Podnikatel: Porovnání verzí

V mládí náš podnikatel XY nevynikal ani pílí, ani inteligencí. Rodičům ani [[pedagog|pedagogům]] rozhodně radost nedělal. V čem pak rozhodně vynikal, byla [[lenost]] a neuvěřitelná mazanost (pro přesnost vyčuranost). Vzhledem k nevalnému prospěchu se po Základní škole šel vyučit zedníkem, což se mu jakýmsi zázrakem podařilo. Po [[vojenská základní služba|vojně]] se stal zaměstnancem OSP (Okresního stavebního podniku) jednak proto, že se tam nikdo moc nepředřel, na kvalitě [[práce]] zde nikdo příliš nebazíroval a hlavně velmi snadno oa hodně se zde kradlo. To bylo velmi důležité, protože náš XY potřeboval zůstat svěží na melouchy a na ně taky potřeboval materiál a jen blázen by ho kupoval, když zde ho byly haldy a zadarmo. Melouchy se tak postupně staly hlavním zdrojem jeho obživy.

Restaurace kapitalismu zasadila našemu milému XY ránu. OSP byl zprivatizován a nový chlebodárce začal čím dál tím víc požadovat [[práce|práci]] místo flákání a dokonce práci kvalitní. Také s kradením byl pomalu konec. Tehdy si náš pan XY řekl, že na cizí se dřít nebude a udělá se pro sebe. Založil tedy nejprve živnost, později pak firmu, která čítala jeho a dva Ukrajince, jako pomocné síly). Pan XY zpočátku překonal vrozenou [[lenost]] a pracoval s vervou ke spokojenosti zákazníků. Potom však převýšila jeho hlavní vlastnost - mazanost. Položil si otázku, proč by se měl dřít, když se mohou dřít jiní, a on by se z toho mohl mít dobře. Tak vznikl pan podnikatel. Opatřil si fialové sako, černé polobotky, bílé ponožky a hlavně kufřík (uniforma podnikatelů devadesátých let). Rozmáchl se opravdu velkoryse, rozjel to, tak říkajíc, ve velkém. Nasliboval kde komu kde co, vzal si úvěr (jak snadné v té době), s placením závazků nespěchal (jiní taky neplatí, tak co), žil si na vysoké noze. A tak se stalo, že se mu situace pomalu začala vymykat z rukou.

Doba se začala měnit (toho si pan podnikatel XY pro velkou zaneprázdněnost velkoryse nevšímal, co mu taky kdo může, má spoustu známostí atd.) a najednou se začali hlásit věřitelé a tvrdě se domáhat svého a kdyby jenom věřitelé, ani Finanční úřad nezůstal pozadu. Co teď ? Inu jednoduše. Převedl majetek na manželku a rozvedl se. Nic neměl, a věřitelé utřeli nos. Ale ošklivě se přepočítal. Jeho bývalá žena se od něho také něčemu přiučila, a náš milý pan XY utřel nos taky. Nyní tedy pobírá náš pan podnikatel sociální podporu (nepracuje, to tak), vysedává po [[U pavouka|hospodách]] a nadává na režim, který ho připravil o vše. Vypráví, kde by mohl být, kdyby; samozřejmě že za jeho situaci mohou [[oni]], kdo jiný. Snad se neupije a dočká se důchodu, ostatně má již zažádáno.

Takových lidí i v jiných oborech naštěstí není mnoho, ale stačili neskutečně pošpinit a zprofanovat titul podnikatel. Ostatně sdělovací prostředky k tomu velmi pohlypomohly. Klobouk dolů před těmi, co opravdu podnikají a jsou úspěšní.