František Doucha
|
Varování: Tento článek je pravdivý. František Doucha je skutečná osoba. |
|
František Doucha (1810–1884) byl český národní buditel, kněz, pedagog, překladatel a grafoman. Zřejmě největší český intelektuál a učitel od doby Jana Ámose Komenského.
| Článek František Doucha dokazuje, že mnohé z toho, co se píše na Českopedii je opsáno z Necyklopedie. |  |
[editovat | editovat zdroj]
Přes to všechno, co dokázal, je František Doucha v dnešní době zcela zapomenut. To nemohlo být způsobeno pouze přirozenou českou nevděčností, vždyť jinak jsou čítanky velmi zaplněny různými pisálky 19. století, kteří beztoho jen opisovali od Douchy.
V tomto případě ale nemůže být řeč o tom, že by byl zapomenut náhodou, tak jak probíhá přirozený proces zapomínání věcí minulých. Někdo zcela jistě chtěl, aby byl Doucha zapomenut. O tom svědčí i následující anonymní zvolání Doucha je vůl, jehož autor patrně vůbec nevěděl, kdo byl Fr. Doucha.
Zatím můžeme jen spekulovat, zda za úmyslným zapomenutím tohoto génia byli národovci, Masarykovci či komunisté. Nejspíše to byli všichni jmenovaní. Rovněž motiv a důvod k tomu, aby byl zapomenut, musel být velmi silný.
Největší zásluha Františka Douchy[editovat | editovat zdroj]
Vědecký tým Necyklopedie podrobným zkoumáním jednotlivých etap Douchova životopisu dospěl k odvážné teorii: František Doucha byl učitelem Járy Cimrmana. Nikdo jiný by nedokázal vzdělat takového génia. Mezi Čechy však vládne průměrnost a podprůměrnost. Jakkoliv Cimrman nezapomněl na svého učitele, vykládal o něm svým žákům, přesto nikdo o něm nechtěl slyšet. Cimrman ostatně záhy také upadl v zapomnění... Zde se navíc osvědčila Cimrmanova pedagogická teorie, že děti 90 % učiva zapomenou, a Cimrman těchto 90 % učiva věnoval právě svému učiteli.
Detaily ze životopisu Františka Douchy[editovat | editovat zdroj]
V dobových životopisech se můžeme dočíst následující skutečnosti z jeho života:
- Vystudovav malostranské gymnasium při skrovném dostatku hmotném dosti těžce, oddal se potom stavu kněžskému. V arcibisk. semináři teprve duch jeho se probudil; stal se uvědomělým Čechem a vytknul si vyšší cíle...
- Bylo mu se omeziti na vykonávání bohoslužby v rodinách šlechtických. Tak pobýval nejdříve u Bedř. rytíře Neupaura v Golčově Jeníkově, pak u Karla hr. Pachty na Mníšku a v Praze, kdež setrval až do smrti hraběte i hraběnčiny r. 1847, po čemž r. 1848 pro dobu zimní přijal hostinský byt v minoritském klášteře pražském, kdežto ostatní čas trávil dále na statcích hrabat Harrachů, Trauttmansdorffů, Schönbornů, Šternberků, Černínů, u hraběte Deyma, Rud. Chotka, Westfalena, u Valdšteinů, u conta Veitha a j. Bezděčná prázdeň tato získala Douchu našemu písemnictvu. Od roku 1838 objevuje se jméno jeho mezi přispěvateli předních časopisů našich čím dále hojněji...
- Pražan Doucha, zvyklý jen mluvě spisovné, v níž se za bohosloveckých let úspěšně vzdělal, a nanejvýš volnému nářečí pražskému, v Petrovicích pojednou se ocitl v jiné vrstvě dialektické, slyšel tvary zachovalejší. slova a obraty nové, neznámé; i jal se hned vše zapisovati a pilně po nich slíditi.
- K překládání přivedl Douchu nejdříve úřad, jejž z lásky slovanské na se vzal v lužickém semináři pražském. Vypomáhal totiž Hankovi v přednáškách a cvičeních slavistických a po jeho smrti vedl je sám...
- Šťastný začátek podnítil překladatelskou činnost Douchovu k dílům dalším. Přiučiv se 14 cizím jazykům, užil této znalosti na prospěch literatury tím, že význačné plody básnické z jednotlivých jazyků převáděl na český, při čemž hlavně dbal rozmanitých forem poetických, aby osvědčil lepotvárnost našeho jazyka a naopak zase obzor domácího čtenářstva rozšířil. Douchou uveden k nám Puškin, Mickiewicz, Preširn, Preradović a Kukuljević, skoro všichni básníci hornolužičtí a dolnolužičtí... ale zvláště vděčně mu bude vzpomínáno, že jsa již od mládí přítelem divadla, zvolil si ku překladu též kusy nepřekonaného mistra dramatu W. Shakespearea. ... Doucha také velebnou poesii Danteovu poprvé oděl v roucho české...
- Přes 80 obrázkových knížek a naučných sbírek veršovnických nese jméno Douchovo. Kratinké povídky o nakládání se zvířaty jsou první v řadě jejich... Čelnější spisky další mají názvy: Poupátka, Záhonek malých, Květný sádek, Zelený luh, Klasné pole, Pravidla života v podobnostech, Trnky, Na pravo - na levo, Bodláčky, Lipový věnec, Pestré kvítí atd.
- Samostatně psal výchovné knížky pro mládež a velmi oblíbené veršované spisy o ochraně stromů. Z přemíry takovéto práce mu dokonce ochrnula pravá ruka, ale naučil se psát levou.
- Pružnost Douchova péra neochabla ani u vysokém věku. Počav prací sběratelskou, rozpínal činnost svou pořád dál a výše, psal do všech časopisů českých a účastnil se každého díla; proto záhy se mu dostalo v odměnu důvěry národa i vůdců jeho. R. 1848 byl zvolen členem slovanského sjezdu, později údem král. učené společnosti české...
- A tento milý zjev kněze-spisovatele z dob buditelských obestírá ještě půvab příkladné skromnosti, tak že právem 70. narozeniny (r. 1880) a zvl. kněžské druhotiny Douchovy (r. 1884) zavdaly příležitost nejpřednějším našim mužům, spolkům a časopisům, aby oslavenci projevena byla uznalost a vděčnost národa, kterémuž věnoval všecky síly ducha i těla.
