritském klášteře pražském, kdežto ostatní čas trávil dále na statcích hrabat Harrachů, Trauttmansdorffů, Schönbornů, Šternberků, Černínů, u hraběte [[Kouření|Deyma]], Rud. Chotka, Westfalena, u Valdšteinů, u conta Veitha a j. Bezděčná prázdeň tato získala Douchu našemu písemnictvu. Od roku 1838 objevuje se jméno jeho mezi přispěvateli [[Kwěty české|předních časopisů]] našich čím dále hojněji...▼
*[[Praha|Pražan]] Doucha, zvyklý jen mluvě spisovné, v níž se za bohosloveckých let úspěšně vzdělal, a nanejvýš volnému nářečí pražskému, v Petrovicích pojednou se ocitl v jiné vrstvě dialektické, slyšel tvary zachovalejší. slova a obraty nové, neznámé; i jal se hned vše zapisovati a pilně po nich slíditi.▼
*K překládání přivedl Douchu nejdříve [[úřad]], jejž z [[první lásky|lásky]] [[Slované|slovanské]] na se vzal v lužickém semináři pražském. [[Stroj času|Vypomáhal totiž Hankovi]] v přednáškách a cvičeních slavistických a po jeho smrti vedl je sám...▼
*[[Štěstí|Šťastný]] začátek podnítil překladatelskou činnost Douchovu k dílům dalším. Přiučiv se 14 cizím jazykům, užil této znalosti na prospěch literatury tím, že význačné plody básnické z jednotlivých jazyků převáděl na český, při čemž hlavně dbal rozmanitých forem poetických, aby osvědčil lepotvárnost našeho jazyka a naopak zase obzor domácího čtenářstva rozšířil. Douchou uveden k nám Puškin, Mickiewicz, Preširn, Preradović a Kukuljević, skoro všichni básníci hornolužičtí a dolnolužičtí... ale zvláště vděčně mu bude vzpomínáno, že jsa již od mládí přítelem divadla, zvolil si ku překladu též kusy nepřekonaného mistra dramatu W. Shakespearea. ... Doucha také velebnou poesii Danteovu poprvé oděl v roucho české...▼
*Přes 80 obrázkových knížek a naučných sbírek veršovnických nese jméno Douchovo. Kratinké povídky o nakládání se zvířaty jsou první v řadě jejich... Čelnější spisky další mají názvy: Poupátka, Záhonek malých, Květný sádek, [[Zelená|Zelený luh]], Klasné pole, Pravidla života v podobnostech, [[Uživatel:Trnka|Trnky]], Na pravo - na levo, Bodláčky, Lipový věnec, Pestré kvítí atd.▼
*Samostatně psal výchovné knížky pro mládež a velmi oblíbené veršované spisy o ochraně stromů. Z přemíry takovéto práce mu dokonce ochrnula pravá ruka, ale naučil se psát levou.▼
*[[Erekce|Pružnost Douchova péra]] neochabla ani u vysokém věku. Počav prací sběratelskou, rozpínal činnost svou pořád dál a výše, psal do všech časopisů českých a účastnil se každého díla; proto záhy se mu dostalo v odměnu důvěry národa i [[Adolf Hitler|vůdců]] jeho. R. 1848 byl zvolen členem slovanského sjezdu, později údem král. učené společnosti české...▼
*A tento milý [[Bílá paní|zjev]] kněze-spisovatele z dob buditelských obestírá ještě půvab příkladné skromnosti, tak že právem 70. narozeniny (r. 1880) a zvl. kněžské druhotiny Douchovy (r. 1884) zavdaly příležitost nejpřednějším našim [[muž]]ům, spolkům a časopisům, aby oslavenci projevena byla uznalost a vděčnost [[nádor|národa]], kterémuž věnoval všecky síly ducha i těla.▼
{{Wikipedie0|František_Doucha|František Doucha}}
== Největší zásluha Františka Douchy ==
[[Vědecký tým Necyklopedie]] podrobným zkoumáním jednotlivých etap Douchova životopisu dospěl k odvážné teorii: František Doucha byl učitelem [[Jára Cimrman (rozcestník)|Járy Cimrmana]]. Nikdo jiný by nedokázal vzdělat takového génia. Mezi Čechy však vládně [[český statistický úřad|průměrnost]] a podprůměrnost. Jakkoliv Cimrman nezapomněl na svého učitele, vykládal o něm svým žákům, přesto nikdo o něm nechtěl slyšet. Cimrman ostatně záhy také upadl v zapomnění... Zde se navíc osvědčila Cimrmanova pedagogická teorie, že děti 90% učiva zapomenou, a Cimrman těchto 90% učiva věnoval právě svému učiteli.
== Detaily ze životopisu Františka Douchy ==
▲V dobových životopisech se můžeme dočíst následující skutečnosti z jeho [[život]]a:
<i>
▲*Vystudovav [[Malá Strana|malostranské]] gymnasium při skrovném dostatku hmotném dosti těžce, oddal se potom stavu kněžskému. V arcibisk. semináři teprve duch jeho se probudil; stal se uvědomělým Čechem a vytknul si vyšší cíle...
▲*Bylo mu se omeziti na vykonávání bohoslužby v rodinách šlechtických. Tak pobýval nejdříve u Bedř. rytíře Neupaura v Golčově Jeníkově, pak u Karla hr. Pachty na Mníšku a v Praze, kdež setrval až do smrti hraběte i hraběnčiny r. 1847, po čemž r. 1848 pro dobu zimní přijal hostinský byt v minoritském klášteře pražském, kdežto ostatní čas trávil dále na statcích hrabat Harrachů, Trauttmansdorffů, Schönbornů, Šternberků, Černínů, u hraběte [[Kouření|Deyma]], Rud. Chotka, Westfalena, u Valdšteinů, u conta Veitha a j. Bezděčná prázdeň tato získala Douchu našemu písemnictvu. Od roku 1838 objevuje se jméno jeho mezi přispěvateli [[Kwěty české|předních časopisů]] našich čím dále hojněji...
▲*[[Praha|Pražan]] Doucha, zvyklý jen mluvě spisovné, v níž se za bohosloveckých let úspěšně vzdělal, a nanejvýš volnému nářečí pražskému, v Petrovicích pojednou se ocitl v jiné vrstvě dialektické, slyšel tvary zachovalejší. slova a obraty nové, neznámé; i jal se hned vše zapisovati a pilně po nich slíditi.
▲*K překládání přivedl Douchu nejdříve [[úřad]], jejž z [[první lásky|lásky]] [[Slované|slovanské]] na se vzal v lužickém semináři pražském. [[Stroj času|Vypomáhal totiž Hankovi]] v přednáškách a cvičeních slavistických a po jeho smrti vedl je sám...
▲*[[Štěstí|Šťastný]] začátek podnítil překladatelskou činnost Douchovu k dílům dalším. Přiučiv se 14 cizím jazykům, užil této znalosti na prospěch literatury tím, že význačné plody básnické z jednotlivých jazyků převáděl na český, při čemž hlavně dbal rozmanitých forem poetických, aby osvědčil lepotvárnost našeho jazyka a naopak zase obzor domácího čtenářstva rozšířil. Douchou uveden k nám Puškin, Mickiewicz, Preširn, Preradović a Kukuljević, skoro všichni básníci hornolužičtí a dolnolužičtí... ale zvláště vděčně mu bude vzpomínáno, že jsa již od mládí přítelem divadla, zvolil si ku překladu též kusy nepřekonaného mistra dramatu W. Shakespearea. ... Doucha také velebnou poesii Danteovu poprvé oděl v roucho české...
▲*Přes 80 obrázkových knížek a naučných sbírek veršovnických nese jméno Douchovo. Kratinké povídky o nakládání se zvířaty jsou první v řadě jejich... Čelnější spisky další mají názvy: Poupátka, Záhonek malých, Květný sádek, [[Zelená|Zelený luh]], Klasné pole, Pravidla života v podobnostech, [[Uživatel:Trnka|Trnky]], Na pravo - na levo, Bodláčky, Lipový věnec, Pestré kvítí atd.
▲*Samostatně psal výchovné knížky pro mládež a velmi oblíbené veršované spisy o ochraně stromů. Z přemíry takovéto práce mu dokonce ochrnula pravá ruka, ale naučil se psát levou.
▲*[[Erekce|Pružnost Douchova péra]] neochabla ani u vysokém věku. Počav prací sběratelskou, rozpínal činnost svou pořád dál a výše, psal do všech časopisů českých a účastnil se každého díla; proto záhy se mu dostalo v odměnu důvěry národa i [[Adolf Hitler|vůdců]] jeho. R. 1848 byl zvolen členem slovanského sjezdu, později údem král. učené společnosti české...
▲*A tento milý [[Bílá paní|zjev]] kněze-spisovatele z dob buditelských obestírá ještě půvab příkladné skromnosti, tak že právem 70. narozeniny (r. 1880) a zvl. kněžské druhotiny Douchovy (r. 1884) zavdaly příležitost nejpřednějším našim [[muž]]ům, spolkům a časopisům, aby oslavenci projevena byla uznalost a vděčnost [[nádor|národa]], kterémuž věnoval všecky síly ducha i těla.
</i>
== Externí odkazy ==
| |||