Sviňov: Porovnání verzí

 

Železniční stanice Severní dráhy Ferdinandovy, co se dneska nazývá '''''Ostrava-Svinov''''', byla zbudovaná roku 1847 na trati Vídeň - Krakov. Stavba železniční tratě Svinov - Opava pak započala v roce 1855 a stavba Vítkovické závodní dráhy do Svinova v roce 1887. Na ní v roce 1907 navázala ještě tramvajová trať pro šaliny z Moravské Ostravy a pak i místní dráha z Klimkovic (1911). Ta byla elektrizována až v letech 1947–1948.

Do Svinova se už během stavby Severní dráhy Ferdinandovy začala stěhovat všemožná železniční chamraď, od toho se začali vzmáhat místní kšeftaři a živnostníci, lidiček přibývalo, začaly vyrůstat továrny i fabriky a Svinov začal úspěšně svinit vzduch všelijakými poetickými čmoudíky. Aby ty čmoudíky bylo čím živit, začalo se ve Svinově kutat uhlí. V kutacím obvodě Svinov prováděli kutací práce v kutny odění kutači moravskoostravských měšťanů. V roce 1869 tito měšťané prodali své kutací obvody Vordernberskému těžířstvu (Vordernberger Radgewerkschacht). Když se i Vordernberské těžířstvo místo kutání odebralo na kutě do svých kutlochů, tak to převzala akciovka Společnost Hornoslezské koksovny a chemické továrny (Oberschlesische Kokswerke und Chemische Fabriken, A.G.), založená hornoslezským uhlobaronem Fritzem von Friedländerem-Fuld a kutalo se a kutalo, dokud tomu v době recentní nezaťala tipec neviditelná ruka trhu. Půvabná těžní věž, vysoká přes 40 metrů, byla nemilosrdně odstřelena 23. ledna 1994 a bylo po ptákách. Následovníci Oberschlesische Kokswerke se ovšem i nadále pilně věnují distribuci a prodeji [[koks]]u, tentokráte však již nikoliv černého, leč bílého, a nikoliv tuzemského, leč plně importovaného.

 

Je zde přírodní rezervace Rezavka, kde na zemi spí bezďáci i [[soulož]]ící dvojice. Ty sice také spolu na zemi spí, ale ve skutečnosti jsou až velice čiperné. K čipernosti souloživců přispívají i hejna mimořádně krvežíznivých komárů. Skládá se totiž ta Rezavka z lužního lesa v okolí úplně slepého ramene Odry a rozsáhlých rákosin částečně nevidomého rybníka Vrbenského.

 

==Vysilač Svinov==

Ostravský rozhlas začal vysílat v roce 1929, signál se šířil na vlně 263 metrů z vysilače na výšině jižně od Svinova, s vyzářeným výkonem 10 kW. Byl dobře slyšitelný v rozsáhlé části Moravy a Slezska i na severozápadním Slovensku. V roce 1937 bylo na Ostravsku 84 000 registrovaných posluchačů. Když v říjnu 1938 zabrala Sudety německá armáda, patřilť on do obsazeného území též Svinov, samozřejmě včetně vysílače. Ze svinovských stožárů byl pak šířen signál německého vysílání pod názvem Sender Troppau.

 

Poštovní správě se ale podařilo získat od místní radioamatérské firmy Radioslavia malý, leč šikovný 1,5 kW vysílač typu Marconi a díky úsilí českých techniků byly [[erekce|vztyčeny]] menší stožáry na někdejším výstavišti v Mariánských Horách, natažena antena, a jelo se dál...

 

Tak jako začátku války teď byly využity nepoškozené budovy a stožáry na Mariánských Horách, opraveny přerušené modulační kabely mezi provizorními studii v Bráfově ulici a zajištěn přívod elektrického proudu. V pátek 11. května 1945 v sedm hodin večer se ozval v éteru signál Svobodné Ostravy. K šíření vysílání namísto ukradeného Markoňáku teď perfektně posloužil trofejní německý vysílač (typu Lorenz 100W.S.a) s vyzářeným výkonem 100 W (viz obrázek). Ten kořistní verk sloužil spolehlivě až do dne 15. října 1945, kdy byl za účasti ministrů pošt a informací dán slavně do provozu nový, už fakt silný svinovský vysílač s anténním výkonem 11 kW. Ovšem jak to bude dál se svinovským vysilačem po roce 2021, kdy ČRo hodlá ukončit veškerý dlouho a středovlnný (AM) provoz, to ví jen [[Čert]], či možná snad i [[Bůh]].

==Pamětihodnosti==

* [[Restaurace Šimek]]

* Jakási památná lípa

* jakýsi památný Lidl

==Reference==

https://moravskoslezsky.denik.cz/zpravy_region/svinovsky-vysilac-nejprve-ukraden-pak-odstrelen-20150606.html