rollback, Správci
15 699
editací
Vítězný oblouk: Porovnání verzí
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
odk
(odk) |
(odk) |
||
|
Od nepaměti se ve světě staví oblouky vítězství. Někteří vládcové se proto stali náruživými stavebníky, např. Septimus Severus postavil Vítězný oblouk vztyčený na paměť vítězství nad Perthy a když byl v tom švungu přestavěl i své rodné město Leptis Magna.
V jeho šlépějích pokračovali v budování oblouků císaři Titus a Konstantin Veliký, není divu že patří k nejlépe dochovaným stavbám své doby.
V posledních staletích se stavělo hlavně v [[Evropa|Evropě]] spousta vítězných oblouků a docházelo i k [[Paradox nekonečna|paradoxům]], např. Vítězný oblouk v [[Paříž|Paříži]] oslavuje vítězství Napoleona a naopak vítězný oblouk v [[Rusko|Petrohradě]] oslavuje jeho porážku.
Obdobně vítězství a porážku krásně dokumentuje památník první světové války v jedné alsaské vesnici.
Jsou na něm jména místních, kteří padli za [[Německo|Německou]] říši ve válce proti [[Francie|Francii]], protože Alsasko bylo částí Německa.
===Dnešní pohled===
O postavení Vítězného oblouku se uvažovalo i v [[Česká přehrada|českých]] a [[Moravstán|moravských]] zemích, avšak se nepodařilo najít rozumný důvod. Porážky se táhnou českými dějinami jako červená nit. Po delším výzkumu bylo zjištěno že vítězství obvykle nic dobrého nepřinese.
Např.co bolesti a utrpení přineslo Rusům každé jejich vítězství. Co luxusu a blaha přinesla Němcům katastrofální porážka v roce 1945. I u nás nebyl nalezen jediný dobrý přínos vítězství, třeba [[Neutralizace|porážka]] v roce 1938 přinesla pro české země pravostranný provoz na silnicích z čehož dodnes profitujeme, naopak [[Socialismus s nelidskou tváří podle Jana Berwida-Buquoye|vítězství pracujícího lidu]] v roce 1948 přineslo hospodářskou katastrofu ze které se vzpamatováváme dodnes. Proto se jeví daleko lepší možnost a to postavení Oblouku porážky, což je jistě mnohem lepší.
===Oblouk porážky===
Dějiny nabízejí mnoho témat: porážka u Korutan, na Bílé hoře, u Lipan. Porážka v roce 1848.
Máme mnoho porážek beze zbraní. Mnichov, Berlín, [[Moskva]]. Do stěn oblouků by byla vyryta jména poražených, jména zbabělých, jména zrádců.
Celou stěnu by zabralo poslední půlstoletí. Pár těch nejposlednějších: Dubček, Biľak, [[Gustáv Husák|Husák]], [[Ludvík Svoboda|Svoboda]], Jakeš atd. A za velké zrádce: proruský [[Klement Gottwald|Gottwald]].
A za poražené: [[Edvard Beneš|Beneš]].
[[Filosofie|Filozofové]] by mohli zmínit zásadní české stanovisko, že je vždy lepší být poraženým než vítězem. Dějiny to naznačují.
Kampaň za postavení oblouku porážky u nás vede Karel Steigerwald a mnoho jiných, nejvhodnějším místem se jeví prostor zbylý po Kaplického Blobu na Letné.
[[Kategorie:Stavebnictví]]
| |||