Parsifal: Porovnání verzí

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Přidáno 2 873 bajtů ,  31. 3. 2009
m
Sprasení uživatele 79.127.176.7 zvráceno do předchozího stavu autora 78.99.100.148.
Bez shrnutí editace
m (Sprasení uživatele 79.127.176.7 zvráceno do předchozího stavu autora 78.99.100.148.)
{{Quote|Já jsem Syn motýla - Parsifal Emanuel!| Parsifal|Jan Dvorský}}
 
==Parsifal <s>sprasí</s> spasí své věrné==
[[Soubor:Delville-parsifal.jpg|right]]
Jan Dietrich Dvorský, alias Motýl Parsifal Emanuel, je tuzemský mesiáš. Proslavil se svou skromností a moudrostí. Své mesiášské vzdělání získal na FAMU (Fabulózní akademie manipulačních umění). Studium ovšem nedokončil a místo obracení lidí a jejich peněženek se začal věnovat literární tvorbě. Po nevydařené prvotině „Můj dlouhý kamarád“ se tématem začal zabývat do větší hloubky a se stejně zaměřenou knihou „Pyj v jasném světle aneb Malá cvičebnice pravdy v sexu“ sklidil ohromný úspěch. Při psaní další knihy se seznámil se svým minuloživotním dílem, které napsal jako [[filosofie|filosof]] Abd-ru-shin, který nestihl na Zemi splnit poslání spasitele, proto se znovu inkarnoval a stal se Synem [[Motýl]]a. Po tomto procitnutí vykrádá Dvorský, nyní pod jménem Motýl Parsifal Emanuel, své předchozí dílo a píše čtyřsetstránkovou knihu „Syn [[Motýl]]a“ s podtitulem „Mesiášovo živé Slovo k všenápravě [[Země|světa]]“. Jako reklamní akci zakládá klub náročného čtenáře Imanuelit, mylně pokládaný za sektu. V knize vysvětluje, že svět obývají „převrácenci" - ateisté, autoři [[necyklopedie]], běloši, blbci, blondýni, blondýny, Češi, černoši, demokraté, děti, fašisté, komunisté, křesťané, muslimové, Němci, pochlapené [[Žena|ženy]], příznivci humoru, [[intelektuálové|intelektuálové]], rasisté, Romové, Rumuni, [[veverka|veverky]] a zženštilí [[muž]]i, kteří jsou příčinou všech problémů - takový není jen on, [[Chuck Norris]] a [[Horst Fuchs]]. Stejně jako zbylí dva, i on se pokouší zachránít svět, jeho plán spočívá v přesunu celého lidstva do Tisícileté říše na strmých svazích hor severní [[Itálie]], kde měl v plánu obnovit feudalismus a jmenovat se panovníkem.
 
:: '' „Ryba, která má smutná vočička, není žádná ryba ale princezna zakletá. Ať je živá ......... anebo pečená“ ''
 
:: '' „[[Nic]] v [[život]]ě mi nebylo ujednodušeno, naopak: stále jen se [[Práce|pracně]] [[Zuby|prokousávat]] a prokousávat, [[Misie|dřít]] a dřít, [[Zastavovací zeď|narážet]] a narážet, nechat si vrážet šídla do břicha, jít, hledat, nenacházet, znova vstát, jít, hledat a nenacházet... A když se [[člověk]] ohlédl za sebe, viděl paseku: zničené rodinné vztahy, [[Kouření|prokouřené]] [[plíce]], [[Chlast|propitá]] a [[Marihuana|profetovaná]] [[játra]], zpitomělý ctižádostivý mozek, stovky hodin v depresi či euforiích, pláč ublížených a [[Blondýna|málo chápajících slečen]], němé výčitky potracených dětí, tisíce prošustrovaných [[Českokoruna|korun]], tisíce promarněných dní... Ale asi to všechno v mém případě muselo být.“ ''
 
==[[literatura|Literární]] klub==
Zvláště první z výše uvedených ukázek oslovila velké množství lidí, kteří se začali aktivně ucházet o členství v literárním klubu Imanuelit. Život v tomto klubu stál na [[Česká Armáda|vojenském drilu]], jeho příslušníci snižovali [[život]]ní úroveň až na jeden [[rohlík]] denně s odvarem z [[Alexander Dubček|dubové]] kůry, obraceli si biorytmus a v noci bděli při předčítání klíčových děl světové literatury, hlavně výše zmíněných knih. Při takto nízké životní úrovni se členové klubu nebyli schopni navrátit do normální konzumní společnosti, což ovšem mělo i opačný efekt, kdy lidé zvenku nebyli schopní přežívat uvnitř klubu, který tak ztrácel více členů než se jich bylo schopno adaptovat na tvrdé podmínky, a dochází k vymření téměř všech takzvaných sektářů po přibližně 3 letech. Emanuel, vědom si skutečnosti, že jeho skupinka upadá, naplánoval svůj odchod do ilegality, kde chtěl založit tajný klub svých uctívačů, složených výhradně z fyzicky i psychicky odolných žen. Do ilegality se nakonec stáhl v roce 1995 s Lucií zvanou [[Mořská panna|Labutí pannou]].
 
==[[Pedagog]]==
Svých pět dcer do školy neposílá.
:: ''“Nedovolím, aby je vychovávali úchylní, [[Václav Klaus|arogantní]] a zamindrákovaní učitelé“ ''
:: ''“Titul [[Jihočeské matky|Matka]] a Otec roku bychom měli získat já a moje žena“ ''
==Muzikant==
Věnuje se také nahrávání [[Hudba|hudby]] a skládá texty. Zde je [[jedna]] jeho píseň:
{| align="center" style="background: #f7f8ff; font-size: 115%; width: auto;"
|&nbsp;&nbsp;'''Vysvědčení'''<br>
''Nesnáším já [[paníčitelka|učitelku]], ještě víc než [[Hitler]]a.''<br>
''Naplácati na prdelku, potřebuje megera.''<br>
''Nesnáším já [[pedagog]]a, ještě víc než [[Stalin]]a.''<br>
''Prožene ho moje [[Pes|doga]], zašlápne ho do lina.''<br>
''Pololetní vysvědčení, teď já předám kantorům.''<br>
''Kouli z mravů za mučení, kouli jejích názorům.''<br>
''Nesnesu já pedagožky, ještě víc než [[Kuba|Fidela]].''<br>
''Spoutám ruce, spoutám nožky, nabiju je do děla.''<br>
''Nesnesu já učitele, ještě víc než [[Lenin]]a.''<br>
''Ať se klepou po svém těle, ať se třese slanina.''<br>
''Jó závěrečné vysvědčení, teď já předám sborovně.''<br>
''Uslyšíte [[Strašnice|strašné]] klení, co nebude znít výchovně.''<br>
''Do prdele do prdele do prdele do prdele...''<br>
|}
 
Mezi jeho nejslavnější písničky patří hlavně komerční [[Známka Punku]], složená pro [[Praha|pražskou]] dechovou skupnu [[Visací zámek]]
 
{{Honzové}}

Navigační menu