Přehrada Desná: Porovnání verzí

'''Přehrada Desná''' bejvávala v jihovýchodní části Jizerských hor. Říká se jí také [[Panna|Protrženka]]. Spíš by jí ale slušelo pojmenování DěsnáPřehrada přehradaDěsná. To místo, co tam kdys byla, je nejčko součástí chráněné krajinné oblasti Jizerských hor a taky je tam patřičný památník.

Bylo to vodní dílo, co bylo postaveno kvůli tamním častým záplavám, aniž by kdo tušil, že právě to se zrovna moc nepovede. Měla to vposledku být dokonce celá soustava přehrad, které by spojovaly skryté [[tunel]]y neboli štoly. Tak by bylo možno přepouštět vodu z jedné přehrady do druhé. Jenomže kvůli Velké válce, co zrovna na potvoru tou dobou vypukla, musela být prováděna lecjaká úsporná opatření a to se holt do kvality stavby promítlo. Navíc rozestavěné dílo v roce 1913 zákeřně napadly příšerné deště, takže staveniště se změnilo v jeden velký blátivý čvachtanec. Hráz přehrady měla být sypaná, pro stavbu sypané hráze se používala zemina získávaná v plánovaném zatopeném území. Přes všechny potíže však přehrada byla koncem roku 1915 slavně dokončena. A vše vypadalo v cajku.

Rok na to dva lesníci uviděli pramínek vody, který tekl z tělesa hráze. Byl to jen takový čůrek, snad tak dvoucentimetrový. I přesto o tom řekli hráznému a ten fofrem [[telefon]]oval správovisprávcovi, anžto se mu to ale ani trochu nelíbilo. A měl recht. Do půl hodiny se drobný čůrek změnil v dravý trysk a ze stále se zvětšujícíhozvětšující otvorudíry tlak vody divoce švihal bahno a šutry, takžedodaleka. Takže dělníci, co měli otevřít stavidla, ve strachu o své vlastní životy závěr propustě přestali otvírat závěra propustěraději ahonem zdrhli. Uzávěr tak zůstal otevřený jen ze třítřech čtvrtin, ale to už bylo v tu chvíli stejně všechno v pytli. Do hodiny se hráz protrhla na[[Zlo|dobro]] a z přehrady se širokou průrvou začala valit voda naplnos plnou zuřivostí. To se z lesa začalo ozývat temné dunění, vrcholky stromů se chvěly hrůzou a nad tím vším se vznášela oblaka prachu a vodní tříště.

To první, na co masa vody narazila, byla jako na potvoru vodní pila s hájovnou, u níž se nacházely velké zásoby složeného zpracovaného dřeva. Právě to dřevo spolu s balvany, které voda unášela, pak drtilo vše, co jim stálo v cestě. Kdo neutekl včas, ten zahynul smrtí bídnou a že těch mrtvých bylo na místě plných 67. Řádově víc pak bylo těch, co přišli o veškeré své živobytí.

Přehradu už nikdo neobnovil, což je jen dobře. V podélné ose přehradního údolí totiž jako z udělání probíhá tektonický zlom, vyplněný dosti mizernou rozpukanou horninou. To by inejspíš v budoucnu mohlo způsobit rozdílné sesedání částí hráze tímto zlomem oddělených. Takže by to stejně dřív či později ruplo tak jako tak. Jenže to tenkrát nikdo nemohl tušit.

Pozůstalá přepouštěcí štola se alespoň stala báječným zimovištěm netopýrů, vědecky důkladně probádaným. Našlo se zde spousta druhů i několik zbloudilých dobrodruhů. ZjištěnShledán tam byl netopýr vodní, netopýr podvodnípodvodný, netopýr velký, netopýr mrňavý, netopýr ušatý, netopýr bezouška, dokonce i několik brutopýrů a jeden tarapýr. Téměř u všech byl zjištěn klasický netopejří [[koronavirus]]. Zbytky přehrady se díky tomu staly vyhledávanou atrakcí. Je zde možno získat tu vůbec nejkvalitnější koronavirovou nákazu z celýho širýho okolí.