Dýmějový humor: Porovnání verzí

Virus humoru se poprvé objevil na Silvestra v roce 1999 - až do té doby nebyl zaznamenán jediný případ tohoto prudce virulentního humoru. Je ovšem možno, že se objevoval už i dříve, podle některých theorií stojí za již dříve popsanými případy takzvané '''''Hulínské chechtavé horečky'''''. Tyto případy však nelze spolehlivě zpětně virologicky doložit. Jedná se zde totiž s vysokou pravděpodobností o humor bakteriálního původu, za který jsou zodpovědné sporulující humoroforické bakterie rodu ''Bacillus''. Ve více případových studiích chechtavou horečkou postižení totiž opakovaně uvádí: "Chechtal jsem se tak, až jsem s sebou nakonec '''bacil'''".▼

Jeden z kmenů, humor-Bulibunda, se však již během 80. let 20. století skrytě rozšířil celosvětově a zůstává bohužel v populaci stále přítomen - naštěstí při nákazou tímto typem viru je úmrtnost celkem zanedbatelná. Jedná se však o retrovirus, takže po nákaze již zůstává v těle humorem postiženého trvale, jako persistentní. Po většinu doby sice zůstává v latentní formě, čas od času se však manifestuje záchvaty akutní chechtavky, a to i v těch nejméně vhodných situacích. Jak již řečeno, mortalita zde bývá nízká, a pokud nedojde při propuknutí těžké akutní chechtavky k [[zkr.|tzv.]] '''''popukání smíchy''''', jsou to vesměs případy mortality indukované, totiž že okolí, akutním záchvatem humoroidní chechtavky zasažené, jej na místě docela prostě umlátí, pokud se ovšem již dříve všichni sami smíchy neumlátili.▼

Ostatní kmeny viru zůstaly omezené na africký kontinent, kde způsobují těžké epidemie akutního humoru s mírou chechtality dosahující až 50-90 %. Místem těchto epidemií byly především země jako Lidově Demokratická Republika Kongo (Zaïr) a Nelidsky Nedemokratická Reprivatika Kongo (Brazzaville). V roce 2013 vypukla rozsáhlá epidemie v Evropě. V srpnu 2018 počet humorem prokazatelně nakažených přesáhl 7 000 000 lidí a počet potenciálně humorovirem infikovaných 3 500 000 000 lidí.▼