20 241
editací
m (typo) |
m (typo) |
||
==Vstup do politiky==
Usoudil, že své schopnosti musí využít i v [[politika|politice]]. Založil tzv.
Když vypukla [[první světová válka]], rozšířil pověst, že byl [[trest smrti|popraven]], a [[tajemství|potají]] odcestoval do [[Švýcarsko|Švýcarsko]] a později do [[Paříž]]e. Tam všemožnými intrikami bránil předčasné uzavření míru a vymohl si aby mu byla podřízena československá vojska bojující na straně Dohody. Teď už zbývalo jenom založit někde vlastní stát, což znamená ovládnout nějaké to území.
==Prezidentem==
Tomáš Garrigue Masaryk se stal téměř doživotním [[Prezident Česka|prezidentem]] nově vzniklé republiky. Byl téměř tak starý jako císař [[Franta Pepa Jednička|František Josef I.]], takže přechod od monarchie k republice nebyl pro lidi zas takový šok. TGM také stejně jako císař, jezdil na [[dvounohý kůň|koni]] a připravoval založení prezidentské dynastie. Jenže do toho se vecpal [[Edvard Beneš]] a tak syn Jan Masaryk dosáhl pouze postu [[ministerstvo zahraničí|ministra zahraničí]]. TGM také po sobě nechal pojmenovat Masarykovo nádraží v [[Praha|Praze]] (do té doby se jmenovalo Státní nádraží). Podle legendy rozšiřované [[KSČ]] Masaryk v Duchcově u viaduktu osobně střílel do dělníků.
[[Soubor:Masaryk4.jpg|300px|right]]
==Odchod do ústraní==
V roce 1935 abdikoval, aby se prezidentem mohl [[nekonečno|konečně]] stát [[Edvard Beneš]]. 14. září 1937 se rozšířila zpráva, že TGM zemřel, a truchlilo celé
V roce 2002 budoucí Necyklopedista, který projížděl vlakem žst. Lužná u Rakovníka, spatřil T. G. Masaryka u stánku vedle nádraží, jak pil [[pivo|lahváče]] na stojáka. Připomeňme starší výrok profesora Masaryka, že loučení se má odbývat doma a nikoli na nádraží, kde by dojemné scény mohly pohoršit spolucestující a kde by loučící se lidé ještě museli zaplatit 10 haléřů za perónní lístek (ty byly zrušeny až později). Zde se T. G. Masaryk vskutku s nikým neloučil, sám si pil svého lahváče s klidem pravého filosofa.
|