Vojenská základní služba: Porovnání verzí

Po dovršení osmnáctého roku věku byl každý mladý muž pozván na vojenskou správu a byl zapsán do seznamu branců. Pro mladíka znalého věci to byl jasný signál, že je nejvyšší čas začít shánět dokumenty o svém chatrném zdravotním stavu. Bylo totiž možno očekávat v brzké době povinnost dostavit se k odvodu, před nímž bylo nutno absolvovat prohlídku vojenskými lékaři[[lékař]]i. Vojenští doktoři měli zažitý rituál: „předkloňte se, roztáhněte půlky, schopen odveden“. Dlužno podotknout, že od dob [[Franta Pepa Jednička|mocnářství]] se [[lékař]]ské vojenské prohlídky příliš nezměnily. Zdravotní stav nebožáka byl vždy posuzován dle potřeb [[armáda|armády]], na nějaké [[Všeobecná zdravotní pojišťovna|zdravotní neduhy]] nebyl brán příliš zřetel, vše záleželo na tom, kolik nových vojáků armáda požadovala. Byl-li požadavek vysoký a branců málo, bylo to jako [[smrt]], brali vše. Jen málokomu se podařilo, že neprošel a stal se hrdým majitelem tzv. ''[[Modrá knížka|modré knížky]]'', která člověka zbavovala vlastenecké povinnosti sloužit v armádě. Jakmile byl člověkbranec schválen že vyhovuje, stával se tak zvaným odvedencem a čekal již jen na povolávací rozkaz. Odvod byl tolerovanou příležitostí, kdy se budoucí hrdinové mohli beztrestně [[Chlast|opít]] do němoty.

Povolanec obdržel povolávací rozkaz, kde mu bylo určeno kde a v kolik se má hlásit v kasárnách. Dále obdržel dva dny placeného volna na vyřízení osobních záležitostí, [[KSČM|stranickým předsedou]] byl nabádán, aby neuděl rodné vsi či zaměstnavateli ostudu. Na vojnu se tradičně jezdilo vlakem, přičemž povolávací rozkaz posloužil jako bezplatný lístek 2. třídy s rychlíkovým příplatkem na [[ČD|dráhu]]. V některých obdobích bývaly vypravovány i speciální vlaky (srovnej "sechs Pferde oder zwanzig Mann"). Povolanec se dostavil na [[Brněnské hlavní nádraží|nádraží]], kde již byla spousta dalších nešťastníků a přes přísný zákaz se všichni opili. Po strastiplné cestě vstoupil nyní již nováček do kasáren, lákaný slavobránou "VÍTEJTE". Ono "Už vás máme" na rubu slavobrány spatřil již pozdě. Zásadou bylo, že byl-li někdo z Aše, rukoval do [[Východné Slovensko|Humenného]] a naopak.

Je to velký komplex budovaný již od dob [[Franta Pepa Jednička|mocnářství]]. Kasárna se vyznačují především rozlehostírozlehlostí a neustálým řevem poddůstojníků a přiblblých mazáků. Zkušenost říká, že čím menší mozek, tím větší a mocnější hlasivky. Po nástupu je nováček, neboli bažant či [[Kulásec|holub]] (další rok prakticky jiné oslovení neuslyší) zbaven civilu, ostříhán, vykoupán a vybaven haldou krámů pro něho neznámého účelu. Za neustálého řevu a křiku je mu přidělena postel, přikázáno, kam si má dát všechny ty [[Menstruace|krámy]] a potom má chvíli klidu, ale to jenom dočasu.

Vojákovi je neustále zdůrazňováno, že nepřítel [[spánek|nespí]] a je třeba být neustále připraven. Výcvik probíhá dnes a denně, ve dne v noci, protože je třeba myslet na to, jak zákeřní jsou imperialisté, a že jsou schopni všeho.

PŠM je nedílnou součástí výchovy socialistického vojáka. Koná se v neděli dopoledne, kdy si jenom bláhovec myslí, že by mohl mít chvilku klidu. Účast je povinná u mužstva velmi "oblíbená". PŠM bylo podle svého předchůdce méně uvědomělými vojáky a občanskými pracovníky nazýváno ŠMOK (Školení Mužstva O [[Jak zacházet s obnaženou vagínou ve společnosti|Kundě]], předtím, když se ještě nevědělo, co to je, Oo Komunismu). Někdy to bývala i zábava, takové kraviny jako na PŠM člověk jen tak neslyšel, vcelku to záviselo na inteligenci přednášejícího důstojníka. Jeho [[IQ]] často nedosahoval ani velikosti čísla podprsenky jeho manželky a pak to opravdu stálo za to. Bohužel v každém případě házel perly [[Prase|sviním]], vojáci slyšeli, ale nedbali.

Kdo byl za socialismu vojákem, většinou považuje vojnu za zbytečně ztracené roky. Že by vojna z někoho udělala chlapa, jak se tvrdívalo, to sotva, spíše lumpa. A rozhodně již nikoho nenaučila milovat [[socialismus]] a [[SSSR]]. Vojna každého hlavně naučila, jak se mistrně vyhýbat povinnostem. DnešníDnešním mládencům je možno pouze závidět, že tuto čestnou povinnost plnit nemusí.