Kurt Honzl: Porovnání verzí

Kurt Honzl byl od mládí společníkem [[Karel IV.|Karla IV.]] Vyznačoval se především tím, že budoucímu panovníkovi neustále kradl a schovával jeho oblíbené hračky. Karel IV. mu to nikdy nezapomněl a ledva se stal římským[[řím]]ským císařem, chtěl mu stará příkoří nějak vrátit. Protože Kurt Honzl byl významným členem [[Karel IV.|Karlova]] dvora, vyřešil [[Karel IV.]] trest šalamounsky - odměnil Honzla funkcí purkrabího na svém právě budovaném hradě Karlštejn. [[Karel IV.]] o svém tyranovi dobře věděl, že miluje města a společnost, jeho připoutání ke hradu uprostřed lesů bylo tedy rafinovanou pomstou.

První rok ve funkci purkrabího Honzl trpěl přesně tak, jak měl jeho vládce v úmyslu. Zvlášť během zimy, kdy hrad v podstatě zel [[nic|prázdnotou]], prožíval nepřekonatelnou nudu; zvlášť mu vadilo, že si nemá s kým zahrát svou oblíbenou hru v [[šachy|šach]].

Kurt Honzl byl ovšem skvělý pozorovatel a během léta dalšího roku si všiml zvláštního chování tetřevů, kterých tenkrát kolem hradu žilo spoustu. Bystrý Honzl pozoroval, že tetřeví společnost má hierarchickou polovojenskou strukturu s centrálním řízením, která svědčila o vysoké [[IQ|inteligenci]]. Během[[Běh]]em podzimních lovů už sledoval, jak inteligentní tetřevi rozvíjejí rojnice, vysílají průzkumníky, stahují se a v nečekaných chvílích posílají své nejsilnější samce proti lovci, který se omylem příliš vzdálil od ostatních. Když Kurt Honzl viděl to skvělé strategické uvažování tetřevů, rozhodl se, že jich několik uloví a vycvičí z nich své [[šachy|šachové]] protivníky.

Během druhé [[mrazík|zimy]] se Kurt Honzl tedy užjiž nenudil - celé dny trávil v klecích u svých tetřevů a učil je základům hry. Na hradě se o jeho vášni dobře vědělo; jeho tetřevům se říkalo "Honzlovi tetřevi", nebo zkráceně [[Tetřev honzlovec|"Honzlovci"]], a tento název byl využit i později, když byli tito tetřevi uznáni za samostatný druh. Tetřevi byli skvělí žáci a na konci zimy už bylybyli schopní s Kurtem Honzlem sehrát krátkou partii.

Během léta třetího roku zabrali Honzlovi většinu času[[čas]]u povinnosti purkrabího, proto se k tetřevům téměř nedostal. Než je ale na léto opustil, nechal jim v kleci šachovnici s figurkami, aby se měli čím zabavit. S příchodem další zimy se Honzl ke svým milovaným [[Tetřev honzlovec|tetřevům]] opět vrátil a pustil se s nimi do hry. Brzy se ukázalo, že [[Tetřev honzlovec|tetřevi]] během léta nezaháleli a vypracovali si brilantní strategie. Když Honzl (sám skvělý šachový hráč) prohrál po sobě pět her, zmocnila se ho nervozita. Hrál stále další a další partie, ale ani jednoho tetřeva nedokázal porazit.

A potom dostal nápad - vyzval všechny [[šachy|šachové]] mistry aby zkusili své umění proti tetřevům, a sám uzavíral sázky. Mistři opravdu přijížděli, a z Kurta Honzla se během několika týdnů stal boháč. Geniální [[Tetřev honzlovec|tetřevi]] byli neporazitelní.

Jak rychle Kurtova hvězda zazářila, tak rychle také zhasla. Největší šachový mistr té doby si svůj příjezd načasoval do pozdního jara, do období toku [[Tetřev honzlovec|tetřevů]]. Vsadil se o obrovskou částku a pustil se do hry. Brzy se ukázalo s čím Honzl [[matematika|nepočítal]] - tetřevi během toku neustále pokukovali po samičkách a čechrali si peří, zatímco na šachovnici dělali jednu školáckou chybu za druhou. Než si Honzl uvědomil co se děje, bylo pozdě a prohrál všechno co měl, včetně hradu, který předtím neváhal vsadit také. [[Karel IV.]] ho po tomto incidentu vyhnal ze země a problém prohraného hradu ses šachovým mistrem vyřešil osobně z pozice panovníka.

Slabina [[tetřev honzlovec|tetřevů]] honzlovců od té doby vešla ve známost a [[tetřev honzlovec|tetřevi]] tím pro panovníka ztratili svou cenu. Nechal je vypustit volně do přírody, kde se smísili se svými divokými bratranci a zprávy o nich se vytratily.