Vítězný oblouk

Historie

Od nepaměti se ve světě staví oblouky vítězství. Někteří vládcové se proto stali náruživými stavebníky, např. Septimus Severus postavil Vítězný oblouk vztyčený na paměť vítězství nad Perthy a když byl v tom švungu přestavěl i své rodné město Leptis Magna. V jeho šlépějích pokračovali v budování oblouků císaři Titus a Konstantin Veliký, není divu že patří k nejlépe dochovaným stavbám své doby.

V posledních staletích se stavělo hlavně v Evropě spousta vítězných oblouků a docházelo i k paradoxům, např. Vítězný oblouk v Paříži oslavuje vítězství Napoleona a naopak vítězný oblouk v Petrohradě oslavuje jeho porážku.

Dnešní pohled

O postavení Vítězného oblouku se uvažovalo i v českých a moravských zemích, avšak se nepodařilo najít rozumný důvod. Porážky se táhnou českými dějinami jako červená nit. Po delším výzkumu bylo zjištěno že vítězství obvykle nic dobrého nepřinese. Dějiny naznačují, že je vždy lepší být poraženým než vítězem.

Např. co bolesti a utrpení přineslo Rusům každé jejich vítězství. Co luxusu a blaha přinesla Němcům katastrofální porážka v roce 1945. I u nás nebyl nalezen jediný dobrý přínos vítězství, třeba porážka v roce 1938 přinesla pro české země pravostranný provoz na silnicích z čehož dodnes profitujeme, naopak vítězství pracujícího lidu v roce 1948 přineslo hospodářskou katastrofu ze které se vzpamatováváme dodnes. Proto se jeví daleko lepší možnost a to postavení Oblouku porážky.

Oblouk porážky

Oblouk porážky by byl užitečný. Ukazoval by budoucím poraženým, že porážka není nic špatného, že je to náš osud. Mohl by mít rozsáhlou výzdobu s tématem porážky na Moravském poli, u Lipan, na Bílé hoře, při mnichovské dohodě. Mohli bychom připomenout i slavný Zborov, neboť zde Češi stříleli do Čechů. Z osobností by se na oblouku skvěle vyjímali: Dubček, Biľak, Husák, Svoboda, Jakeš, Gottwald, Beneš.

Kampaň za postavení oblouku porážky u nás vede Karel Steigerwald [1] a mnoho jiných, nejvhodnějším místem se jeví prostor zbylý po Kaplického Blobu na Letné.