Srbodlak: Porovnání verzí

'''Srbodlak''' je nadpřirozená bytost, která se již od 17. století objevovala ve folklóru obyvatel Hercegoviny. Později se pověst o srbodlakovi rozšířila i do [[Rakousko|Habsburské monarchie]] mezi [[Chorvaté|Chorvaty]], ale doložena je i u muslimských obyvatel v Bosně a na [[Kosovo|Kosovu]]. Mezi místním převážně chorvatským obyvatelstvem kolovala hrůzná pověst o srbodlaku, člověku[[člověk]]u, který se v noci proti vlastní vůli promění v [[Srbsko|Srba]] a škodí veškerému nesrbskému obyvatelstvu.

Je dokázáno, že srbodlaci neútočí na Srby. O tom může povyprávět jistý Čedo Dragutinović, který jednou v noci opilý usnul pod hvězdami a když se tak kolem půl třetí ráno probudil, skláněl se nad ním jakýsi Srb. Byl to div, protože v okolí poutního místa Međugorje se moc Srbů, jak známo, nevyskytuje. Čedo si v první chvíli myslel, že se dívá doma do zrcadla, ale než pořádně zjistil, že leží pod stromem v lese, tvor byl pryč. Že je člověk srbodlakem, zjistí nejčastěji až podle svých charakteristických příznaků. Usne doma v posteli a ráno se probudí někde úplně jinde s bolehlavem a naprostou ztrátou paměti na dobu celé předchozí noci. [[Vědecký tým Necyklopedie|Vědci]] dali srbodlactví vědecký název '''''serbantropie'''''. Tato nemoc je díky pravidelným honům na srbodlaky v 19. století již téměř vymýcena. Přesto se ale ještě dnes najdou hrůzné případy, které jsou považovány za srbodlactví. Případem je nedávno zemřelý penzionovaný chorvatský (srbodlactví bylo u Chorvatů považováno za definitivně vymýcené, a tak tím pádem velikou vzácností) generál Ivan Korade. Tento původně velice slušný a spořádaný člověk od jisté doby trpěl nespecifikovanými chorobnými stavy, až jednou byl podezříván z vraždy 3 lidí. Podezřelý se týden skrýval ve víkendové chatě, kde byl po nadlidském výkonu, co se týče člověka s jednou rukou, zastřelen chorvatskou elitní policejní jednotkou "Kobra". Mrtvý vypadal jako Ivan Korade. Svědkové ale tvrdí, že v době činů měl plnovous a hovořil srbsky.

Ve srovnání s chorvatským jazykovým prostorem a také Balkánským poloostrovem jsou v [[Čechy|Čechách]] a na [[Morava|Moravě]] zprávy o Srbodlacích velice řídké. Ale přeci jen se zde srbodlaci vyskytují. Z obecně známých kruhů jsou za srbodlaky považováni zejména [[Jan Kavan]] nebo Jaroslav Foldyna. Srbodlak v českém prostředí se vyznačuje v civilním životě[[život]]ě až nekritickou [[první lásky|láskou]] k Srbsku. Tento jev však není již tak častý jako za první republiky, kdy po prvním útoku Srbodlaka s lidskou obětí, který se týkal českých zemí ("atentát" na Ferdinanda), se do čela státu dostal známý srbodlak a ateista [[T. G. Masaryk|Tomáš Haryk Masaryk]]. Lidé se po něm stávali srbodlaky. Srbodlactví se vyskytuje zejména v zapadlých, nejčastěji vysokohorských oblastech. To znamená v Jeseníkách, Beskydech, [[Most-Chánov|Chánovských vrších]] (dříve [[Karlovarští Krušnohorci|Krušné hory]]) a v severovýchodním [[Kopřivnice|Kopřanstánu]] (starý Magdon byl srbodlakem zastřeleným při historicky jediném honu na srbodlaky v českých zemích roku 1847).

Dovolte mi jeden citát o Tomáši Haryku Masaryku: "Proměňoval se v Srba vždy při [[měsíc|měsíčku]], když bory šuměly a olše zpívaly svou záludnou a přesto tak krásnou píseň o strachu."

* [[T. G. Masaryk|Tomáš Haryk Masaryk]] (později používal místo "''h''" na počátku svého 2. jména srbské "''gG''")