Cařihrad: Porovnání verzí

Co se dělo v Cařihradě popisuje jeden fanatický katolík, který náhodou byl přítomen celému jednání. Píše: "A v ty dny do města Konstantinova přišel jakýsi Čech, kacíř, jenž se byl zachránil před hranicí, když jeho společníky upálili; ne člověk ale obluda, ve které vzteklý pes se skrýval pod rouchem beránčím. ... Přišel k starším z mnichů, ukazuje, jak z celého srdce nenávidí římského velekněze a dobrovolně vychvaluje bezbožná dogmata Řeků... Barbar, český vyslanec, když viděl, že chrám se naplnil lidem, vystoupiv na poukázané místo - celý jsa pokryt vlasy - v chlupatém oděvu a nepokrytou hlavou a v pořádek uváděje po ramenou nečesané vlasy, otevřel svá jízlivá ústa...

A tak nebylo divu když husité přišli žádat o pravoslaví, jednání rychle skončilo pro hrozný smrad.

 

 

 

Cařihrad i na počátku nového věku, 21. století, stále odporně smrděl. To byl ale velký problém, neboť [[Turecko]] si velmi přálo vstoupit do [[EU]]. Bruselští to ale rezolutně zamítli. Dokud v Istanbulu bude "smradu jako v Cařihradu", členství nepřipadá v úvahu. Cařihraďané tedy začali hledat způsoby jak problém vyřešit, sami ale nic nevymysleli. Kdesi se ovšem doslechli, že [[Česká Armáda|česká armáda]] je proti chemickým zbraním (podle další z teorií pocházel smrad z jakési tajné zbraně, kterou zde zanechali křižáci při dobývání města) nejlepší. Na generálním štábu se rozhodli někoho do Cařihradu tedy poslat, dopravu měla zajistit [[SŽDC]], která si najala [[Žabotlam|vozy a mašiny]] [[ČD]]. Cesta probíhala dobře, brzy byli na místě. Nic ale ani oni s tím smradem nezmohli, pouze přišli s teorií, že za vše může zatoulaný [[Prasopes|prasopes]].

 

[[Kategorie:Města]]