Vysokorychlostní železnice v Rakousko-Uhersku: Porovnání verzí

Již v průběhu výstavby byla zahájena stavba odbočky PrešburkVídeň-Praha. Původně měla být bez zastávek, ale obyvatelé [[Brno|jisté moravstánské vísky]] požadovali vlastní zastávku. Nebylo však již možno změnit směr trati, a tak bylo rozhodnuto o výstavbě [[Nové brněnské nádraží|stanice na nové trati]] na místě nejblíže k osadě. Místní [[Brněnské hlavní nádraží|nádraží]] bylo odpojeno od kolejové sítě a předáno [[Rakousko-uherský kosmický program|vesmírnému programu]], aby zde vybudoval startovací rampu pro raketoplány. Původní trať byla také prodloužena oběma směry podél toku Dunaje: z Vídně na Linec a do Pasova a z Budapešti na SzegedínSegedín s možností prodloužení dále do [[Srbsko|Srbska]]. Poté byli všichni dělníci zaměstnáni na náročném úseku z Lince do Innsbrucku, který byl zdárně otevřen v roce 1991 a tím umožnil rychlé přesalpské spojení. Náročnost tohoto spojení, kromě alpského terénu, spočívala také v nutnosti vést trať peážně přes Německoněmecké území, ale nakonec bylo toto vyřešeno ke všeobecné spokojenosti jednáním mezi řediteli železnic.