Sedm divů světa: Porovnání verzí

'''Sedm divů starověkého světa'''<ref>Neplést se [[Vzpomínky na socialismus#Paradoxy socialismu|sedmi divy socialistického světa]].</ref> je jakýsi první [[Turistika|turistický]] průvodce na [[svět]]ě. První dochovaný exemplář seznamu sedmi divů světa byl nalezen vyryt na třech mramorových deskách spojených dvěmi bronzovými kroužky. Tnto jedinečný nnáleznález pochází z okraje bitevního [[pole]] u řeckého města Maraton. I přes mnoho zajímavých teorií nebylo dosud zjištěno, kde se tam artefakt vzal.

Babylonská královna [[Se]] Miramis si jednoho dne usmyslela, že chce mít za domem krásné zahrady, kde by mohla pěstovat nejrůznější bylinky, [[Marihuana|rostlinky]] a [[houby|houbičky]]. Drobným problémem ale bylo, že za domem měla poušť. Ve školách se sice učí, že [[Babylónská věž|Babylon]] ležel v úrodné oblasti Meziřící (mezi řekami Eufrat a [[Tygr|Tigris]]), ale vězte, že na naše poměry je to jedna [[Aralská poušť|velká suchá poušť]]. Geniální architekty napadlo, že by se dala postavit [[zeď]] na půdorysu [[Čtverec|čtverce]] a poušť by se nechala venku. To se podařilo, ale uvnitř byl takový stín, že tam téměř [[nic]] nerostlo. Tedy, předpokládalo se to. Při stavbě zdi se totiž zapomnělo na dveře a ohrazená zahrada tak byla bez jakéhokoli vstupu. Noví architekti (ti původní byli tak nějak [[Trest smrti|potrestáni]]) proto [[Bagr|nasypali]] za zeď tolik hlíny, kolik to šlo, prostor mezi zdmi se zasypal a zahrada se udělala žaaž nahoře. Pohodlný přístup k zahradě byl ale umožněn až o stošestnáct let později po vynálezu schodiště. Jak to přesně vše vypadalo už dnes nevíme, víme ale naprosto přesně že to bylo vysoké 78 &nbsp;[[metr|m]].

Po několika prvních ročnících [[Olympiáda|olympijských her]] se nesportovně založení občané Olympie rozhodli, že by jejich město mělo lákat návštěvníky také něčím jiným než hloupým [[Běh|honěním se]] po stadionu a házením buhvíčím. Usnesli se tedy, že nechají postavit nějakou hodně velkou a drahou [[Socha|sochu]]. vV anketě zvítězil [[Prezident|vládce]] bohů Zeus. Byla uspořádána všelidová sbírka a objednán sochař až z Athén. Jak už to ale obvykle bývá, záhy došly [[Peníze|finance]]. Je ironií osudu, že nakonec byla socha doplacena výrobci sportovních nástrojů, kteří si ovšem vymohli, že kolos (vysochaný ze [[Zlato|zlata]] a [[slon]]oviny) bude umístěn poblíž olympijského stadionu. Věci došly tak daleko, že aktivní sportovci umístili pod sochu cedulku s nápisem ''Náš bůh'', čímž ze sochy udělali patrona olympijských her a zcela tak zamřili úsilí nebohých sportonenávistců.<ref>To je hezké slovo, co?</ref>

Starověké Řecko se rozkládalo nejen na současném Řeckémřeckém území, ale také na pobřeží dnešního [[Turecko|Turecka]], v takzvané Malé [[Asie|Asii]]. Jenže tamní města byla malá, ničím důležitá a prakticky neznámá. Vlastenci z Efesu se ale rozhodli roku 598 před narozením [[Ježíš|Krista]] vše změnit. Usmysleli si, že postaví největší [[Kostel|chrám]] na [[svět]]ě. Rozhodli se ho zasvětit bohyni Artemis, která původně byla bohyní lovu, Měsíce[[Měsíc]]e, krajkových polštářů a rekordů. Jelikož ale mezi sebou nenašli žádného architekta, vypravili se [[Tajemství|tajně]] do Athén, ukradli tam jeden z menších chrámů na akropoliAkropoli, rozebrali ho a každý [[kámen]] poté vyrobili desetkrát větší. Chrám byl dokončen roku 550 před naším letopočtem<ref>Hezké kulaté datum, ale bohužel ne [[prvočíslo]].</ref> a následkem mizerné konstrukce spadl o tři roky později (tj. roku 547... jak vidíte, dříve se [[čas]] počítal úplně jinak).