Veš: Porovnání verzí

Tento obří druh vši, dosahující v dospělosti až velikosti [[Schrödingerova kočka|kočky Schrödingerovy]], je extrémně nebezpečný. Jedná se o mimořádně rychlé, vražedně útočné, krvelačné monstrum, které se po bleskurychlém zakousnutí do své oběti svými dlouze drápatými končetinami drží '''''vší silou''''', zatímco jeho čelisti, až příliš podobné drásavému čelu razicího štítu tunelářského, se nezadržitelně prohlodávají do jejího nitra. Je li souhrou zlých náhod cílem tohoto monstra člověk, pak tato veš nelidská zásadně útočí na krk své oběti. Jakmile se dostane ke krčním tepnám, začne veš nelidská divoce sát, přičemž se její objem během pouhých minut zvětší do rozměru pořádně macatého demižonu. Plně vycucaná oběť její nenasytné dravosti pak zůstane bez života, splasklá jak prázdný žok. Nedosti ovšem na tom; její zubaté čelisti se jako bezcitný vrták prohlodávají dál a dál, ve snaze vycucat '''''veš'''''keré snad ještě zbývající zbytky, v bezvládném těle oběti se nacházející. Výsledkem pak je úplné přežužlání krku oběti, takže na místě tragedie zůstává splasklé tělo bez hlavy, zatímco odžužlaná hlava se bezmocně válí opodál, maje ve svých doširoka otevřených očích patrné přímo nekonečné hlubiny děsu a hrůzy. Toto pravidelné odhryzání hlavy oběti je i důvod, proč latinské jméno této obří vši je ''Pediculus ahumanus '''decapitatis'''''

{{quote2|'''Vší silou''' jsem ten zaseklý [[bazmek]] páčil ven, celou tu dobou trna, abych jej nakonec nepřerval či nezlomil|Kapitán Nemo při popisu jedné z nouzových oprav dlouhým provozem už značně zvetšelé ponorky Nautilus}}

Věčně hladová veš nelidská neustále bystře pátrá ve svém okolí po vhodné kořisti a jejím velecitlivým smyslům neunikne ani ta nejmenší příležitost; i nejmenší maličkosti jí neuniknouzaujmou. Této charakteristické vší vlastnosti se začalo říkat '''''vší'''mavost'' (staženina ze slov ''vší jímavost''), a tento pojem posléze zobecněl a rozšířil se i na populaci lidskou. Je ostatně pozoruhodné, kolik pojmů mluvy lidské má v sobě nějakou tu veš zabudovanou.

Tak často bylo cokoliv, co lidi obklopovalo, poměřováno právě s onou vší (''všivej svět, všivá práce, ty všiváku jeden, ta hnusná všivárna...''), až to '''''vše'''''obecné zavšivení bylo nakonec vztaženo na celý ten všivý svět, (v řeči starobylé ''veš-mir''), tedy '''''vešmír'''''. Protože slovo to časem lidem začalo připadat tak trochu ušišlané a špinavě upatlané (''šmír''), transformovalo se postupně do podoby dnešní, čímž počat byl '''''vesmír''''' coby pojem, zahrnující '''veš'''kerenstvo vůkol nás jsoucí. Nakolik i vesmír dál zůstává zavšivený, to nechť je na posouzení jednoho každého šoudruha.